Dva světy

Sociální drama, které mě ale překvapivě moc nedostalo. Zřejmě proto, že mi to strašně připomínalo dokument Hranice práce. Tím, že mi to nepřišlo objevné, ale nechci zastínit důležitost tématu. Zpracování ušlo, námět zajímavý...80% (55. KVIFF) (19.04.2022)

Náročné téma, u nějž se nedá vyhnout jisté povrchnosti, už tím, jak je to vlastně film o filmu (o knize). Na druhou stranu právě tahle zdánlivá absurdnost umožňuje s materiálem pracovat a poskytnout méně banální perspektivu. Půdorys snímku i tak zůstává průhledný, nelze však přehlédnout nejeden klad: 1, first and not least skvělý soundtrack 2, zdařile vypracovanou remízu, kdy divák, který je obecně nejvíc v pozici Marianne, skutečně dostane jako "nejhlavnější" hrdinku ji, ale její perspektiva není více rozpracovaná než jiné, není jí dán větší prostor na obhajobu svých pozic a nevychází ze snímku ani jako poučená, ovšem ani jako ta lépe promýšlející nebo "rozvinutěji lidská" (tím myslím např. její středostavovskou bláznivost, kterou si může dovolit a kterou vnáší do světa ubíjející dřiny a rutiny marginalizovaných, když si jde jen tak zaplavat, a kterou by bylo snadné zhodnotit jako schopnost relaxovat, jíž prostě "méněcenní chudí" nemají, ovšem též v plošeji třídním pojetí jako vyprázdněný statusový symbol) 3, u mě opravdu velmi silné vyznění, kdy onen remízový souboj perspektiv ústí závěrečnou scénou a posledním záběrem, jehož napětí by se dalo krájet a je to opravdu jeden z nejbrilantnějších (téměř) statických shotů, které lze v kinech najít. Celkově: zaujal mě plakát a vlastně jsem docela počítal s nějakou povrchní hrátkou, ale s těmi, kdo v tom nachází jen tohle, musím nesouhlasit. Prostě dvě ženy a jejich obtížně slučitelné reality. Život nelze žít na zkoušku a vzít si to příjemné z prázdnin, byť v holobytě, do celého roku. Svůj život ale také nedokážeme žít jen jako sérii představení, jsme kdo jsme a nechceme se za to stydět. Spisovatelka vydáním se mezi chudinu nic opravdu nevyřeší stejně jako udělá víc než její přátelé, kteří prostě drží nos nahoru. Je stejně pošetilé odmítat alespoň tu přechodně podanou ruku jako myslet si, že vám vyslouží krom pár známých i opravdové přátele. V tom tkví ta síla finále. Čiší z něj touha nějak ty paradoxy sloučit. Jenže jak? (18.10.2022)

Naprosto nevybočující evropské soc-drama, jehož jediným zajímavým aspektem je, že v různých detailech působí jako nijak dobře realizovaný scénář z roku 2008. Odehrává se to v současnosti se selfíčkama na chytrých telefonech, ale zároveň tu mají lidi u postele budíky, ve volném čase si čtou časopisy a odkazují se na krizi. Navíc tyhle měšťácké představy o tom, jak ti z nižších ekonomických pater společnosti spolu tak nějak automaticky drží pohromadě a blbnou, zamezují tomu, aby se film dal brát jako nějaká dokumentace neutěšené situace, ale naopak z něj dělá hřejivou pohádku, která ve výsledku nepomůže nikomu. (31.08.2022)

Jako dokumentární film by to asi bylo silnější... Vzdávám hold všem uklízečkám a na jejich počest dávám aspoň průměrné hodnocení, ač by se dalo asi jit i níž... (03.09.2022)

55. KVIFF (22.08.2021)