365 dní

Jediné čo sa mi na tomto filme páčilo bolo krásne prostredie a sexy Massimo. Ostatok otras. Príbeh je úplne otrasný a klišoidný a celkovo film to teda dobrý nie je. No ale to som vedela už na začiatku. Koniec trocha prekvapil no žiadne emócie vo mne nevyvolal. Nečakajte od tohto radšej nič, teda okrem niekoľkých šteklivých scén. (22.06.2020)

Příběh filmíku se točí kolem Laurinky, která tak trochu neví co chce. Zároveň se nudí se svým aktuálním (asi) přítelem (nejsem si jistý, protože jsem asi špatně poslouchal) a proto se nechá unést primitivem z nějaký mocný rodinky, který je ultimátní svůdník a psychouš, který se při ehm ehm styku tváří jak Shrek, když mu někdo cizí strčí patu do bažiny. Guilty pleasure scény fungují, ale čekal jsem toho trochu.. no více. Podtrženo, sečteno, Poláci se posnažili a vyvařili si jednu mini-prsatou hvězdičku. 1/5 (30.04.2023)

No pane jo a pak, že pohádky točí jen Jirka Strach, ovšem na takovýmhle scénáři se podílel nejen blbej a blbejší, ale ještě museli zavolat nejblbějšího, aby to za ně vylousk. Ovšdm odpad nedám, to zase je laciný gesto, líbil se mě ten luxus a styl a docela kvalitní úroveň měli šukačky, to zase musím ocenit, točit to já, tak uhnu s filmem trošku jiným směrem a hned bych tady od měl pět hvězdiček od kdejakého prasátka, že ? (19.08.2022)

Já mám rozporuplné pocity - příběh je brak až běda. Herci - no jak kdo. Mám trochu problém s postavou Laury, která se tváří na počátku jako nedobytná a najednou obrat o 180 stupňů. Dobře hodnotím hudební složku, hudba je chytlavá a docela pasuje do dynamik jednotlivých scén. A teď k tomu příběhu - autorka má podle mého zvrácené myšlenky - hlavní hrdina je alfa samec až běda - je z toho vidět, že původně byl příběh vytvořen na Wattpadu - tam to musela být topovka. (14.06.2020)

Tu jednu hvězdičku dávám za kameru a osvětlení. To bylo opravdu nádherné. Ale ani tři skleničky vína nezachránily ten naprosto šílený a neuvěřitelný příběh, který jsem před malou chvílí dokoukala. Nevím, jestli to mám brát jako další vývojové stádium romantického filmu (jako další stádium Pokémona) nebo se mám rozbrečet nad tím, jak romantický žánr degraduje. Nejdřív se asi vyjádřím k sexuálním scénám - zase tolik, jako v padesáti odstínech, jich není. Ano, jsou mnohem barvitější, ale všechny až na dvě nebo tři jsou zahrnuty do jedné montáže. A teď k těm negativům, kterých je tady opravdu hodně. 1. Massimo je opravdu nesympatický týpek, se kterým bych nešla ani za milion let (to už se mi víc líbil ten týpek, který se o Lauru staral); 2. já být na místě Laury, tak té situace nějak využiju proti němu, jako "držíš mě ve tvé společnosti proti mé vůli, tak si to vyžer"; 3. jaká holka, které táhne na třicítku, by se nechala tak lehce zmanipulovat nějakým mafiosem; no a za 4. ta podobnost s Padesáti odstíny je opravdu nezaměnitelná. Jestli jsem se měla při sledování tohoto filmu cítit sexy, nebo jsem se měla nějak rozpálit, tak to vůbec. Tenhle film není ani trochu sexy. Spíš mě znepokojoval, protože jsem nečekala, že něco takovýho dnešní ženy v době asi čtvrté nebo páté vlny feminismu vzrušuje. Je opravdu k zamyšlení, jak jsme se dostali od žen, které chtějí být nezávislé na chlapovi a dělat si co chtějí, k tomuhle (Padesát odstínů tohle téma jen tak lehce nastínilo, ale 365 dní je opravdu zrealizoval). Navíc Stockholmský syndrom je tu opravdu zřejmý - unese ji jakoby nic, ale nechá ji, aby se do něj zamilovala? Co to sakra je? To jsou dnešní ženy tak zoufalé a nadržené, že nesnesou klasickou obyčejnou romantiku, ale musejí snít o nesympatických chlapech, kteří se k nim chovají jako k věcem? Je mi z toho zle. Ženský, mějte sny o nějakých normálních chlapech, a nebo o svých partnerech! Ne o kreténech, co si z vás udělají sexuální otrokyně! (29.06.2020)