Půlnoční mše

Oceňuji velmi pomalou a pečlivou výstavbu. Díky ní se dostaneme postavám opravdu pod kůži a chápeme jejich skutky. Středobod všeho a nejlepší postava je jednoznačně farář. Absolutní dobrák s nejčistšími úmysly, jejichž proměna ve skutky je katastrofální. Také mě nadchl způsob, jak chytře zkombinovali horor s křesťanskou mytologií. Jasně, je to ulítlé, ale chápete, že jsou si schopní to odůvodnit. Jediné mínus vidím v občasných velmi zdlouhavých dialozích. Hodně postav před tím, než se vymáčkne s něčím důležitým vykládá pětiminutové podobenství ze života. Občas je to fajn a podpoří atmosféru, občas už spíš otrava. Ale to je jen menší výtka. Půlnoční mše je super a vřele ji doporučuji. (24.12.2021)

K tomuto seriálu bych se asi nedostal, protože při výběru toho, nač se podívám, dám pořád ještě hodně na hodnocení na csfd. Nicméně nadešel čas s tím skončit, protože zde začínají stále více převažovat hodnocení od generace "nemocných spěchem", která mi při konzumaci (ano konzumaci, nikoli prožití) věcí pro mne zázračných připomíná něžně se krmícího a chlemtajícího xxx(byl by spoiler) ve scéně s řezáním křídel. Nevím, zda chtěl jít Flanagan až tak do hloubky, ale některé scény v minisérii lze pojímat i jako sakra silnou alegorii na současnost (křídla rádi obětujeme za...  za co vlastně?). Z toho pochvalného, co jiná hodnocení nezdůrazňují, bych vypíchnul (pro mne) fantastický soundtrack (lze stáhnout z youtube) se třemi vrcholy - 1)Riley v na konci pátého dílu opouští kostel 2)postupně se rozrůstající shromáždění osadníků míří na vigilii 3)(samozřejmě) úplný závěr. Musím přiznat, že závěr mě totálně sejmul a jeho opakovačka na druhý den skoro stejně. Před pár lety jsem v blogu na idnes napsal článek o nejlepších seriálových závěrech (https://jaroslavholy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753998) a řekl bych, že se místa na bedně zachvívají v základech (závěr u "Six feet under" by asi odolal, ale druhé místo "Černobyl" je ohroženo). Oceňuji i citlivé zakomponování povinných prvků každého filmového díla, kdy povinný odkaz na gaye nebo trans téměř nepostřehnete, dominantní role femi-genderu kolem vás spíše prolétne, islám se krásně sveze s rozpravou o víře a křesťanství jako takovém a s povinným vozíčkářem se Flanagan vypořádal ještě lépe. (17.11.2022)

Tradiční Flanagan. Začátek mě dost nadchnul, ale někde v polovině nadšení opadlo. Flanagan umí dobře ty úvody, atmosferu tajemna a zahady, ale na mě pak moc tlačí na melodrama, postavy neustále dlouze vykladaji o traumatech a nejlíp u toho brečí, nejlip víc postav naráz, tzv. hromadny brek. Navíc někde uprostřed se záhada celkem objasni a to rázem ubere na atmosféře o 100%. Taky už mi trochu vadí to jeho omilani stejných herců, obzvlášť Kate Siegel, holt ale je to jeho manželka, no. Herci jsou ale pořád až na výjimky přirození, sympatičtí. Tady se mi nejvíc líbil hlavní hrdina, pak kněz a gynekolozka. SPOILER: Make-up stareny byl prisernej! Fakt že jí hrála mladá holka přímo bije do očí. KONEC SPOILERU. A malinko mi u Flanagana vadí takovy jakysi "Emmerichovani," kdy některý postavy mi přijdou spíš jako na objednávku dnešnímu politicky korektnímu trendu, ať je tam nejlíp od každyho vyznani a orientace a rasy jeden zástupce, pusobi to vynucene a zde opět máme dvě lesby, už ve třetí jeho sérii, možná by to mohl příště zkusit s někým jiným. První Hill House nepřekonal, ale když se zde člověk prokouse temi plky,  má to něco do sebe, hlavně první půl hodina. Vypadá to ale, že tohle už jsou Flanaganovy trademarky, ale já přece jen pořád radši víc horor než to slzopudny drama. (25.09.2021)

Musím přiznat, že dokážu pochopit místní experty na horory, že se jim tento příběh nelíbil a to zejména z důvodu, že nesedíte celou dobu přikováni u obrazovky a neprdíte strachy do polštáře a hrůzou si neokusujete zbytek nehtů. Ono totiž, tak do púlky tohoto seriálu tam těch hororových momentů moc není a řeší se spíš rodinné vztahy místních vidláků a příchod a chování nového kněze a jeho fanatické podržtašky na odlehlém ostrově na kterém žije pouhých stodvacetsedm obyvatel. Mě se to líbilo a musím říct, že Mike Flanagan, který stojí za tímto projektem jakožto režisér, scénárista a který do toho navrtal skoro celou svoji rodinu a to včetně své manželky Kate Siegel, která si zahrála jednu z hlavních rolí. Mike dokázal vybudovat postupně gradující atmosféru propojenou někdy až moc dlouhými rozhovory na téma náboženství, které se občas vlekly jak Žižka na svém posledním tažení a to mnoho místních expertů nedokázalo překousnout i když to v konečném výsledku hrálo celkem důležitou roli, aby člověk pochopil tu pointu. Příběh se začíná odvíjet od příjezdu nového kněze, kterého skvěle zahrál Hamish Linklater a který mi silně připomínal věrnou kopii něco mezi Nickem Cavem a Davidem Copperfieldem a který dostane bezmála celou ostrovní komunitu a to včetně ortodoxních muslimáků do místního kostela a to zejména díky nevysvětlitelným zázrakům, které se v kostele udály při jeho fanatických a pro někoho fantastických kázáních. Mike Flanagan si doslova s divákem hraje a prodlužuje napětí minimálně do poloviny seriálu, kdy teprve nastíní o co jde? A pak začínají ty pravý jatka, které se musejí líbit každému milovníkovi hororového žánru a které rozmotávají události řečené v prvních třech nebo čtyřech dílech. Celou dobu jsem byl nadmíru spokojen a musím říct, že když bude Mike Flanagan v tomto tažení dále pokračovat, tak se má Stephen King vážně čeho obávat a je možné pokud jsem to dobře pochopil, že si tvůrci nechali tak trochu pootevřené vrátka pro další sérii na kterou se určitě kouknu. Prozatím dávám něco přes 80%. (28.09.2021)

Zjevení z hlubin modrých čísel a pro mě osobně s největší pravděpodobností seriál roku. Filosoficko-teologickej horor balancující na hranici pocty (Stoker-King) a reflexe krize křesťanských hodnot umně si hrající s biblickou symbolikou a alegorií. Pomalejší rozjezd, kterej ale, jak už tomu u Flanagana bývá, má svůj důvod a každá scéna v závěru tak hraje svojí roli. Skvělej Nick Cave... teda, pardon, Hamish Linklater... famózně vybroušenej scénář (konzervativní fanoušci popkornu nechť ať opět čtou "nudnej") a jeden ze soundtracků roku. Závěr třetí epizody se u mně jednoznačně zapsal jako jedna ze seriálových pasáží, který nejspíš nikdy nezapomenu. (28.10.2021)