Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

„Súťaž piesní Eurovízia: Príbeh ohňa Saga” započala v islandskom Húsavíku, 6. apríla 1974, kedy malý Lars Erickssong začal pred televíznou obrazovkou spontánne tancovať na švédsku, hudobnú skupinu ABBA, ktorá so svojou piesňou „Waterloo” , práve čochvíľa vyhrá už 19. ročník súťaže "Eurovision Song Contest" , že do rytmu sa taktiež pridáva i malá a „nemá” Sigrit Ericksdóttir, ale tu od (všade)prítomného publika samých dospelákov, zožnú iba uštipačný výsmech, no aspoň priateľstvo medzi nimi navždy zotrvá, že vtedy to bol vôbec prvotný impulz, prečo sa spievaniu a tancovaniu venovať snáď donekonečna a ešte oveľa ďalej... ? Založili si spevácke duo "FIRE SAGA" , kde po večeroch hrávajú v akomsi rybárskom klube, pretože sám Lars je rybárom a Sigrit sa stala učiteľkou. Najprv sa totálne zvláštnou « náhodou » prostredníctvom islandskej, verejnej televízie dostanú do štátnej súťaže, aby sa následne vďaka, hádam ešte väčšej » nehody « nakoniec prebojovali na samotnú Eurovíziu do škótskeho Edinburghu, pričom tu už budú len samé esá, akými určite sú, Rus Alexander Lemtov, či Grékyňa Mita Xenakis, kedy to už bude o úplne niečom inom. Sú ale pokladaní za totálnych outsiderov, pretože svoje vystúpenia si spríjemňujú „bizarnými zrážkami” , čím zase inkasujú ten pocit trápnosti z liet minulých. Ako sa napokon so všetkým vysporiadajú, a či vonkoncom vyhrajú, to je vskutku viac, než otázne... ? / David Dobkin je v prvom rade - komediálnym (rutinérskym) režisérom, ktorý si prehľadne ukočíroval super-komika Willa Ferrella, ktorý si zároveň sám sebe napísal scenár priamo ušitý na mieru, a to za miernej kolaborácie Andrewa Steelea, že buď chcú len cielene zosmiešniť celú štruktúru Veľkej ceny Eurovízie, alebo im skladajú len akýsi hold, asi z každého rožku trošku... ? I keď by som sa asi viac priklonil k tej „SATIRE” ? Rachel McAdams je nemenej zaujímavá, kedy obidvaja sú priam božskí, čo ešte intenzívnejšie umocňuje i kamera Dannyho Cohena, ktorá ich sníma v celku. Potešil i niekdajší "James Bond" v malej úlohe otca hlavnej postavy. A síce týmto sympatickým filmíkom Netflix dieru do sveta asi neurobí, ale zase si treba povedať aj to, že nebol žiadnou stratou času, totoiž obsahoval zopár slušne vtipných sekvencií. (10.08.2020)

"Země východní Evropy hlasovaly pro Island. To nedává smysl." Ale dává, chlapče. My se totiž netváříme přemoudřele a dokážeme ocenit ujetý vystoupení. To jen tak naokraj, protože Eurovize je vážná věc a jen těžko v ní lze uspět bez pomoci vražednejch Elfů. Já jsem samozřejmě doufal v ještě větší hovadinu a bylo mi jasný, že dýlka dvou hodin je přepálená, ale stejně jsem si to s Larsem, Sigrit a různobarevnejma euroúchylama docela pěkně užil. (07.10.2021)

Možná proto, že takhle roztomile sebereflexní komedie tu nebyla už dlouho, a možná z toho důvodu, že ve chvílích nudy jsem si úspěšně představoval, jak stále krásné a dokonalé Rachel McAdams nasazuji snubní prsten a vedu ji na pódium, jsem Eurovizi nakonec tak nějak podlehl. Pretože humoru není tolik, kolik bych od Ferrella očekával, ten upřímně naivní dětinský nádech tomu sluší a Dobkin přesně ví, co točí, takže šablonovitý tuctový děj ve finále funguje. A ty melodie jsou dostatečně nakažlivé.. 70% (30.06.2020)

Nechci lakonicky říct, že závěrečná skladba islandské post-rockové skupiny Sigur Rós byla tím nejlepším, nicméně tenhle projekt hudebního souznění napříč Evropou byl vždycky docela průšvih. Vnímám jej jako průměrnou estrádu s nenápaditými popovými songy, ve kterém hraje značnou roli politika a jsou v něm patrné historické i jiné sympatie. Komika Willa Ferrella, jehož manželka je Švédka, prý tenhle eurovizí guláš zaujal a protlačil ho (snadné to prý nebylo) u zaoceánských producentů. A vlastně proč ne? Dva prosté vesničany z islandského pobřeží drží jisté hodnoty, mají své sny, srdce na správném místě a najednou jsou jednou nohou ve velkém světě. Právě na tom (a na islandském mnohé parodujícím úvodu) to solidně ubíhá, těží to z až satirického potenciálu, jenže pak měl přijít někdo povolaný a minimálně čtvrt hodinu vystříhat, nakopat ty, kteří vymysleli množství debilních vtipů, a nechat tam to, aby byl výsledek svižný, nápaditý a vtipný. Bohužel není. Vaty je moc, vysvětlování už vysvětleného zrovna tak. David Dobkin (Nesvatbovi, Soudce) řemeslo zvládá, ale nic navíc nepřidává a asi měl do výsledné podoby (a Ferrellova scénáře) víc mluvit. Právě Ferrell nijak nepřekvapí, Rachel McAdams je tradičně skvělá (ač částečně přezpívaná), neheterosexuální Rus Dan Stevens s rozepnutou košilí výborný a Melissanthi Mahut kočkoidní. (04.01.2021)

O Eurovizi (a jejích podivných aférách) jsem měl vždy jen mlhavé povědomí a proto když se objevil trailer na tento film (ano, ten videoklip, jež jsme každý viděli desetkrát), jsem to bral tak, že si velký fanoušek Will Ferrell natočil velké promo na letošní ročník a nejedná se o skutečný film (podobně jako před nedávnem ten trailer na Dundeeho). Je velká škoda, že zrovna letos to nevyšlo a film to zbytečně odnesl, jelikož ten buzz mohl být mnohonásobně větší...a oprávněně, jelikož se jedná o feel good film s přestřelenými gagy, jak ostatně u Ferrella s Mccartym známe, ovšem v těch správných momentech dokáže přesně zahrát na melancholickou strunu. Někdy je to až moc pitomé, ale celkově jsem si to moc užil a doufám, že i ty čísla na Netflixu budou! ... 7,5/10 (01.07.2020)