Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Pokud by člověk chtěl, vypískat tenhle film by bylo velmi snadné. Jádro zápletky prošlo přes mnohokrát použitý scenáristický kopírák a některé dějové body, jako třeba činy a motivace zdejšího záporáka, byly opravdu extrémně nahodilé a napsané úplně na pěst. Přesto když sledujete ty mimózní charaktery Willa Ferrella a Rachel McAdams v honu za letitým snem a o severský přízvuk marně snažícího se Pierce Brosnana, musí vám celá ta outsiderská popová blamáž do jisté míry obměkčit srdce. Nenáročná, bezmyšlenkovitá a zároveň v pohodě sledovatelná hudební blbina, nic víc, nic míň. (15.02.2021)

S touhle blbinou osobně nemám sebemenší problém. Film mě bavil a sjel jsem ho jedním dechem, přesto si nemyslím, že se jedná o nějaký filmařský klenot nebo že tvůrci z námětu vytěžili maximum. Chyběl mi trochu větší tah na branku hlavně co se komediální stránky týče (námět sváděl k mnohem větší satirické náloži), ale občas se dějová linka naopak až moc přepískla a zamýšlený vtip až tak moc nevyšel. Nicméně i tak pár super momentů (ale nejsem si jistej, zdali je náležitě docení i nefanoušci Eurovize), fajn herecké výkony, autentický soundtrack a boží prostředí Islandu. Taková prostě trochu krypl-komediální pohádka pro dospělé v tom lepším slova smyslu... :) (08.01.2021)

Mila pocta jednej sialenej sutazi, ktora je prekladana nepricetnou zabavou v style Zoolandera. Alebo naopak. Kazdopdne sa to dost bije a je to skoda. V oboch pripadoch to totiz funguje velmi dobre. Akurat spolu to neladi. A emotivne vrcholy samozrejme totalny dojak. Ferrell v pohode, Rachel tradicne na zozratie. (11.07.2020)

Příznivci (hudebního) nevkusu mají žně. A všechno to má na svědomí (tentokrát nezvykle umírněný až krotký) Willl Ferrell. Ten dal vzniknout pěvecké dvojici Fire Saga z Islandu, co ve své zemi nepatří zrovna k uznávaným umělcům a spíše jen sklízí posměch. A vypadá to, že si se svým hudebním repertoárem nesplní svůj velký umělecký cíl: účastnit se proslulé pěvecké soutěže Eurovize. Najde se však skulina v pravidlech, která dvojici účast umožní. A nic není nemožné, ani probojování se do velkého finále. Ferrell se podílel na scénáři i produkci a za parťačku si vybral Rachel McAdams, s níž utvořil originální pár. Vesměs se jeho vize ubírá očekávaným komediálně/parodickým směrem, ovšem frenetických gagů je na dvě hodiny, co film trvá, přece jen odměřené množství, takže vznikly prolákliny, které tu délku občasně až křečovitě vyplňují. Jsme třeba svědky, kterak na párty najednou všichni začnou jeden po druhém spontánně zpívat směs známých písničkových hitů, řeší se neexistující monogamie ústředního páru, ten totiž ještě nepřekonal hranici mezi přátelstvím a milostným poměrem, tudíž mně i tohle přišlo poměrně nadbytečné, dokonce se snímek pokouší brát se i vážně, což se neukázalo jako vyloženě špatné pojetí. Našince bude asi nejvíce zajímat, zda se soutěž neobešla bez české účasti. Na tabuli se skutečně objeví nápis Czech Republic a rádoby český zástupce českého tábora udělí soutěžícím body nutné k postupu do finále, ovšem čeština z pódia nezazní. Zato jsou k vidění jiní bizarní umělci, z východního bloku i ze Skandinávie, mezi nimiž vyniká favorizovaný ruský zpěvák v podání Brita Dana Stevense čí řecká bohyně v řeckém podání sympatické Melissanthi Mahut. K vidění je také Demi Lovato coby islandská top zpěvačka i jako její duch. Asi nejtrapnější je téměř vše, co přímo nesouvisí se soutěží a odehrává se na Islandu - uctívání elfů, zabití jejich rukou či pobyt na rybářské lodi s otcem, toho ztvárnil Pierce Brosnan. Ferrellovi jdou ješitné a egoistické postavy, kterým se dá fandit jen díky tomu, že má za protějšek někoho tak neodolatelně sympatického, jakou je Rachel McAdams, k duhu. David Dobkin režíruje celkem na jistotu. V minulosti točil tak úděsné komediální záležitosti, až je přímo zázrak, že to má inteligentní koncept, co v podstatě devalvuje klišé jednoduchých příběhů a nenápadně inklinuje k tomu převrátit naruby staré známé "není důležité zvítězit ale zúčastnit se" a dává nový význam heslu "sláva vítězům, čest poraženým". Poměrně zamrzí, že film v závěru ignoruje výsledkovou listinu soutěže a úplně chybí závěrečná ceremonie. Will Ferrell a spol. dal vzniknout (hudebním) outsiderům, se kterými je trapně, nevkusně až originálně komediálně. A alespoň jednou ta nemožná Eurovize byla zábavná. 7/10 (15.07.2020)

Nechci lakonicky říct, že závěrečná skladba islandské post-rockové skupiny Sigur Rós byla tím nejlepším, nicméně tenhle projekt hudebního souznění napříč Evropou byl vždycky docela průšvih. Vnímám jej jako průměrnou estrádu s nenápaditými popovými songy, ve kterém hraje značnou roli politika a jsou v něm patrné historické i jiné sympatie. Komika Willa Ferrella, jehož manželka je Švédka, prý tenhle eurovizí guláš zaujal a protlačil ho (snadné to prý nebylo) u zaoceánských producentů. A vlastně proč ne? Dva prosté vesničany z islandského pobřeží drží jisté hodnoty, mají své sny, srdce na správném místě a najednou jsou jednou nohou ve velkém světě. Právě na tom (a na islandském mnohé parodujícím úvodu) to solidně ubíhá, těží to z až satirického potenciálu, jenže pak měl přijít někdo povolaný a minimálně čtvrt hodinu vystříhat, nakopat ty, kteří vymysleli množství debilních vtipů, a nechat tam to, aby byl výsledek svižný, nápaditý a vtipný. Bohužel není. Vaty je moc, vysvětlování už vysvětleného zrovna tak. David Dobkin (Nesvatbovi, Soudce) řemeslo zvládá, ale nic navíc nepřidává a asi měl do výsledné podoby (a Ferrellova scénáře) víc mluvit. Právě Ferrell nijak nepřekvapí, Rachel McAdams je tradičně skvělá (ač částečně přezpívaná), neheterosexuální Rus Dan Stevens s rozepnutou košilí výborný a Melissanthi Mahut kočkoidní. (04.01.2021)