Otec

Jedna podobná scéna bola v Hanekeho Láske, ale tam išlo len o sen zdravšieho z dvojice. A potom sa dej vrátil k tradičnej depke, ktorá stále nebola natoľko smutná, ako keby sme ju videli z pohľadu chorého. Zeller nás však vezme do útrob alzheimera tak hlboko, že sám hrá rolu nespoľahlivého rozprávača za kamerou. A my preciťujeme zmätok dosluhujúcej pamäte spolu s Hopkinsom. The Father je medzi filmami o starobe to, čo je medzi filmami z koncentráku Saulov syn. Akurát, že pôsobí menej zložito a viac sa tak dá kochať príbehom a hereckými výkonmi. (22.04.2021)

Po dokoukání nemůžu hodnotit jinak než že mě skutečně fascinuje, jak se režisérovi Zellerovi filmu s tak pomalým tempem povedlo dodat patinu zajímavosti každé následující, čím dál tím více zneklidňující, minuty. Anthony Hopkins nechává probouzet svého Hannibala a je to skutečně dechberoucí podívaná od začátku až do konce, lež se vpravdě jedná o velice komorní, až by se dalo oprávněně říci divadelní, záležitost o jedné zásadní nemoci, která nám do této problatiky dává alespoň malý vhled. A to jsem si říkal, že to bude jedna z těch oscarovek, kterou vynechám a přesvědčily mě až nadšené ohlasy. A stejné pochybovače, jakým jsem byl i já, by měly přesvědčit také...90% (25.04.2021)

Depresivní schíza v čele s výborným Hopkinsem a jeho úctyhodným výkonem, ale v jádru je to pořád... prostě jen drama. Dokáže vzbudit nepříjemné pocity, dokáže zabavit a slabší povahy rozbrečet a současně zaujmout Hopkinsovým charakterem, ale na druhé straně stále nejde o nic převratného, ničím nešokuje a žánrových dramat je tady spousta. Silnější trojhvězda, ale zase opatrně s tím vyzvedáváním filmu do nebes... (06.05.2021)

Zellerův pohled ukazuje spletitost situace, pokud rodič i přes svou fyzicky dobrou kondici, vykazuje masivní výpadky paměti a silně tím komplikuje život jak sobě, tak svým nejbližším. Zdánlivou jednoduchost tématu, žene vpřed promyšlená režie (vtáhnout diváka spolu s hlavní postavou do zmatených časoprostorových souvislostí funguje naprosto výborně) a soustředěné hraní asi šesti postav. Nejvýznamnější část na plátně si bere Anthony Hopkins - jeho výkon je bezpochyby strhující. Po celou dobu, se filmem táhne taková přirozená jímavost a posledních patnáct minut filmu působí díky Athonymu naprosto drtivě. Za mě všechny palce nahoru. (21.07.2022)

Jedním slovem sugestivní. Dvěma sugestivně sugestivní. A to tak, že se to nezaryje pouze pod kůži, ale hluboko do jedné každé z kostí; a to nejen těch morkových. Z empatických důvodů "must see" edukativní snímek, protože šance, že vás to potká (ať již přímo či v rámci rodiny), je nemalá. Každopádně i filmařsky suverénní záležitost. Jakkoli to nezakryje komorní činoherní kořeny, tak mementovský pohled na stařeckou demenci "z druhé strany", je podán ryze filmově, kdy především střih exceluje málokdy vídaným způsobem. Což beze zbytku platí i o kompletním ansámblu; s životním výkonem Hopkinse v čele. Jeden by papírově od "komorní oscarovky o vztahu dcery s dementním otcem na sklonku života" čekal hořkosladký sentimentální film, co hraje na slzopudné struny, a nikoli děsivě intenzivní existenciální horror. (06.04.2022)