Ďáblové

Po THE DEVILS mám chuť se mohutně opřít do filmografie Kena Russella. Skvěle zahrané strhující inkviziční drama, visuálně hodně poutavé. Trochu mi to připomělo co o dekádu později udělal Verhoeven s FLESH AND BLOOD, alespoň co se do barvitosti reálií týče. Historická dramata, natož novověká, nepatří mezi můj oblíbený žánr, ale pokud je to servírováno takhle tak to beru všemi pěti. (22.12.2014)

Jeden z těch filmů, u nichž nedokážu pochopit, že se nestaly celosvětovým kultem, ale naopak hodně zapadly (zdejších pouhých pár stovek hodnocení jako indikátor "neznámosti" je dostatečně výmluvných). Představte si Kladivo na čarodějnice v barvě, jehož hlavním "kladným" hrdinou není žádný ctihodný děkan Lautner, ale velmi náruživý (a pro většinu žen neodolatelný) kněz, a v němž se (na půdě kostela!) prohánějí nahé nadržené jeptišky, masturbující kněží apod. Je to také film, kde (údajný) ďábel je z lidí vymítán skrze pohlavní orgány, navíc inkvizitorem, jenž svým vzezřením ze všeho nejvíce připomíná rockovou hvězdu 70. let... Ano, Ďáblové jsou totální úchylárna, které není skoro nic svaté (opravdu moc by mě zajímalo stanovisko katolické církve vůči tomuto snímku). Zároveň je to ale řemeslně výborný film se skvělou výpravou, výtečnými hereckými výkony (rozhodně nevyniká jen náramně charismatický Oliver Reed!) a jasnou, smysluplnou vizí hlavního tvůrce, výjimečně osobitého Kena Russella. Přese všechny ty šílené a provokativní momenty, které mají mimo jiné poukazovat na odvrácenou stranu novověku, se totiž jedná především o silný a nadčasový příběh o značně nerovném boji inteligentního a umanutého jedince se zaslepenými fanatiky a žádné levárny se neštítícími zastánci represivního vládnoucího systému. Pekelná a nezapomenutelná pecka pro fajnšmekry se silným žaludkem. 90 % (03.10.2016)

Dlouho jsem neviděl tak vizuálně vytříbený film. A tak bizarní. Ken Russell byl originál každým coulem, jeho filmy byly žánrem samy pro sebe, nejblíže asi k označení „gotický horor“, míchnuté vizuálními nápady jakoby z dílny Alejandra Jodorowskyho. V první půli je děj na vedlejší koleji, ve fantastických kulisách fiktivního francouzského města Loudon (film musel být strašně drahý) tu defiluje obskurní panoptikum nadržených jeptišek, Matky představené s hrbem, které se zdá o penisu hlavního kněze (ve skvělém podání Olivera Reeda), jenž sexuálně obšťastňuje své ovečky z různých společenských vrstev. Ve zbytku filmu, když svatá inkvizice rozjede své metody, jde o podívanou vskutku temnou (po vzoru Kladiva na čarodějnice) a třeba taková scéna vymítání ďábla z nahých jeptišek se mi jako černá můra bude honit hlavou ještě dlouho. Občas to byl velký bizár i pro mě samotného. Dneska by taková odvážná umělecká vize již nevznikla a netuším, které filmové studio by si risklo něco podobného financovat. (19.04.2016)

,,HRIECHOM SA JE MOŽNÉ NAKAZIŤ AKO MOROM." __ Vo svojej dobe (nahotou a násilím v tom istom roku svet valcoval aj Orange od Kubricka) sa určite jednalo o mimoriadne kontroverzné a isto aj poburujúce dielo, ktoré u človeka nevyvolá pocit nepovšimnutia ani teraz. Ako to už býva, takéto ,,revolučné" filmy sa dosť ťažko hodnotia a tak aj s Diablami je to niekedy takmer na dne hviezdičkového ohodnotenia, inokedy zase vystreľuje k samotnému zenitu (predovšetkým záver). Hlavne zhruba 3/4 filmu je mimoriadne vyšinutá, až by sa dalo povedať, ako by bola myslená viacej ako fraška než seriózny počin. Asi za to môže aj fakt, že Michael Gothard mi ako exorcista veľmi nepripadal, naopak, svojim bujným három, brílkami a rečami vyznel skôr ako dáky ,,akčný sfajčený hipík". Výtvarná stránka síce častokrát nepôsobí úplne vierohodne (hlavne prekrásne vykachličkovaný kláštor), nejde jej však ubrať vysokú umeleckú úroveň, postavenú predovšetkým na kontraste bielej a čiernej, svetla a tmy, ako dvoch odveky zápasiacich protipólov. Hudbu veľmi pekne vystihol raroh. (91. hodnotenie, 12. komentár k filmu) (08.07.2010)

Dramatický příběh z dob inkvizice ve Francii s velice osobitými, obskurními a obscéními scénami. Nedivím se, že některé musely být vystřiženy (zejména asi pětiminutová scéna, kde nahé jeptišky povalí sochu Ježíše a začnou na ní onanovat a doslova vyvádět jak pod nějakými halucinogeními látkami a to vše podkresleno šílenou hudbou a neskutečnými nájezdy kamery. To je fakt mazec a i nyní se to ve filmu jen tak nevidí, nedivím se, že v době svého vzniku tenhle film byl hodně pobuřující. Výborná role pro Olivera Reeda, který si zahrál z kacířství obviněného kněze Grandiera nebo role hrbaté jeptišky - matky Johany, kterou zahrála nádherná Vanessa Redgrave. Kdo mě teda absolutně nesedl byl inkvizitor, který v " lenonkách " a dlouhých vlasech vypadal jako nějakej bláznivej hipík, to měla být pekelná postava (jako u nás Boblig z Edelštatu v Kladivu na čarodějnice) a ne takovej dementní magor. Chyb by se tam našlo více, ale v rámci filmu o čarodějnických procesech je to lehký nadprůměr (už jen i kvůli těm obcénostem). (22.01.2016)