Sociální dilema

Dokument, který současnému člověku příliš nepřidá a suspektnímu paranoikovi solidně přiloží. Nedělám si iluze, řečeno bylo beztak jenom zrnko z brutální hromady, ale i to utopistické zrníčko se počítá. Polarizace celosvětové společnosti, extrémní názorové rozepře, neschopnost dialogu, násilí, agrese, napadání, 6x rychlejší šíření hoaxů než nudné pravdy, destabilizace demokratických zřízení, sociální izolace jednotlivců, kteří přestávají verbálně komunikovat, ale čmárají vše do mobilu, evidentní závislost a deprese z neúspěchů a manipulace na sociálních sítích, to vše dávno volá po změně, ale ta nebude snadná. Nereálné, že by to přišlo ze shora, čili je to na každém z nás. Osobně na zelenkavé S10e radostně používám režim Soustředění v nastavení Digitální pohody, který z počítače skýtajícího všelijakou celodenní zábavu udělá obyčejný telefon, přičemž rodina mi na zelený nebo fialový může napsat vzkaz kdykoli, podcasty mi tam jedou, rádio nebo svoji hudbu si taky pustit můžu, email mi doletí a zbytek „Čau, Tvá Máňa.“ Takto to lze nastavit a to se mi líbí. Pokud Soustředění vyřadím, neblikají, nehrčí žádná upozornění na lajky či výzvy. Až SAMA uznám za vhodné, otevřu si, co mě zajímá a až tam objevím, jestli po mně byla sháňka. Přece kdokoli po mně cokoli potřebuje, má na mě telefonní číslo nebo email. Ozvat se může. Mé sociální sítě mají časovač 15-30 minut na 24h, jsou veřejnosti uzamčené, odběry spočívají v záběrech na parky, zahrady, květiny, galerie, divadla, kuriozity, cestování, krásy měst, architekturu, módu, účesy, hudbu, filmy a festivaly. A těch sto přátel, co tam mám, ty znám všechny osobně. Pečlivě zvažuji, co tam dám, zkrátka počítám s tím, že cokoli jde na net, zůstane tam navěky. Internet je vynikající sluha, ale zlý pán. Každá minuta na sociální síti, krom sběru dat sype do kapes prachy lidem, kteří si už nahrabali dost, takže netřeba jim přisypávat. Místo sítě tedy lepší síť houpací mezi ovocnými stromy, procházka s dětmi na čerstvém vzduchu, grilování, plavání nebo víno s kámoškou. Kino, koncert, dobrá kniha klidně ve čtečce, filmy, dokumenty nebo barvy, pastelky, tvorba bytostí z pletiva, zavařování marmelád, pečení čehokoli, tancování bosky v trávě ozdobené rosou nebo hledání hřibů. Každý jeden udělá násobně větší radost než přiblblý lajk. A zprávy komplexní a z více zdrojů. Zajisté to není dokonalé, ale toto člověk pro sebe udělat může. Protože aby mi vysokoškolsky vzdělaný čtyřicetiletý inženýr zcela vážně do očí tvrdil, že je země placatá, to na mě fakt není… A těšme se těšme, další mela nás čeká za šest týdnů, kdy důsledky polarizace společnosti (kterou výrazně rozdmýchávají i obsahy soc. sítí) budeme sledovat v přímém přenosu s otevřenou hubou po volbách ve státech. I ti nejstřídmější pozorovatelé varují před vyhrocením už tak třaskavých bordelářských nepokojů, přehazovačka všechny na Twiteru zajisté velmi rád ještě několikrát popíchne a něco mi říká, že řešení celé situace následně nabere prioritnější význam. Brexit byl jen rozcvička. Ale nepředbíhejme. Každopádně algoritmus A/B nejšťastnějším nápadem určitě nebyl. (25.09.2020) (menej) (viac)

Netflix má mnoho podob a je známý pro mnohé své schopnosti a talenty. Jedním z těchto talentů je vpuštění do éteru dokument, jenž v roce svého vydání naprosto položí jejich platformu na lopatky a je sledovanější než cokoliv z mnohem širší nabídky narativních počinů. Nynější nechvalný rok tuto pozici bezprecedentně obsadil Tiger King a jeho příběh o egocentrickém gay redneck maniakovi z ranku „to nevymyslíš“ a vznikla z toho memovaná, ale i poměrně seriózní zábava na pár večerů. Jako další je kupodivu jednolitý projekt Sociální dilema, dokument o sociálních sítích, konkrétně o jejich negativním vlivu na (v tomto případě) americkou společnost, ale mnoho těchto skutečností pasuje na prakticky každou část civilizované společnost, v níž jeden ze zastupitelů tohoto výdobytku doby figuruje. Znepokojující fakta nám tu prezentují takzvaní „lidé od fochu“ v minulosti pracující pro velké firmy (Twitter, Facebook a další) a hlavně lidé, co sami spoluvytvářeli možnosti, díky nimž to došlo až do takového stádia, v jakém se to teď nachází. Tímto dokumentem, i jinými projekty, si sypou popel na hlavu a snaží se seznámit diváky s odvrácenou stránkou této novodobé metly lidstva a je strašně individuální, jak moc je to pro daného diváka přínosné. Pro mě tam není řečeného nic nového, pokud člověk není úplná opice a nežije s hlavou v písku, ještě nejlépe s nonstop nasazenými růžovými brýlemi, tak tyto informace, jako problematika s šířením fake news, využívání a šíření deep fakeů, shromažďování méně či více škodných „extrémistických“ skupin (primárně zastánci konspiračních pytlovin jako chemtrails, flat earth a další hovadiny), zneužívání informací a osobních údajů o uživatelných (nejznačněji v sekci politické agendy), nebezpečí závislosti (do toho reálně spadá drtivá většina uživatelů, včetně mě) a další nehezké věci zná a my nejsme tou cílovkou. Cílovka je právě ta početnější segmentace obyvatelstva, jež se zajímá hlavně o počet svých lajčíčků, dosahu stories a dalších obdobných kravin, proto jsou částí prokládány dramatickými vstupy pro udržení pozornosti stereotypních diváků, a z toho důvodu to neberu až tak problematicky, i když mě tam tyto specifické části tak iritovali, jasně vyobrazovali americký extrém (což taky lze tolerovat, když je to převážně pro jejich národ, kde jsou tyto problémy, jako vlastně všechno ostatní, vynesené ad absurdum a musí se s tím něco dělat co nejdříve), ale narušovali dramaturgii jinak slušně postavené práce a to je škoda. Kdybych to shrnul, tak je Sociální dilema přínosná novotina, jež se díky bohu drží v top 3 na Netflixu a edukuje zainteresovanou cílovku správným směrem. Důležité je vědět, že sociální sítě nejsou apokalyptickými scénáři pro lidskou populaci a má mnoho pozitivních projevů, ale na druhé straně tu jsou škodlivé prvky, jež je nutné dostat na minimum nebo nejlépe eliminovat úplně, proto apeluji na případné čtenáře této zapadlé recenze, vytáhněte si hlavu z prdele a ohledně těchto témat se dovzdělejte, je to důležité. 6,5/10. A závěrečná zpráva pro Kubíka, jenž poslední dobou neřeší snad nic jiného než tato a jim podobná témata, už jsem to viděl, jupí, už mě s tím nemusíš srát jako dosud, díky, mám tě rád. (28.09.2020) (menej) (viac)