Herec

Jan Cina je bezesporu jeden z největších talentů svý herecký generace, 'Herec' ovšem trpí neduhy, který jsou typický takřka u všech českých historických filmů či seriálů – tedy jak přes kopírák generickou stylizací a monotematickou koncepcí, která dost vágně interpretuje náturu minulýho režimu.... queer tématika je prakticky nevyužitá. (28.06.2022)

Jedna z mnoha variací na téma „Za to, že jsem svině, může zlá doba.“ V Čechách žel oblíbené (proto si ty „doby“ vytváříme). Filmařsky výjimečně vytříbený kousek, herecké výkony excelentní, s jedinou výjimkou Jana Ciny, který svou postavu nevymodeloval příliš uvěřitelně, takže stále vidíme herce hrajícího svou postavu – to byl nešvar českého filmu od devadesátých let až poměrně do nedávna, kdy se to začalo lepšit – tak buď za to možná může nějaká konkrétní herecká škola a vedení, nebo se ve své postavě necítil dobře, v každém případě ve srovnání např. s německými herci stejné generace je to velmi „nezaujaté herectví“, pokud herectví vůbec. V součtu bych hodnotila seriál jako dobrý průměr, nebýt posledního dílu, který byl opravdu fraškou… (27.10.2020)

Tíživá doba, sen o velkém divadle a zase jeden kus z poměrně nedávné historie, na kterou diváci slyší. A proto se k ní tvůrci opakovaně vracejí. Stanislav Láník žije v Československu na počátku 50. let. Matka údajně spáchala sebevraždu v ruzyňské věznici, otec zemřel v zahraničí v odboji. A o babičku přišel právě teď. Se sestrou, která zametá ulice, nemají zrovna nejnadějnější vyhlídky na spokojený život. Jenže Standa, ač jeho rodina nemá dobré jméno u vládnoucích komunistů, má sakra vysoké cíle. Hrát v ochotnickém divadle mu rozhodně nestačí. Chce mezi profesionály a aby toho dosáhl, klidně přijme roli, kterou napíše sám život. Nejprve se nadchne pro matematické úlohy, s druhým vysoce postaveným komunistou pak chce pláchnout „za kopečky“. Baví mě, že každý díl je krapet jiný, hlavně v případě klesajícího sebevědomí hlavního hrdiny, který si nejprve získá pár soudruhů a z toho pro sebe plynoucí výhody, do druhého „úkolu“ pak vstupuje jako zdatný manipulátor, ovšem do závěrečné epizody už kráčí coby zlomený antihrdina, který se bude neustále ohlížet přes rameno. Právě poslední díl je mírným úkrokem stranou, chvíli to vypadá, že scénář neví kudy kam. A rozhodně bych očekával hlubší vhled do přemýšlení/pohnutek/snad i výčitek hlavní postavy. Herci jsou každopádně skvělí: Jan Cina je zatraceně soustředěný, Jenovéfa Boková bravurně zvládá emočně vypjaté scény, domovník Adrian Jastraban je oplzlý a zlý zároveň, důvěryhodně se role soudruha kapitána ujal i Martin Finger. Režisér Peter Bebjak předložil atmosféru nejistoty a spoustu zajímavých postav, se kterými budeme soucítit nebo je nenávidět. (18.11.2021)

Jan Cina v této čtyřhodinové nemilosrdné jízdě potvrdil, že právem patří k nejlepším hercům své generace. Ne nadarmo se tento snímek jmenuje Herec. Režisér Peter Bebjak se této třaskající látky zmocnil s obrovskou suverénností a Herec překračuje jakákoli česká omezující měřítka. Režisér s pomocí výtečného kameramana Martina Žiarana vytvořil hutnou atmosféru stalinistického Československa, kdy si nikdo nemůže být jist, zda nepadne do rukou obávané Státní bezpečnosti. Martin Finger a Adrian Jastraban tu hrají dost odpudivé postavy, ale králem je tu zmíněný Jan Cina, který během necelé čtyřhodinové stopáže nesleze z plátna. A to ani nemluvím o mrazivém závěru, který vám patřičně plivne do obličeje. Jasný český král letošního roku. (14.08.2020)

Další průměrná televizní inscenace o tom, jak byla 50. léta strašná. Scénář všechny jasně rozdělí na oběti a svině, jediné překvapení je na konci prvního dílu, pak už se tvůrci spokojili s variováním úvodní epizody. K tomu zní návodná hudba, aby bylo jasné, jak dramatické to asi mělo být. Vlastně si nejsem jistý, zda moje hodnocení není až příliš velkorysé (50%). (26.10.2020)