Opičárny

Monkey Business je uvoľnenou a nápaditou komédiou bratov Marxovcov, ktorá strieda gegy z typickou nonšalantnosťou a ponúka to najlepšie čo bratia predviedli. Síce sa ešte nejedná o úplne dokonalý film, ale kupodivu sa mi páčil viacej ako predchádzajúce dva - možno práve preto, že príbeh bol odsunutý na vedľajšiu koľaj a preto mohli bratia predviesť naozaj strhujúce skeče a trefné fóriky, ktoré ma neskonale rozosmialy. Film na rok svojho vzniku ponúka pár vychytávok - scéna s tancom, alebo v skrini, či u holiča - a tieto scény sú vďaka bratom naozaj skvelo zahrané a ich načasovanie dostáva priam tretí rozmer. Naozaj sa mi to páčilo a nesmierne sa teším na ďalší ich filmík. (15.05.2010)

První půlka byla vynikající, ale ve druhé jako kdyby najednou došly fóry a zpomalilo se tempo nebo co a už to tam zachraňoval jenom sem tam nějakou perlou Groucho (Hledám jehlu v kupce sena:-)). Navíc opět se ke konci objevily zbytečné hudební čísla jako i v dalších filmech, ale tentokrát aspoň ne přemrštěně dlouhé. (24.01.2010)

„Já se vypracoval z ničeho do stavu krajní chudoby." Groucho hláškuje jak pominutý, Harpo je pominutý, Chico předvádí virtuózní hru na klavír a Zeppo se do veškerého chaosu snaží vnést alespoň trochu řádu. Marně, proti něčemu takovému jsou ti tři neřádi naprosto imunní. Skvostný důkaz, že máte-li dost dobrých vtipů, zápletku netřeba. V mém osobním výběrů nejlepších momentů by nechybělo pozorování šachové partie, kdy jenom čekáte, až bude to nemarxovsky ohleduplné mlčení prolomeno. 80% (29.01.2010)

Samozřejmě, že v době varietních představení byly tyhle filmy oblíbené - šlo o jednotlivé scénky, fórky, honičky, pitvoření (kam se hrabe Zdeněk Troška). Ostatně i Voskovec s Werichem si pro své filmy právě zde brali mustr. Když jsme poprvé viděl bratry Marxovy ještě na vysoké, také mě bavili. Ty hlášky a slovní hříčky jsou vynikající. Ale když se pak člověk zaměří i na to ostatní, už ne všechny filmy Marxových obstojí. Třeba tenhle. Přece jej nebudu uměle nadhodnocovat jen proto, že je to klasika a bratři Marxovi. Ano, i zde je spousta dobrých hlášek a slovních hříček („děsilo mě“), ale ty tvoří tak deset procent sice krátkého filmu, ale jenž působí díky nedějovosti velmi zdlouhavě. To přehrávané a afektované herectví je také hodně nepříjemné, některá honičková a ksichtící se čísla vyloženě slabá, a jak jsem psal, ani příběh tady nijak silný není (gangster chce zabít milionáře, nejdřív na lodi, pak na ranči). (31.10.2016)

Bratři Marxové tentokrát skoro rezignovali na příběh a užívají si vytváření chaosu na zaoceánské lodi, kde jsou všichni čtyři černými pasažéry, kteří se skrývají v podpalubí v sudech. Jenže když je posádka vyžene nahoru, začnou se dít věci... Groucho co krok uráží všechny kolem sebe, Zeppo svádí dcerušku bohatého gangstera, Chico se pokouší každého napálit a němý Harpo dostává asi nejvíc prostoru (zejména jeho eskapády v loutkovém divadle jsou naprosto skvělé), takže když zrovna nehoní po palubě nějaké sličné blondýnky s houkajícím klaksonem, nebaví se škodolibými vtípky, případně nehraje na harfu, táhne to s Chicem jako dvojka povedených bodyguardů gangsterského bosse, kterého chce zabít jiný gangsterský boss, pro kterého zase dělají Groucho se Zeppem. Ale jak je známo, Marxové nejvíc opovrhovali autoritami, takže strany se různě prohazují, čímž vznikají další a další komické situace. Možná, že až ve chvíli, kdy opustí zaoceánskou loď, ztrácí film místy dech, ale to už je tu finále, které zase všechno napraví. Ačkoli je kadence gagů možná trochu méně důrazná než v jejich vrcholných kouscích (za což zřejmě však nemůžou Marxové, ale slabší překlad), jde pořád o zatraceně nápaditou komedii, které většina těch současných ani nemůže očuchat odpadlé celuloidové odstřižky. (16.04.2005)