恋はつづくよどこまでも
An Incurable Case of Love
Epizódy(10)
Recenzie (6)
Po sto letech jsem si pustila něco japonského a asi to bylo v pravou chvíli na správném místě. Seriál mi sedl od první do poslední minuty. Dokonce jsem mu propadla stejně, jako když jsem s východní Asií začínala. Jakoby to bylo poprvé. Ústřední písnička mi zní v hlavě ještě teď. Děj je pravda jednoduchý a od začátku daný, ale je prokládán příběhy pacientů a vedlejších postav. Mezi nimi zářila Karina, pro kterou mám slabost, a která byla jak sousedka odvedle, se kterou by stálo za to si zajít na skleničku. Čistých pět to sice není, hlavní hrdinka mi nějak extra nesedla, ale raději zaokrouhluju nahoru než dolů, protože si jsem jistá, že si to ještě někdy pustím. 🙂 ()
Neuvěřitelně odpočinková záležitost. Je to jako by vám manga vyskočila z papíru a odehrávala se vám před očima. Máme tu hrdinku, která se zamilovala na první pohled a tahle láska ji dovede k výběru, co dál dělat a stává se sestřičkou. Když se po škole opět potkává se svým princem, je z něj démonský doktor, před kterým se třese celé oddělení kardiologie. Tak nějak. Seriál má jedno klišé za druhým, ale jsou tak pěkně udělaná a netrvají zbytečně dlouho, že se u toho divák pobaví. Navíc ústřední dvojice je neuvěřitelně roztomilá, asi tak od třetího dílu to navíc mezi nimi začne příjemně jiskřit. Tohle je přesně ten typ seriálu, co spadá do té puberťácké kategorie „kjáááá, kawaii“. A pak že Japonci neumí romantiku. ()
Mone Kamishiraishi není nejlepší herečkou, občas maličko přehrává, je však zábavně ultra kawai a tento "nevyléčitelný případ lásky" zachraňuje. Všeobecně příjemná záležitost, kterou jsem často sledoval s úsměvem. ()
K seriálu som pristupovala ako k splnenému snu. Obľúbené lekárske prostredie, Sato Takeru a príbeh Popolušky, ktorá získa lásku krásneho princa. Odpočinková záležitosť, u ktorej nevadí naivný a predvídateľný dej, absencia chémie medzi hlavnými postavami, výber herečky na úlohu Popolušky, ktorá už nemohla byť typovo rozdielnejšia, než jej vysnívaný princ a Satóov zamračený výraz samuraja Kenshina pred finálnym zápasom. Občas som sa pristihla, že čakám, kedy vytiahne spoza chrbta naostrenú katanu. Anyway, oddychovka ako stvorená na voľný deň, smelo do toho! ()
Musím uznat, že většinou nemají tyto malé série u mě velké hodnocení. Většinou si je ani nepustím znovu... Tato do nich však nepatří. Krásný příběh, skvělý herci a taky happy end - co víc si přát. Opravdu krásná odpočinková záležitost. Doporučuji na zimní večeři. Tato dorama Vás totiž pobaví i zahřeje u srdce. :) ()
Ta holka ale sakra tlačí na pilu! To jsem si neustále musela říkat v průběhu několika prvních dílů. Premisa o jednostranném zaláskování do někoho a pak postupném sbližování i přes rozdíly mezi protagonisty mi sama o sobě vůbec nevadí a obecně mám romantiku ráda (rozhodně nejsem ani proti romantickému šódžo stylu, právě naopak), ale tento příběh jako by přímo vypadl z nějaké mangy nebo spíše z nějaké „otome“ hry o randění s vysněným princem – zkrátka z toho nejextrémnějšího typu tohoto žánru, který těží z naprosto nerealistických milostných stereotypů. A ta přemíra nepřirozeného děje a chování postav mi vlastně nebyla moc sympatická (je možné, že pro toto už nemám tak vysokou toleranci, jako jsem mívala kdysi). Hlavní hrdinka Sakura svůj objekt touhy (doktor Tendó) vysloveně uhání a to takovým způsobem, že ze strany mladší naivní holky to má působit jakože roztomile a neškodně, ale přitom, kdyby se situace obrátila a takto by muž uháněl ženu, tak by z toho byl nepříjemný a skoro útočný stalking. Z toho důvodu mi hlavní hrdinka v podobě takové stíhačky nebyla vlastně sympatická. Nemluvím však o herečce - Kamiširaiši Mone se role ujala, jak nejlépe mohla. Jde spíš o to, jak je její postava napsaná (a ostatně, jak je napsaná většina postav). Každopádně, v normálním světě je v podstatě nepředstavitelné, že by protistrana byla takovému chování nakloněna a to dokonce natolik, že se nakonec ti dva dají dohromady. Nicméně, byla jsem ráda, že v seriálu plní svou úlohu i lékařské prostředí, do kterého je příběh zasazen, a že jde třeba i o pacienty, jejich příběhy a vůbec poslání zdravotního personálu léčit a zachraňovat lidi. Tedy že je v seriálu malá přidaná hodnota nad rámec romance, což ten romantický základ hezky doplňuje a má potenciál dát postavám větší hloubku. Bohužel, po pár dílech to seriál pomalu začíná opouštět a je toho méně a méně. Nakonec se z celého personálu nemocnice stává naprostá „slepičárna“, kde se pořád dokola řeší vztahy a milostné zápletky. Stále jsem doufala, že se seriál rozvine nějakým lepším směrem, ale k mému zklamání úroveň naopak klesala. Okolo poloviny (5./6. díl) jde už v podstatě o telenovelu – mezi postavami se tvoří absurdní milostné trojúhelníky/čtyřúhelníky, činy postav jsou často naprosto předvídatelné a stereotypní a v 7. dílu trend úpadku a kolotoč klišé pokračuje. Objevují se zde uměle vykonstruovaní rivalové v lásce, koloběh vyznávání lásky a neopětovaných citů, opakované schovávání se postav za rohem, přičemž dojde na vyslechnutí nepříjemné pravdy z konverzace někoho jiného… Vše je tak klišovité a předvídatelné, až to bolí. Přesto jsem sledovala dál a k mému údivu jsem zjistila, že to může být ještě horší. 8. díl dosáhl zcela nového dna a je vrcholem vyumělkované podbízivosti doktora Tendóa. Působí to už jako naprosto okatý fan servis. Navíc přichází opět nový „zvrat“ v příběhu, který je jen další vykonstruovanou trapností a nedává ani smysl… Takhle to jde dál, poslední dva díly jsem sledovala už téměř rezignovaně, zatímco se stupidní a nesmyslné chování postav jen dále vršilo. Mrzí mě, že postavy si až do konce nespravily svůj obraz. Herecké obsazení bylo sice kvalitní, včetně skvělého Sató Takerua, ale bohužel museli hrát příšerně napsané postavy tohoto ostudného scénáře. Co mě na tom mrzí ještě víc, že takovéto příběhy vlastně učí nezdravým vzorcům chování a idealizují něco, co je překroucené až toxické. Tendóova sestra, kterou hrála Karina, je toho vzorovým příkladem – nerozhodná alkoholička, která sama neví, co se svým životem nebo jak si vybrat partnera, ale přitom dává ostatním rady ohledně lásky, které jsou naprosto zcestné. Když na konci hlavní hrdinka vychválí tuto postavu do nebe, že ji obdivuje, tak jsem si jako divák musela říkat: „Cože? A Proč?“ Seriál totiž ani jedinkrát neukázal na této postavě cokoli obdivuhodného. Takto je to s většinou postav – scénář selhává v tom předat divákovi jejich skutečné kvality. Obecně jsou všechny postavy velmi povrchní a vyobrazují pouze nějaký stereotyp. Není divu, že nemůžou ani přirůst k srdci. Když to shrnu, na vině je příšerný scénář, který místy působí téměř amatérsky. V posledním díle jsem se už musela smát, když došlo na svatební obřad a přestože se v příběhu objevili rodiče obou protagonistů, tak z nějakého důvodu na svatbě nebyli. Působilo to, jako by si s tím tvůrci nevěděli scénáristicky rady – chtěli, aby i na svatbě byl důraz na personál nemocnice, takže aby tam nerušili rodinní příslušníci, tak je prostě ze svatebního obřadu vyškrtli. Takový dojem to na mě dělalo. A bylo to jak pěst na oko – „dokonalá“ tečka tohoto mizerného scénáře. Závěrem: Za mě raději kvalitně a poutavě napsaná romantika typu First Love než tato romantická rychlokvaška, která využívá laciných triků a klišé, nad kterými spíš protáčím oči v sloup než aby mi rozbušily srdce a způsobily citové pohnutí. Hvězda navíc pouze za skvělé herce, kteří i takto špatný scénář hráli s patřičným nasazením a profesionalitou. ~(2,3★)~ () (menej) (viac)