Aspoň jeden gól

Taika Waititi natočil nepříliš ambiciózní film, který ovšem sází na pozitivní energii, snahou o inspirativní odvyprávění zdánlivě absurdního a přesto reálného příběhu. Waititi v rámci možností upletl z lejna bič, výsledek tak díky tomu neurazí i kdyby měl pro diváka největší noční můru přestavovat fakt, že by musel byť jen pár minut svého života věnovat sledování reálné kopané. Michael Fassbender i přes krapet zvláštní obsazení nakonec zvládne v průběhu filmu v roli působit více přesvědčivě. Waititi umí lépe a chvílemi je znát, že úplně nezná balanc mezi emocemi. Přesto výsledek rozhodně nezabolí a Waititi pořád vyloženě neskryje cit pro audiovizuální vyprávění, bizarní humor i silné emoce v momentě, kdy na ně má dojít. Nové Kokosy na sněhu se nekonají, neurážející feel-good movie ano.... (03.01.2024)

Waititi se vrátil k tomu co umí a i když Next goal wins neboří hranice žánru (ani se o to nesnaží) jde o parádní feel good kousek, který do puntíku plní účel oddechovky u které divák vypne, zasměje se a možná se i trochu dojme. Ta pozitivní energie z toho přímo čiší a i když se mi sem Fassbender zkraje moc nehodil, nakonec sem ho vzal na milost. Srovnání s Kokosy na sněhu sice není úplně od věci, ale zatímco Kokosy byly primárně komedie, tak Jeden gól na to jde trochu jinak a nebojí se i vážnějších témat (a je celkem jedno že je vlastně jen nakousne a nepouští se do žádné větší hloubky). Časem si dám určitě znova...80% (23.02.2024)

Co to sakra bylo? Zdá se, že Waititimu došla kreativní šťáva. Když na mně při sledování „úsměvné komedie“ dotírá deprese, tak je něco špatně. Jakýkoliv pokus o vtip se naprosto míjí účinkem. Docela dobře si dokážu představit, že kdyby film do rukou dostal zkušený filmař a udělal z něj drama, dopadl by mnohem lépe. Takhle nefunguje opravdu nic. (31.01.2024)

Waititi stratil cit pre humor a príbeh. Next Goal Wins predstavuje tradičný príbeh o skupinke neschopných underdogs a coachovi, ktorý je emočne bloknutý a preto nevie robiť to, čo robí najlepšie. Takéto filmy pozeráme kvôli charakterom a zaslúženým emóciám. Tie síce využívajú všetky možné klišé, ale vďaka uveriteľným postavám to funguje. Lenže problém s filmom je ten, že kĺže po povrchu. Emočná scéna je len jedna a hoci je dobrá, príde mi nie práve zaslúžená ( pep talk po prvom polčase). Humoru je tu na rozdávanie, ale väčšinu času nefunguje. A Fassbender tu hrá rutinne, čo by nevadilo, ak by som mu toho jeho coacha veril. Premárnená príležitosť ktorej jedinou devízou je funkčná transgender postava. Nenadchlo ma to. A Waititi v úlohe kňaza je vyslovene trápny. (03.05.2024)

Taikův jemný, lidumilný novozélandský humor je mému srdci fakt blízký a ještě když se tu dá dívat na mnou milovaného Fassbendera, jsou to jenom plusové body. Není to kdovíjak divoký humor, ale není to taky ten americký na sílu tlačený debilní humor plný dvojsmyslů, ale humor dobrých srdcí v podání samojských lidských figurek, které to s vámi vždycky budou myslet dobře ve svém pozitivním přístupu k životu. Za mě by se měl Taika drže těchto svých malých, upřímných a silně oduševnělých komediálních předloh a ne se falešně chytat tzv. magnetů na peníze jako jsou blockbustery o trapných Marvel světech, které člověku nedají nic. Tohle je totiž čistokrevné duševní wellness. (17.02.2024)