Stín

Lehce mystický námět, který připomíná obraz Doryana Greye, i když tady je to přesně naopak - odraz podoby svému nositeli škodí. Krásná princezna je líbezně pitomoučká, mnohem skutečněji a i ve svých citech opravdověji působí všechny kuchařky - ať zamilovaná Gerda, nebo jen přátelská kuchařská pomocnice. Zájezd do lázní, aby se vyřešila nemoc spočívající v nedostatečném růstu vousů (a když až příliš rostou chlupy na nohách, taky s tím do lázní?) mě pobavil, stejně jako nápad maskéra podivným účesem a fascinátorem ještě zvětšit výškový rozdíl mezi královnou a králem. V pohádce všechno dobře dopadlo, jenom lituji upřímně zamilovaného kuchaře Filipa, jehož vyvolená stála o někoho jiného a vdávala se jen proto, že "on mě má vlastně rád". Jsem asi nekompromisně staromódní, ale jsem přesvědčená o tom, že ve vztahu mají být stejně citově angažovaní oba protagonisté. (A ano, v partnerském vztahu mají být právě dva.) (01.09.2016)

Bohužel, námět je jednou z těch původních děsivých novověkých pohádek, které se prostě do dětského zpracování nehodí. Ten originál končí tím, že stín učence nechá popravit a ožení se s princeznou. To mě přivádí k otázce, pro koho má tohle být? Pro děti je to příliš temně melancholické, pro dospělé zase moc plytké. (05.10.2020)

Zajímavá pohádka především díky námětu a nápadu. Stín se vzbouří a chce si žít svůj vlastní život, dokonce má zájem o princeznu a svého předchozího majitele pouze degraduje na svého sluhu (musí jej mít po svém boku, jinak by časem zeslábl a zmizel). Místy to sice nemá tempo, princezna je také poněkud zvláštně obsazena, sem tam se žvatlají neskutečně hloupé dialogy, ale jinak je to příjemná a povedená tradičně poobědová hodinová pohádka. (20.07.2015)

kde jen udělali soudruzi autoři chybu? Pohádka je tak vleklá a bezzubá, až skoro nekoukatelná. Kostýmy pěkné, interiéry dost úsporné, zato ale živé exteriéry, ale nic z toho nepomáhá. Jistě je na vině slabý herecký výkon hlavních představitelů mladé dvojice, kterou suverénně přehrává starší královský pár (mimochodem z jejich naprosto lhostejného vztahu k vlastní dceři, i když měl být možná mile komickým prvkem, skoro až mrazí). Zoufalý je hlavně scénář, který se tak nějak (bez ohledu na předlohu) rozpadl pod rukama. Proč Erik nechává princeznu hovořit s Frederikem? Proč nikdo nijak nekomentuje jeho zhoršující se stav? atd.atd. Jako bonus závěrečná, možná poněkud nemístná úvaha nad kdovíproč ve filmových pohádkách oblíbeným motivem předávání vlády nové generaci v momentě, kdy se tato vdává či žení. Velmi by mne zajímalo, kde se na to přišlo, neboť realita byla obvykle přesně naopak, sedící na trůně se vždy srdceryvně bránil předat i minimální kompetenci dospělému následníkovi. Stačí vzpomenout na aglickou královnu Viktorii nebo na Alžbětu. Za takových podmínek by už včil měli v Anglii Wiliama V. A vůbec, kdo ví, jak by to vypadalo v habsburské monarchii, kdyby František Josef panování pověsil na hřebík už roku 1881? S Rudolfem by šla historie určitě jiným směrem, nehledě na to, že by se pravděpodobně za těchto okolností dočkal i syna, takže František Ferdinand by rozhodně do Sarajeva nemusel. Jen nevím, jak by autor této myšlenky řešil kumulaci expanovníků v jednotlivých zemích. Kdyby se králové vzdávali trůnu na počátku čtyřicítky, poflakovali by se tu bezpracně jistě ještě spoustu let. Mohli by dělat společnost svým stařičkým otcům, exexpanovníkům... (03.11.2016)

Stín je nápad, který bych reálně viděl jako mysteriózní drama o oživlém stínu terorizujícím svého pána. Klidně v hororovém duchu. Ale jako pohádka to končí na základních principech. Například Stín sám svůj stín má, což postrádá trochu logiku... A naopak Frederik po odchodu svého stínu by neměl mít žádný stín, ale taky ho má. Přitom ten úvod tvůrci zvládli, kdy Stín je opravdu celý černý a svůj stín nemá. (06.10.2020)