Půlnoční mše

Je to tu podhodnocené a chápu to. Flanagan si totiž ukousnul tučný sousto lyriky a jakkoli si Půlnoční mši můžete zgustnout jako sedmidílnej horor, s ušima na dovolený přijdete o půlků zážitku. Tahle věc je o víře. O životě. O smrti. A o tom papírově ujetým twistu jak z Od soumraku do úsvitu to celý je jen tak mimochodem. Palec i za nápaditej casting. Najít mladší kopii Nicka Cavea do hlavní role byl rozhodně majstrštyk. (31.10.2021)

Sedmihodinová mše o víře, životě a smrti. Nálepka horor je jen zástěrka. Netflix Flanaganovi nechal evidentně hodně volné ruce. Celé to budování charakterů tu působí jen jako zdlouhavá výplň. Celkově by se příběh vešel do tří maximálně čtyř epizod s výrazně lepším tempem. Místo toho si tu postavy dlouze povídají a filozofují v obýváku, ložnici, na lodi, v kostele. Na papíře to mohlo vypadat zajímavě, ale audiovizuálně to je pro mě nejnepřístupnější Flanagan. (28.09.2021)

Velmi zajímavý kousek. Tenhle seriál to bude mít u diváků hodně ale opravdu hodně moc těžké. A je to obrovská škoda. Mike Flanagan dělá všechno proto, aby to bylo osobité a jeho. Napsal si scénář, udělal si střih a celé si to zrežíroval. Flanagan se rozhodl, že to divákovi neusnadní, nic mu nedá zadarmo a dlouhou dobu ho nechá tápat, co se vlastně děje, jaký to má význam, a kdo představuje dobro a kdo zlo. Není to jednoduchá a odpočinková podívaná. Je potřeba se soustředit na dialogy, hledat v nich jistou symboliku, chápat zdvižený prostředníček všem náboženským fanatikům atd. Výborně to funguje jako kritika církve, a zároveň je to i parádní zamyšlení nad smrtí a samotnou vírou (v seriálu je několik zajímavých scén na toto téma). Flanagan zde rozjede velké myšlenkové tornádo, kde donutí diváky se zamyslet nad jistými absurditami našich životů. Celé to navíc podpořil výbornou kamerou (dlouhé scény kdy si postavy povídají, nebo se procházejí, netradiční úhly, kamerové oblety), vizuální stránkou, střihem a znepokojivou atmosférou. Z mé strany obrovský palec nahoru za skvělé herecké výkony. Kate Siegel a Zach Gilford mají výborně napsané scény a jejich herecká chemie je výborně zobrazena. Samantha Sloyan předvedla vynikající výkon a už dlouho jsem nějakou filmovou/seriálovou postavu nesnášel. Hamish Linklater je ve své roli parádní a krade si scény pro sebe. Hodně jsem si užil herecký koncert Rahul Kohliho, jelikož svou postavu zahrál skvěle. Jak už jsem naznačil, seriál není pro všechny. Je to pomalé, není to horor v tom pravém smyslu slova a to co seriál říká nesedne každému ať myšlenkově nebo formálně. Nicméně, pro mě je Midnight Mass (Půlnoční mše) parádní originální seriál plný přesahu a myšlenek. A toho si hodně cením. 8/10 (02.10.2021)

K tomuto seriálu bych se asi nedostal, protože při výběru toho, nač se podívám, dám pořád ještě hodně na hodnocení na csfd. Nicméně nadešel čas s tím skončit, protože zde začínají stále více převažovat hodnocení od generace "nemocných spěchem", která mi při konzumaci (ano konzumaci, nikoli prožití) věcí pro mne zázračných připomíná něžně se krmícího a chlemtajícího xxx(byl by spoiler) ve scéně s řezáním křídel. Nevím, zda chtěl jít Flanagan až tak do hloubky, ale některé scény v minisérii lze pojímat i jako sakra silnou alegorii na současnost (křídla rádi obětujeme za...  za co vlastně?). Z toho pochvalného, co jiná hodnocení nezdůrazňují, bych vypíchnul (pro mne) fantastický soundtrack (lze stáhnout z youtube) se třemi vrcholy - 1)Riley v na konci pátého dílu opouští kostel 2)postupně se rozrůstající shromáždění osadníků míří na vigilii 3)(samozřejmě) úplný závěr. Musím přiznat, že závěr mě totálně sejmul a jeho opakovačka na druhý den skoro stejně. Před pár lety jsem v blogu na idnes napsal článek o nejlepších seriálových závěrech (https://jaroslavholy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753998) a řekl bych, že se místa na bedně zachvívají v základech (závěr u "Six feet under" by asi odolal, ale druhé místo "Černobyl" je ohroženo). Oceňuji i citlivé zakomponování povinných prvků každého filmového díla, kdy povinný odkaz na gaye nebo trans téměř nepostřehnete, dominantní role femi-genderu kolem vás spíše prolétne, islám se krásně sveze s rozpravou o víře a křesťanství jako takovém a s povinným vozíčkářem se Flanagan vypořádal ještě lépe. (17.11.2022)

Minisérie Midnight Mass není nic pro netrpělivého diváka. Režisér Mike Flanagan totiž vsadil na pomalé budování atmosféry a charakterů, na což umně narouboval fascinující symbiózu upírského mýtu a fanatické náboženské víry. Toto nezvyklé uchopení nezvyklé látky mně osobně velmi sedlo, pročež jsem si tuto delikátní atmosférickou záležitost s jen několika scenáristickými zádrhely vážně moc užil. Pokud tedy hledáte pro změnu něco, co má pomalé tempo a precizní práci s postavami, minisérie Midnight Mass je přesně tím pravým. Skvělá práce! (Netflix) „Bless me father for I’m going to sin.” (07.10.2021)