Panika

Neskutocne depresivny film s Michelom Simonom /Vlak 1964, nabrezi Mlh/. Ludia su k sebe neuprosi, film vznikol v povojnovej Francii kde ako spominal reziser Duvivier rastla temna atmosfera v spolocnosti a vzajomne obvinovanie sa medzi ludmi - kto, co kedy a hlavne preco spolupracoval s vichystickym rezimom za cias nacistickej okupacie. Sice to tu nepatri, ale spomeniem, ze taky De Gaulle ani slovom - ako prezident Francie - ani slovom nespomenul komunisticky odboj proti nackom. Vyzdvihoval len ten protikomunisticky odboj proti nackom. To potom svedci o mnohom : 95 % (28.09.2019)

Tento pan Hire nebyl plešatějící mužíček Michela Blanca, ale naopak statné chlapisko s plnovousem. Oba byli natočeni skvostně, tenhle má smůlu, že francouzský distributor neměl potřebu obraz pro vydání na dvd restaurovat. Ale to je jediná chyba, kterou však nelze vyčítat samotnému filmu. Duvivierův Desirée Hire také není malý, tlustý a s knírkem. Ale stejně jako ten Lecontův je odstrčený a okolí se na něj dívá skrz prsty. Simon, známý spíše jako představitel postav prostšího ducha, zde bez potíží sehrál bývalého advokáta. Bezvadně svůj part sehrála i častá filmová partnerka Jeana Gabina, Viviane Romanceová. A atmosféra závěrečné scény neztratila na své dokonalé údernosti ani po mnoha desítkách let. Velký milovník kaskadérských kousků Duvivier opět nezklamal. Vzpomenu-li na jeho o 20 let starší „Le Mystère de la tour Eiffel", mohu říci, že se v této oblasti přeci jen posunul dál, byť se již u tohoto snímku zdály jeho akční scény na hranici tehdejších možností. (12.01.2015)

Nehezký a velmi depresivní film. Jak snadno lze zmanipulovat dav zdánlivě ctihodných občánků pařížské předměstské čtvrti, aby zahájila hon na trochu odlišného člověka, zatímco skutečný viník se směje. Film sice končí náznakem happyendu, ale jde o velmi krutou ironii. Michel Simon vlastně nepředvedl žádný zvláštní výkon, na rozdíl od Viviane Romance, jejíž proradná žena je dokonalá. Kamera občas předvede pěkné kousky se zrcadly nebo svícením a tím jen podtrhuje atmosféru nedobré čtvrti. (01.10.2013)

Všichni mi lhali, všichni mi lhali, blázna si ze mne dělali... tahle Gellnerova báseň by mohla být na náhrobním kameni smutného hrdiny tohoto filmu, kterého do zkázy zavedla láska (jinak ve filmech zhusta doporučovaná jako zázračný lék na cokoliv). Velice depresivní, misantropický film, kde jsou lidé vykresleni jako nelítostná cháska, ochotná využít jakékoliv projevené slušnosti, kterou má za slabost (a která zde vskutku slabostí je). Pesimistickému krédu filmu odpovídá i pochmurná atmosféra čtvrti, časté noční scény, nasvícení, které deformuje tváře herců a děsivý závěr s honem na člověka. (30.10.2011)

ocenenia : MFF Benátky 1946 - Zvláštne uznanie medzinárodnej poroty (16.08.2015)