V erbu lvice

Ze Zdislavina života - plným jménem Zdislavy Křižanovské z Lemberka - nejsou jistá ani její životní data. Legenda sama - jak už to u legend bývá - víc naznačuje než vypráví. Přesto autorka zdařilé literární předlohy, spisovatelka a někdejší mariánskolázeňská lékařka Alena Vrbová, dokázala napsat ve stejnojmenném románu strhující příběh, který Ludvík Ráža dokázal neméně zdatně přetvořit do filmové podoby nejen jako režisér, ale i jako scénárista. Šťastnou ruku měl i při výběru hlavních představitelů i odborného poradce - výsledkem je s minimem prostředků skvěle zvládnutá výprava, která dotváří - nebo naopak ničí - úspěch tohoto subžánru hraného filmu. Steinmasslová je pro tuto roli-poslání přímo predestinována svým zdánlivě nenápadným, ale vnitřní silou a přesvědčením planoucím krásným niterným ženstvím. Asi právě toto pojetí zživotňuje jinak schematickou postavu neduživé ženy, která podle všeho žila krátce i na středověké poměry, v nichž se člověk mohl i jako mladík bez potíží stát zemským kmetem (17letý Jiří z Poděbrad). Lidský výklad života pozoruhodné katolické světice, Slovanky a Češky (byť v těchto kategoriích středověk velmi dlouho neuvažoval ani necítil) stojící u počátků sociálního českého života, péče o zavržené a ubohé, bohužel nebyl - a pro svou výpravnost ani být nemohl - symbolem nové vlny historické tvorby. Nicméně spoluvytvořil působivý epilog vrcholné české tvorby hraného filmu (z devadesátých let zaslouží ještě zmínku skvělé televizní inscenace zejména Oldřicha Daňka, patrně největšího českého dramatika druhé poloviny dvacátého století). Doba, v níž nositeli skutečné tvořivosti jsou šedesátníci a sedmdesátníci, nenávratně kráčející vstříc konci své životní cesty, je zvláštní. To však neplatí o díle, které již dávno - je "pouze" kvalitní a výsostné - mělo být digitalizováno na DVD nosičích. (02.12.2007)

Snímek o patronce diecéze mého rodného kraje jsem si nemohl nechat ujít. I když film jako celek trpí několika neduhy, které jsou však vzhledem ke standardům české kinematografie odpustitelné a pochopitelné, lze ho doporučit jako „reálný“ obraz první poloviny 13. století. Milým překvapením pak určitě jsou cameo role Viktora Preisse a Daniely Kolářové jako královských sourozenců Václava I. a svaté Anežky. (22.09.2012)

Filmu "v erbu lvice" by bylo jistě možné vyčítat to, že s obsahem legend na jedné straně pracuje jako s historickým materiálem a na druhé straně, že jej odkouzluje a racionalizuje. Tam kde středověk chtěl vidět a nepochybně i viděl zázraky, kreslí film, pochopitelně v souladu s jeho knižní předlohou, reálně působící příběh. Proto je potřeba zdůraznit, že nejde o adaptaci skutečných historických událostí, ale o filmový přepis románu. Jeho děj se od historické reality asi odchyluje v mnohém. Středověké legendy, tak jako to ostatně dělaly vždy, Zdislavě přidaly zázračnou moc, nadpozemsky silnou víru v Boha, rozhodnost, odříkání, přísnost a askezi. Autorka knižní předlohy Alena Vrbová Zdislavin příběh pro změnu okouzlila, zracionalizovala a polidštila. Román i film jsou tedy výsledkem hned dvojí transformace a je dobré si toho při jeho četbě či sledování být vědom. Pokud bychom chtěli mít příběh věrnější historickým faktům, pohoříme, neboť o historické Zdislavě z Lemberka nevíme téměř nic. Zbývají nám pouze legendy, dohady a velmi sporá základní data... Daleko větším problémem celého filmu se mi ovšem jeví velmi odbytá výprava. Nesedí mnohé, především velmi pustě a neudržovaně působící hrad, vůz zrobený halabala z proutí, obyčejná sotva otesaná slaboučká kulatina tam, kde musíme čekat mohutné trámy, většina lidí oděných v hadrech... Na vině jsou pravděpodobně především peníze a pak také představa, že středověk byl nejen drsný (a to tedy byl) ale taky podivuhodně neotesaný a řemeslně primitivní (což rozhodně pravda není). Výtku samozřejmě zaslouží i anachronicky znějící dialogy, ale to je v historických filmech už klasika. Inu, Vláčil byl jenom jeden... Celkový dojem: 65% (08.02.2014)

Jeden z mála echt-historických českých filmů, které se u nás po revoluci natočily. Moment - kromě pohádek - mě skoro nic nenapadá. Škoda, že se postava Zdislavy a její osud nevyloupl výrazněji. Obětování se její postavy neocenil ani její pan manžel ani diváci, pro které je odříkání se kvůli humanitě hodně cizokrajnou a nepřitažlivou hudbou. Podle mě Milena Steinmasslová je sice dobrá herečka, ale nemá tu správnou filmovou chemii pro hlavní postavu a tahouna , navíc mi ražení filmu hodně připomínalo spíš výpravnější televizní dílo a na to, že jsem to viděla v kině mi to opravdu utkvělo jen okrajově. Tekrát jsem se zbytečně nadchla, že by to mohlo rozpoutat natáčení historických snímků v naší produkci - škoda. Nicméně to bylo dílo poctivé, mělo velkou snahu odvyprávět velký příběh historicky i s duchovním poselstvím a ráda bych ho viděla znovu a třeba se nechala i víc nadchnout. (30.10.2007)

Zapomenutý hodnotný kousek z první poloviny devadesátých let. Ponurá středověká atmosféra plná bolesti a odříkání má dobré parametry. Možná to chtělo více rozpitvat vedlejší postavy a celkovou politickou situaci. Film je zvláštní i z hlediska herců (M. Růžek, J. Kemr, B. Rösner, R. Brzobohatý, O. Vetchý atd.). Vidět tolik významných českých herců různých generací v jednom porevolučním filmu je rarita. 68%. (26.02.2014)