Tajemství Ocelového města

Mám velkou slabost pro podobné filmy laděné do výtvarné podoby, kterou vtiskl Zeman do svých adaptací Julea Verna a vytvořil z nich nezapomenutelná díla. Bohužel Ludvík Ráža není Karel Zeman a Tajemství si zaslouží slabší 4*. Herecké obsazení je dost kvalitní a je jen škoda, že režisér nezariskoval trochu víc a neinspiroval se ještě více svým o dost lepším konkurentem. (05.07.2007)

Tajemství ocelového města jsem měl vždy rád. Oblíbené české ztvárnění Verneovi knihy se zlatou generací českých herců. Děj není nikterak složitý, na druhou stranu je natolik zajímavý, že vás udrží napjaté během filmu až do finále. Strašně mi náladou připomínal film knížky Karla Čapka a ty já mám velmi rád. Česká klasika, která se nezapře. (08.11.2011)

Pokud jde o verneovky, dávám přednost filmovému pojetí Karla Zemana, ale ani tohle vůbec nebylo špatné, zvláště pak v porovnáním s tím, co se často točí dnes. Přečetl jsem si tady pár recenzí a získal jsem pocit, že už jaksi není co dodat, protože všechno už napsali jiní uživatelé. Pokusím se tedy aspoň mladé generaci přiblížit, jak jsme tento film vnímali, když v roce 1979 přišel do kin. Připomínám, že v té době žila Evropa už řadu let v míru. Pro život v ČSSR bylo příznačné, že se tady nic nedělo. Média každoročně oslavovala komunistické svátky (Vítězný únor, 1. máj a 9. květen, VŘSR). Vedle toho byly největším hitem zprávy, kolik procent ploch zemědělci už oseli nebo z kolika procent ploch sklidili úrodu. V žertu se říkalo, že noviny lze číst pouze tak, že vezmeme nějakou pěknou pornografickou fotografii ukazující skupinový sex a k tomu čteme novinové titulky: Přátelské setkání na Hradě. – Vietnamské ženy v boji za mír. – Naši mládežníci/odboráři/družstevníci se činí. apod. Jinak se referovalo hlavně o úspěších států světové socialistické soustavy a o jejím boji za mír. Slovo „mír“ patřilo k nejzprofanovanějším slovům, vnímali jsme je jako komunistickou propagandu a četli jsme je skoro všude: v novinách, na plakátech, na prvomájových transparentech... Proto měl tento nesporně kvalitní film tenkrát trochu nepříjemnou pachuť, neboť tehdejším divákům připomínal téma, na které byli díky propagandě alergičtí, totiž imperialistické válečné štváče bažící po světovládě (Ocelové město) na jedné straně a o mír usilující socialistický tábor (Fortuna) na straně druhé. – Současní diváci jsou arci prosti této pokřivené optiky. Dnes, kdy v Evropě už probíhá válka (nezanedbatelný počet lidských obětí, některé státy již ztratily kontrolu nad částmi svých území, které bez boje postoupily okupantům – tzv. no go zóny), ačkoli se jí zatím tak neříká, je možné nadčasové poselství tohoto Vernova románu a i tohoto filmu lépe docenit. (13.01.2022)

Protože převod verneovek na plátno má u nás velkou a úspěšnou tradici, přistupoval jsem k "Ocelovému městu" s nadějí, která nakonec příliš uspokojena nebyla; možná proto, že ani sám Verne "opsanému příběhu" příliš nedůvěřoval: Město postavené pro válku se zničí ve snaze zničit město postavené pro mír. V principu by se měly zničit obě, protože žádná výhradně mírová zem nemůže vedle výhradně uchvatitelské země existovat. (07.02.2021)

Rážovo zpracování Vernovy látky není imaginativní, jako tomu bylo u Karla Zemana, přesto se dá označit za originální - neznám jiný československý snímek z té doby, který by vlastně odpovídal definici pojmu noirová detektivka, po stránce atmosféry nebo emocí bych mohl srovnávat třeba i s Čínskou čtvrtí. Vím, moc ostrá nadsázka... Ze současného pohledu je zajímavý politický podtext, který si umí najít zastání i přes změnu režimu u nás - Ocelové město a jejich smýšlení se dá z pohledu proletáře chápat jako kapitalistické a z pohled kapitalisty jako proletáské. Co si divák vybere, je prakticky jenom na něm a samotného mě překvapuje, s jakou lehkostí se režisér dokázal vypořádat s možnými připomínkami shora. 80% (23.07.2012)