Smrtiaca zrada

Judáš a čierny mesiáš sa snaží ukázať udalosti asi tak, ako sa stali a postavy ukázať také, aké mali zmýšľanie a povahy. To znamená, že Fred vykrikuje, že najlepšou satisfakciou je zavraždiť všetkých policajtov, že Čierni panteri boli oddaní a trochu naivní socialisti a vlastne si tým pílili pod sebou v kapitalistickom USA konár ešte jednou pílkou navyše. Plemonsova postava sa chtiac nechtiac musí prispôsobiť a hajzlom sa stáva akosi automaticky časom, no a William si proste chráni predovšetkým svoju kožu. Tu myslím platí, že i keď film vie, komu straní, tak keď si ho pozrie akákoľvek ideologická strana, možno sa vo svojej pravde ešte viac utvrdí. Alebo začne premýšľať o veci v širších súvislostiach. Výčitkám ohľadom nudy nerozumiem. Nie je to síce emocionálna bomba, ale funguje to zrejme tak, ako bolo pôvodne v pláne. (12.09.2022)

Dubnová jízda průměrné (ne)spokojenosti s viděnými filmy pokračuje i rádoby černošským spin-offem loňského úžasného Chicagského tribunálu, po jehož zhlédnutí se ale nadobro zříkám předsevzetí dohánět před Oscary všechny nominované a jestli bude výčet příštích adeptů vypadat obdobně jako letos, tak se na ně opravdu už vykašlu. Jidáš a Černý Mesiáš dokáže divákovi poskytnout jen dvě silné hlavní postavy, nikoho kromě občanů černošské komunity v Americe ale absolutně nezaujme. (23.04.2021)

Judas and the Black Messiah svým stylem v mnohém připomíná seriál The Wire (alias Nejlépe napsaný seroš všech dob), jen je o pár tříd slabší a neobjektivnější. I přestože se jedná o poměrně slušně natočený film, jeho zásadní chyba tkví v tom, že tak nějak divně přeskakuje z jednoho místa na druhé, přičemž na žádném nezůstane dostatečně dlouho na to, aby divákovi umožnil lépe se vžít do svých předních dvou postav. Kaluuya i Stanfield zde sice předvádějí fakt parádní hereckou práci (hlavně teda Kaluuya), ale upřímně si myslím, že by bylo daleko lepší, kdyby se film zaměřil pouze na jednoho z nich. Film se snažil mezi oběma jejich linkami najít nějakou rovnováhu, ale ve výsledku z toho vyšly poměrně všedně obě dvě. A přitom je to škoda, protože téma to je poměrně dost zajímavý z obou úhlů pohledu, i přestože Černí panteři mě obecně trochu srali s tím svým marxismem. Plus napsaný to rozhodně také nebylo špatně. Ten film měl potenciál být daleko lepším, fakt si myslím, že kdyby si tvůrci vybrali pouze jednu z postav, na kterou by se primárně zaměřili, mohlo to dopadnout daleko lépe. Na Oscara to určitě nevidím, ale s určitými výhradami dokážu pochopit, proč to bylo nakonec nominovaný. Lepší 3* (24.03.2021)

Zhlédne-li člověk (jako například já) Chicagský tribunál a Judas and the Black Messiah dva dny po sobě, dostane se mu solidního a autentického pohledu na hnutí Black Panther a jejich konfrontaci s policií na sklonku 60. let. Film stojí hlavně na přesvědčivých hereckých výkonech - po právu na Oscara nominovaní Daniel Kaluuya a Lakeith Stanfield a vedle nich i Dominique Fishback - a silném a v této době velmi aktuálním námětu, vezme-li člověk v potaz současnou situaci v USA. První polovina měla pomalejší a upovídanější tempo, zatímco druhá byla o poznání o akčnější a temnější. Rozhodně se jedná o živěji natočený životopisný film, který se netáhne a nenudí. (18.04.2021)

"It's not a question of violence or non-violence. It's a question of resistance to fascism, or non-resistance within fascism! You can murder a liberator, but you can't murder liberation. You can murder a revolutionary but you can't murder revolution. And you can murder a freedom fighter but you can't murder freedom! And I am a revolutionary!" (06.07.2021)