Plechový bubienok

Na Plechovom bubienku je patrné, že sa jedná o románovú adaptáciu. No a adaptácia je to vydarená, aj napriek tomu, že literárny základ nezaprie. Dosť som alergický na vyjadrenia kritikov, že niektoré romány sú nesfilmovateľné. Všetko je sfilmovateľné a všetko sa dá natočiť záživne. Plechový bubienok bol asi ťažký oriešok, ale ako vidno, všetko sa dá. Videl som už dávno, ale vzhľadom na tému a herecké výkony Adorfa a predstaviteľa malého Oskara sa na takýto ťažký film nedá zabudnúť. (08.08.2012)

"Ale Jéžíšek byl ve skutečnosti plynař!" Když se tenhle vynikající film v devadesátých letech objevoval v artových kinech, párkrát jsem na něj zašel, protože jeho bizarní poetika (nebo spíš poetická bizarnost?) se mi hodně líbila. Četl jsem tehdy i knihu, ale v paměti mi z ní nic nezůstalo, myslím jen, že byla vrstevnatější a dějově obsáhlejší než film, což bývá u knižních předloh obvyklé, a že její děj pokračoval ještě několik let po válce. Teď jsem si Die Blechtrommel po dlouhé době pustil znovu a znovu jsem z něj nadšený; postava bubeníka Oskara je skvělá i skvěle zahraná, a nezapomenutelná je i spousta dalších postav - rozpolcená a labilní Oskarova matka, dobrácký hlupák Herr Matzerath, oddaný polský milovník Jan Bronski, smutný hračkář Sigismund Markus, kleine Luderchen Maria, Bebra a signorina Raguna... Několik dobrých momentů - polévka pro Oskara, kadiš na hřbitově, srdcová dáma v ruce Jana Bronského, hrátky se šumákem, Bebrův trpasličí Front-Theater, odznak NSDAP v nepravou chvíli zapíchnutý do dlaně Alfreda Matzeratha a nesmazatelně se mi vryla do paměti syrově naturalistická scéna lovu mořských úhořů na koňskou hlavu. A taky jsem se kdysi díky tomuhle filmu dozvěděl o existenci Kašubů. (09.07.2013)

Schlöndorffově adaptaci lze vyčítat, že Grassův znepokojující román zpracovává konvenčně a oklešťuje jej o řadu jeho literárních specifik, v čele se samotným způsobem vyprávění. Jenže právě ono převedení do tvaru, který divákům neklade žádné formální překážky, se nakonec ukazuje jako bravurní kousek. Konvenční, v zásadě lineární vyprávění a precizní práce oddělení výpravy, kostýmů a castingu tu slouží jako trojský kůň, který za obranný val diváckých očekávání propašuje provokativní jádro románu. Důmyslná podvratnost adaptace se ukazuje již v samotných úvodních titulcích, kde režisér parafrázuje japonského klasika Jasudžiróa Ozu. Ten svá bravurní melodramata a veselohry o rodinných vztazích či generačních konfliktech z prostředí střední třídy uvozoval titulky na pozadí obyčejné každodenní látky. Schlöndorff otevírá svůj film totožně, jen tentokrát je oním pozadím hnědá látka náckovských uniforem. Se stejnou jízlivostí i mixem vysokého a nízkého, uměleckého a zvráceného pak vyobrazuje společnost první poloviny 20. století a její paradoxy, šílenosti, nesmyslnosti a především pokleslost v jádru její povýšenosti. Je příliš zjednodušující vidět ústředního Oskárka jako rebela, který se odmítne podílet na světě dospělých. Schlöndorff sice z adaptace vynechal třetí část románu, kde hrdina prochází poválečnou dobou a stává se zrůdou, jenže mnohoznačnost postavy rozvedl již v ději, který filmem pokrývá. Pohled na válku očima dítěte zde znamená něco jiného než, na co jsme zvyklí z jímavě kýčovitých vyprávění. Vedle zastřešující znepokojivé grotesknosti totiž "Plechový bubínek" odhaluje dětství nikoli jako ctnost, nýbrž metaforu zatvrzelého a zaslepeného odmítání se vyvinout, které je zde vlastní i všem dospělým figurám. Oskárek představuje sebestředné věčné děcko, které proplouvá dějinami. Za jeho zdánlivou naivitou a ignorancí se ale skrývá racionální zlovolnost a umíněnost, která se pramálo liší od velikášství maloměšťáků, které je zde odhaleno jako základní kámen nacismu. --- PS: Kdo by přecjen toužil po nekonvenční adaptaci "Plechového bubínku", pro toho tu je undergroundový virvál "United Trash". (18.03.2023)

Film zdobí priam až Viscontiovská atmosféra, ktorá sa tak stala hlavnou doménou tohto multižánrového a ťažko uchopiteľného diela. Nádherne dobové exteriéry a interiéry len umocňujú celkovú pochmúrnosť snímku, čo sa týka výpravy ide teda o prvotriedne odvedenú prácu. Nemám námietky ani k hereckej stránke, aj keď mi miestami tá ukričanosť a ububnovanosť chlapca liezla mierne na nervy, no na druhú stranu ho chápem, ja by som tiež kričal. Dejovú linku umne dotvárajú rôzne bizarné a sureálne vsuvky (napr. Oskarov pôrod), ktoré ešte umocňujú celkovú depresívnu atmosféru Oskarovho života a života ľudí okolo neho v ťažkých predvojnových a vojnových časoch v slobodnom meste Gdaňsk. Pred očami diváka sa tak rozprestrie svet rozmanitých charakterov, úchyliek, obscénností, smutných udalostí, ale aj priateľstva a miestami i humoru na pozadí ťažkej doby a za hlučného protestu jedného chlapca, ktorý sa rozhodol, že nevyrastie, pretože takýto svet dospelých sa mu nepáčil. Nádhera. 89/100 (20.09.2017)

Kongeniální převedení prvních dvou třetin Grassova románu na plátno (Zatímco film končí Oskárkovým odjezdem z Gdaňska, kniha pokračuje líčením jeho osudů v poválečném Západním Německu). Schlöndorffova režije je jako vždy suverénní, Lutherova kamera působivá, scénář vynikající (jak jinak, u J. C. Carriéra). Podstatnou měrou se ale na výsledné podobě filmu podílejí zejména představitelé celé řady hlavních i vedlejších postav příběhu. O Davidu Bennentovi je zbytečné mluvit, právem je tu chválen v každém druhém komentáři. Vedle něj tu ovšem ztvárnila jedny ze svých nejlepších rolí také trojice (!) jeho filmových rodičů - A. Winklerová, D. Olbrychski a M. Adorf, z nichž toho posledně jmenovaného jsem nikdy neviděl v lepší formě, než právě v "Plechovém bubínku". (24.08.2008)