Otec

Bál jsem se, protože tento typ filmů bývá hodně skličující, ale nakonec z toho byla inovativně napsaná a natočená jednohubka s geniálním Anthony Hopkinsem. Podobný herecký Hollywoodský příběh jako měl nedávno Brendan Fraser s Velrybou nebo Mickey Rourke s Wrestlerem. Fantastický film plný emocí, který vypráví tvrdé pravdy, ale my - mladíci - si díky němu můžeme víc vážit svůj čas. Krásná hudba! (25.03.2023)

Nuž Anthony Hopkins by tento rok aj bral aj oscara a stále je jeden z najväčších favoritov, ale podľa mňa rozhodne iný faktor. Chadwick Boseman bol čierny a je žiaľ už aj mŕtvy, a tak ho asi dostane posmrtne. Film The Father nebudú milovať všetci. Je to totiž miestami nezáživná dráma o vzťahu otca a dcéry, obaja už v rokoch. Všetko sa točí okolo v podstate nekonečnej komunikácie otca s rôznymi postavami, je tu nielen dcéra, ale aj jej manžel, postupne prichádzajú ďalšie. Film je založený na divadelne hre a je to poznať už aj v tom, že vlastne sa skoro celý príbeh odohráva v jednom byte. Príbeh je snáď však až silné slovo, pretože epickosť je tu potlačená, aby do popredia vystúpil jeden špičkový herec a ten pomocou dialógov nám poukázal na vzťahové roviny, medziľudské vzťahy i úskalia prichádzajúcej stareckej demencie, keď človek postupne stráca zmysel pre realitu, no začína si to postupne uvedomovať, ale nechce pripustiť. To prináša na povrch aj isté emócie, ale ako bolo povedané, nejaký extra dej nemôžeme očakávať, je to čistá dráma, kde okrem Hopkinsa silne zažiarila aj Olivia Colman (a tá dostane podľa mňa oscara namiesto Amandy Seyfried). (01.01.2021)

Pravý opak toho, co jsem očekával při projekci "oscarovky o muži s demencí". Žádné povinné odškrtávání dojemných či drásavých bodů klasické osnovy, ale nepříjemná, výpravně zcela skromná a přitom dusivě sevřená one man show Anthonyho Hopkinse v bez přehánění nejlepším výkonu kariéry. Přesně obsazené vedlejší role mu dominanci neubírají, naopak mu pomáhají svítit ještě o třídu jasněji. Nejvyšší hodnocení dát nemůžu čistě ze subjektivních důvodů, protože při představě, že mě s vlastním rodičem někdy čeká tohle, mám trochu potíž se vůbec nadechnout. (12.04.2021)

Převedení alzheimrovských trablí do filmové řeči vytváří postmoderní horor po vzoru Lynche či Wheatleyho. Já si dokonce myslím, že se tak děje neplánovaně, což je na něm nejstrašidelnější. Budeme kolem tohohle filmu hodně poslouchat o hereckých koncertech a proč ne, když Hopkins si ve svých 83 letech vezme na bedra tak trýznivou roli, mně každopádně nejvíce imponuje předložená pravda o tom, že stáří jednoduše nemůže mít šťastný konec. (04.04.2021)

Líbil se mi scénář i Anthony Hopkins, který vždycky dokázal hrát role odpovídající jeho stáří. Nejdřív je ale dlužno říct, že "Otec" byl v poměrně dobrém stavu (snad až ke konci se zhrošil), fyzicky byl zcela v pořádku (žádná inkontnence nebo problémy s kruhovým svěračem) a demence měla spíš benigní než maligní formu. Takového "Otce" mít doma je pohoda. Sám jsem zažil těžší situaci a znám spoustu lidí, kteří na tom byli nepoměrně hůře a po velmi dlouhou dobu. Scénář Christophera Hamptona a Floriana Zellera (divadelní hra) je ovšem naprosto unikátní. Samozřejmě jej nelze sledovat v podmínkách klinické normativity. Je to jen problém diváka, jak je ochoten a schopen vstoupit do senilního světa. - V recenzích se často vyskytuje údiv "jak to ustát?" Přitom řešení je pouze dvojí: odvést postiženou osobu do sanatoria (běžné řešení, kterému se nevyhnul ani tento film) a věnovat se dále svým zájmům, nebo se omezit a vzít to na sebe. Ujišťuji, že i druhé řešení je alespoň stejně přínosné. Kromě jiného: takto postižení lidé se často rozpovídají, a co se od nich dozvíte, se nedozvíte jinak. K doplnění vzdělání doporučuji knihu: Bernlef J.- Vyhasínání mozku Martina Kleina (2013) (05.04.2023)