Nádejná mladá žena

Příběhem Nadějné mladé ženy nás provází opět skvělá Carey Mulligan, která nenávidí muže. A má k tomu sakra pádný důvod. Její kamarádka a spolužačka Nina byla znásilněná svými spolužáky při jedné z pařeb. Rozhodne se tedy pro pomstu na mužské populaci. Ano, je to chvílemi trochu černobílý pohled na muže. Úplně nevěřím, že by všichni byli takový a už vůbec ne vysokoškoláci. Na druhou stranu v USA je možné vše. Ale nápad a provedení jak je příběh vyprávěn, je prostě skvělý. Od počátku je jasné, že se něco zlého stalo. A my postupně zjišťujeme co přesně. Byť se toho o paní Colombové - Nině moc zajímavého nedozvíme. A za mne by její linka potřebovala ještě více vykreslit alespoň nějakým flashbackem. Příběh je skvělý, svižný a má super nápady (zremixované starší hity, Cassiino hraní si s oběťmi) a vcelku nečekaný konec. Ale hlavně má skvělou Carey. Ale musím říct, že bylo trochu obtížné si zvyknout, že zde hraje vcelku mladou slečnu (30let), když v nedávných vykopávkách tomu bylo trochu jinak. Přesto se role zhostila skvěle a její Cassie je komplexní postava a je proto jedna z hlavních favoritek na Oskara pro mne. Film tedy úplně ne, ale i tak je nominace na Oskara částečně oprávněná (i když bych asi našel i lepší filmy za mne). Téma je aktuální a to je ten hlavní důvod nominace. Ale film jako samotný je taky velmi slušný. Příjemné překvapení pro mne. 8/10. (30.03.2021)

Nemrdaná stará pizda je na vulvu postaveným tupým manifestem zoufale netknuté feministické vagíny, jehož jediným účelem je na vlně hnutí #metoocunt hystericky černobíle vykřičet do světa, jací jsou chlapi sexistická a šovinistická hovada. Já, erudovaná kapacita v oboru, se ovšem s kolegyněmi velkobritskými psychovložkami u tohoto tématu nepatrně rozcházím v odborné terminologii. Tam, kde ony angažovaně žonglují s termity jako „primitivním maskulinním chtíčem fyzicky i emocionálně brutálně viktimizovaná ubohá žena“, já neváhám použít, dle mého objektivního názoru daleko výstižnější, „vypatlaná až nesvéprávná labilní kráva, co si konečně poprvé a patrně naposled zašukala“. No řekněte sami, jak jinak byste determinovali pypku, která dobrovolně vleze na obvyklý školní zpitý qartýr plný nadržených, ožralých fotbalistů, o nichž všude kolují prznící legendy, tam se zduní jako prase do bezvědomí a čeká, že se odtamtud ráno vypotácí neposqrněna jogurtem a s romantickou plísní bratrů Nedvědů na rtech? To je něco, jako by podepsala smlouvu na natáčení porna a na plac naběhla neochvějně přesvědčena, že ji tam vyprcají jen počítačovými efekty. Labilní a výhradně účelové jsou zde i pohnutky od přirození kafilerně odporné Kery Chuligán, které na tom qartýru nikdo karburátor nesešteloval, protože i rumem totálně komatizovaný nadrženec má své hranice a důstojnost. Kluci vykropili hrobku jen její BíeFeFce, která tu strašlivou újmu, ač u toho byla na sračky a o ničem nevěděla, prostě nerozchodila, a z toho příšerného posttraumatického stresu kopla do kalendáře. Načež si milá vyrachtaná Kery stanovila jako životní poslání mstít se všem těm odporným šovinistickým sviním tím, že jim vždycky v nejlepším uteče z pod čuráka a dělá si pak čárky do deníčku. Prostě řídký a přiblblý poševní šlem ala #jajsemtakykrava. Ale má to alespoň šťastný konec, a na světě je stále převaha samic, které po troše té vulvoskopie u psychiatra neskončí, a naopak chtějí nášup, tudíž budu nebývale milosrdný. Epilog: Celou dobu mi to připomínalo onen sice kapku košilatý, ovšem pravdivý příběh s poučením o blondýně, která vlezla do baru, kde sedělo asi třicet horníků, a poručila si vodku. Pak hned druhou, třetí, čtvrtou ... Když už po desátém frťanovi kapku vrávorala, začalo ji osazenstvo povzbuzovat a kupovat ji další, a jakmile byla na hadry, celý bar ji pečlivě altruisticky omrdal. Druhý den se objevila znovu a situace se opakovala jako přes kopírák - vodky, ještě více vodek, povzbuzování, koma, grupáč … Třetí den naběhla k baru a povídá: „Dneska bych si dala fernet.“ A barman na to: „Ale copak, copak, slečno, naše vodka už vám nechutná?“ „Ale kdeže, chutná, chutná, je vynikající! Akorát mě po ní vždycky děsně pálí kunda.“ (03.05.2021)

Carey Mulligan jede v takovém trošku Zmizelá módu, jen mnohem zábavněji. Barevně, hravě a dlouho dobu zdá se nevinně pojatý snímek o pomstě, který umí dosti překvapit. Režisérka umně střídá žánry, takže občas má člověk pocit že kouká na Superbadovskou komedošku a hned na to přichází téměř hororová scéna. Bavilo mě to, zhruba 10 minut před koncem jsem nevěřícně nechápal, co že se to vlastně stalo, ale hned po následujících scénách hlásím, že za mě naprosto v pořádku. Pravděpodobně nejzábavnější oscarový kandidát za hodně dlouhou dobu. Možná se nejedná o nejlepší snímek roku 2020, ale rozhodně jsem se ani na moment nenudil. 75% (29.04.2021)

Docela zvláštní film, který se zabývá tématikou Me too. Ze začátku to člověk moc nechápe, ale pak to všechno začne dávat smysl. Cassie má 30 let, pracuje v kavárně a bydlí u rodičů. Její jediná zábava je lovení chlapů v barech, kteří by ji chtěli zneužít. Snaží se jim dát lekci a dělat určitou osvětu. Poté se dozvíme o příběhu její kamarádky, které znásilnění na škole obrátilo život vzhůru nohama. Film se pak mění v revenge movie a my sledujeme její pomstu. Dost často se ale nestane to, co bychom čekali. Konec je docela drsný, nečekaný, ale zajímavý. Každý si z toho odnese něco jiného. Určitě bych chtěl vyzdvihnout skvělý výkon Carey Mulligan a možné oscarové ambice. "Byli jsme ještě děti." (20.02.2021)

Já jsem se moc a moc těšil a byl jsem odměněn vynikajícím a promyšleným thrillerem v čele s nezvykle drsnou a sebejistou Carey Mulligan, již mám uchovanou v paměti především s jemnými a něžnými ženskými typy. Bavila mě tajemnost, která obestírala Cassie a neustále jsem přemítal nad tím, co se stalo v minulosti a vedlo ji k chování, které po nocích vykazuje. A u finále jsem řičel nadšením. (18.04.2021)