Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Lidi, kteří čekají zesměšnění a pozurážení Eurovize, budou zklamaní. (A někteří lidi cítí zjevně skutečně ostrou potřebu zaplnit svět kusem další negativity za každou cenu, i kdyby šlo o šíření hejtů na stupidní pěveckou soutěž. Jako by vynaložení energie na natočení celovečerního filmu o tom, že Eurovize je trapná, nebylo to nejtrapnější, čím by mohl dospělý člověk trávit čas.) Tenhle film je spíš poctou všemu směšnému, roztomilému i naivně optimistickému, co ta soutěž obnáší. Jde o film, který se velmi nebere vážně, a odpovídá tomu každá volba - vše je extrémním klišé a šablonou, jako Eurovize samotná, ale přesto má člověk pocit, že v tom je nějaké to srdce. Je to v důsledku absurdní film o absurdní soutěži, kde americký štáb žasne nad evropskými bizáry, ale já s ničím z toho neměl problém. Eurovize krásně demonstruje rozdíl v tom, kdy "neber to vážně" je omluva na všechny nedostatky, a kdy "neber to vážně" je záměrná volba naivních motivů. Snadno se dají porovnat špatně napsané a natočené české komedie, kde nic nedává smysl, a cílený optimizmus Eurovize, aby byl ten rozdíl patrný. Jasně - mohlo by mi vadit, že námět k hlubší reflexi evropské identity nebyl naplněn způsobem, aby vznikla hodnotná satira, ale opravdu má smysl to chtít od Willa Farrella? To cheesy finále dokonale funguje. Ten film tak moc chápe, co se děje, že dokonce použije Hoppípollu, aniž by to působilo nezáměrně směšně. (26.06.2020)

Já jsem sám sebe přemlouval, že přece tři hvězdičky dát mohu. Ale opravdu nemohu, ten film je hrozně divný, v mnohem mi připadá hrozně špatný, nicméně objevilo se pár momentů, které mě oslovily - některá hudební a taneční čísla byla povedená a sem tam jsem se zasmál. Tyhle střípky byly však zabity americkými klišé a divností, ta fakt prostupuje celým filmem. Aspoň na tu Rachel se pořád příjemně dívá... (30.09.2020)

Od srdce jsem se zasmála. Tak předně ten svetr, který má dítě před obrazovkou v úvodu, ten jsem měla taky. Stejný. Příběh není nic, co by nás výrazně obohatilo, ale jelikož si autoři dokázali udělat prču z přehlídky bizáru, nad níž mi každý rok vyletí obočí až na oběžnou dráhu, kdy cokoli normálního okamžitě zapadne v záplavě dech beroucích kreatur a projevů, s radostí hlásím, že tahle crazy komedie mě bavila. Střelené, jednoduché, ferrellovské, však zjemněné příjemnou Rachel, která filmu dodala solidní šmrnc. Mít to devadesát minut, líbilo by se to asi více lidem, nekonečné to skutečně bylo, ale neláteřím. Sice to nebylo tak blbé, až je to dobré, ale na páteční rozjívený večer s touhou po nenáročné zábavě nadsazuji na čtyři od pasu. (04.07.2020)

V adoraci jinakosti je Fire Saga mile neodolatelná a chvílemi téměř podvratná, v soundtracku pak stoprocentní, ale na každý úžasný gag nebo píseň připadá pravidelně i jedno zakopnutí. Sošný Brosnan deklamuje překážející hluboká moudra, vážné chvíle trvají neúměrně dlouho a hlavní hrdina smutně často vychází ze sporných situací jako zaslepený sobec. Pár týdnů po zhlédnutí ale dokonale obsazené vedlejší role (Dan Nekonečný Stevens) a na míru přesně vysoustružené songy pomalu zahlazují většinu prasklin a nenápadně tahají hodnocení výš. Rezervu si ale nechávám pro nevyhnutelnou další projekci. (16.07.2020)

Příznivci (hudebního) nevkusu mají žně. A všechno to má na svědomí (tentokrát nezvykle umírněný až krotký) Willl Ferrell. Ten dal vzniknout pěvecké dvojici Fire Saga z Islandu, co ve své zemi nepatří zrovna k uznávaným umělcům a spíše jen sklízí posměch. A vypadá to, že si se svým hudebním repertoárem nesplní svůj velký umělecký cíl: účastnit se proslulé pěvecké soutěže Eurovize. Najde se však skulina v pravidlech, která dvojici účast umožní. A nic není nemožné, ani probojování se do velkého finále. Ferrell se podílel na scénáři i produkci a za parťačku si vybral Rachel McAdams, s níž utvořil originální pár. Vesměs se jeho vize ubírá očekávaným komediálně/parodickým směrem, ovšem frenetických gagů je na dvě hodiny, co film trvá, přece jen odměřené množství, takže vznikly prolákliny, které tu délku občasně až křečovitě vyplňují. Jsme třeba svědky, kterak na párty najednou všichni začnou jeden po druhém spontánně zpívat směs známých písničkových hitů, řeší se neexistující monogamie ústředního páru, ten totiž ještě nepřekonal hranici mezi přátelstvím a milostným poměrem, tudíž mně i tohle přišlo poměrně nadbytečné, dokonce se snímek pokouší brát se i vážně, což se neukázalo jako vyloženě špatné pojetí. Našince bude asi nejvíce zajímat, zda se soutěž neobešla bez české účasti. Na tabuli se skutečně objeví nápis Czech Republic a rádoby český zástupce českého tábora udělí soutěžícím body nutné k postupu do finále, ovšem čeština z pódia nezazní. Zato jsou k vidění jiní bizarní umělci, z východního bloku i ze Skandinávie, mezi nimiž vyniká favorizovaný ruský zpěvák v podání Brita Dana Stevense čí řecká bohyně v řeckém podání sympatické Melissanthi Mahut. K vidění je také Demi Lovato coby islandská top zpěvačka i jako její duch. Asi nejtrapnější je téměř vše, co přímo nesouvisí se soutěží a odehrává se na Islandu - uctívání elfů, zabití jejich rukou či pobyt na rybářské lodi s otcem, toho ztvárnil Pierce Brosnan. Ferrellovi jdou ješitné a egoistické postavy, kterým se dá fandit jen díky tomu, že má za protějšek někoho tak neodolatelně sympatického, jakou je Rachel McAdams, k duhu. David Dobkin režíruje celkem na jistotu. V minulosti točil tak úděsné komediální záležitosti, až je přímo zázrak, že to má inteligentní koncept, co v podstatě devalvuje klišé jednoduchých příběhů a nenápadně inklinuje k tomu převrátit naruby staré známé "není důležité zvítězit ale zúčastnit se" a dává nový význam heslu "sláva vítězům, čest poraženým". Poměrně zamrzí, že film v závěru ignoruje výsledkovou listinu soutěže a úplně chybí závěrečná ceremonie. Will Ferrell a spol. dal vzniknout (hudebním) outsiderům, se kterými je trapně, nevkusně až originálně komediálně. A alespoň jednou ta nemožná Eurovize byla zábavná. 7/10 (15.07.2020)