V paprscích slunce
V lučach solnca
Im Strahl der Sonne
Under the Sun
Réžia:
Vitalij ManskyjScenár:
Vitalij ManskyjKamera:
Alexandra IvanovaHudba:
Kārlis AuzānsHrajú:
Lee Zin-MiVOD (1)
Obsahy(1)
Severokórejská dievčina Zin-mi sa pripravuje na oslavy výročia najvyššieho vodcu Kim Čong-ila. Uznávaný ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostáva povolenie sledovať celú jej rodinu. Je mu však umožnené filmovať iba podľa starostlivo pripraveného scenára, aby nič nenarušilo obrázok života spokojného ľudu. Napriek tomu je snímok úplným opakom propagandy. Dokumentaristi totiž nechali bežať kameru aj vo chvíľach, keď sú scény vopred aranžované severokórejskými „režisérmi". Alebo ju namierili na usvedčujúce detaily, ktoré majstrom manipulácie unikli. Zábery, ktoré nemali nikdy vzniknúť, šikovne vložili do príbehu o zdanlivo šťastnom živote v novodobej potemkinovskej dedine. Film V lúčoch slnka portrétuje Severnú Kóreu asi jediným možným spôsobom – ako nezámernú situačnú tragikomédiu. (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (132)
Je děsivé, jakou uzavřenou bublinu se povedlo režimu v KLDR vytvořit. Nešťastná země, kde si nikdo nedovolí zachovat se v rozporu s oficiálními požadavky nebo očekáváními, kde emoce, ať už pozitivní nebo negativní, dostanou obyvatelé předepsané a běda tomu, kdo nezahraje správně. Korejci trpí zimou a hladem, zatímco režim sype peníze do zbrojení. To všechno tento dokument mezi řádky potvrzuje, jakkoli měl totalitními složkami nalajnovaný scénář. Správci severokorejské bubliny asi věří tomu, že propaganda funguje stejně dobře vně jako uvnitř. ()
To, co se povedlo sdělit je mrazivé, smutné, strašné a hlavně důležité! Kdysi jsme v něčem podobném žili, ale Severní Korea to má tedy dotaženo k dokonalosti. Orwell...napadalo mě pořád...ale bohužel, není to fikce. Nejstrašnější, naprosto nejstrašnější je závěr - odpověď malé Zin-mi. V zemi, kde vás mohou umučit za pokus o krádež plakátu..... ()
Potěm-Kimova vesnice ()
Režisérovi snímku se podařilo i přes režimem nadiktovaný scénář dokumentu natočit (a propašovat) i věci, které v "předloze" nebyly (i přes rizika s tím spojená)... Myslím, že kdyby se tento dokument odvysílal přímo v KLDR, režim se rozloží zevnitř. Umělé pozlátko vs každodenní šeď, lež v každé druhé větě, falešný pocit vlastní výjimečnosti a nikdy nekončící (nucená) láska k dynastii Kimů... Na druhou stranu, důmyslná propaganda je tam do lidí zažrána už několik generací a obávám se, že skutečný stav své země si jen málokterý severokorejec uvědomuje. A nejhůř jsou na tom bezbranné děti, kterým vymývají mozky od útlého věku. Ostatně, poslední scéna z filmu hovoří za vše.. Mimochodem je to asi i odpověď na to, proč je tento režim světem ještě stále trpěn.. Rozhodně stojí za to vidět ... 5/5* ()
Film bol zaujimavy, aj ked nic sokujuce sa v nom nedialo. Ziadne tajne zabery na tazky zivot, alebo krute zaobchadzanie. Len reziser zachytil, ako sa to cele pokusali propagandistikcy aranzovat. Cele je to trochu smutne a nudne. Zivot v Severnej Korei je vykresleny najma ako hrozne nudny a ubijajuci, nie tazky. (Aspon take zabery vo filme nie su.) Smutne je, ze aj to, co chcela propaganda vykreslit ako ruzovy zivot nam (co sme nieco podobne zazili) pripada ako nieco hrozne nudne a ubijajuce. Dievcatko vstupi do pionierskej organizacie. Mame gratuluju kolegyne, otcovi kolegovia. Dieta chodi na tanecnu. Otec - inzinier pomoze sickam lepsie sit. To je to, co sme mali vidiet ako ukazku idilyckeho zivota. Je to idilycky zivot? Nuda, nuda a minimum radosti zo zivota. ()
Dokument ukazujúci život mladej Zin-mi a jej rodiny. Scény zo scenára vs Realita. Scény z textilného závodu a z mliekarne sú úžasné, kde neskutočne človek vidí to ako je tu systém nastavený a že individualita každého človeka tu jednoducho nemá miesto. Záverečná scéna s malou Zin-mi je už len čerešničkou na torte a mal som chuť plakať s ňou. Rešpekt si taktiež zaslúži aj režisér Vitalij Malinskij, lebo taký kus odvahy zväčša režiséri prichádzajúci natáčať do KĽDR dokumenty o krajine nemajú, alebo sa to končí pre nich vyhostením z krajiny, čo je ešte ten lepší prípad. Poctivé 4*. ()
Silný film. Pokud takto vypadá výkladní skříň této země, jak asi vypadá ten opravdový obyčejný život...? Prozrazují nám to jenom vážné tváře lidí, šeď prázdného města, holčička, která neví na co pěkného si vzpomenout, děti prohrabující koš, všudypřítomné "divadlo", to že se běžní lidé sami od sebe vůbec neusmějí a kameře pro jistotu uhýbají pohledem. Film skoro nebyl ke koukání, byl k uzoufání tísnivý. Jedině děti ještě trošku projevují autentické emoce...než je semele totalitní mašinerie a nasadí univerzální šedivý neproniknutelný výraz. Nedávno jsem viděla dokument, který tajně někdo natočil skrytou kamerou a riskoval přitom život. Lidé tam otevřeně mluví o tom, že nemají "vymyté mozky", situace je jim jasná, jsou naštvaní, ale především mají obrovský strach o život. Každý zná případ někoho, kdo prostě zmizel nebo skončil v pracovním táboře. První, co mě po shlédnutí tohoto filmu napadlo, jestli ho Korejci viděli a co se asi stalo s tím pánem, který zodpovídal za natáčení.... ()
Čím víc sleduju dokumenty o Severní korei, kdy se lidi snaží něco málo mezi řádky propašovat ven, tím víc vidím, že tam nic víc není. Ukazují jen pomníky, metro, prázdné ulice, potěmkin. V noci jen tma. Všudypřítomná fízlárna. Tento dokument jde ještě víc do hloubky, kdy mrazivě zobrazuje, že i ti šťastnější, kteří v té zemi mají vůbec co k jídlu, jsou odmala naprosto nemilosrdně masírování propagandou. Konec je slušně vypointovaný, jak zde Big Bear již poznamenal, "Zkus si vzpomenou na něco pěkného... " a holčička nemá na co. Ukradená duše. ()
mno.... všetko som pochopil, zažil som ešte aj náš komunizmus.. atďatď.. čiže chápem o čo tvorcovi išlo aj ako to pojal... ale... NUDIL SOM SA.. ()
Naprosto bizarní satira do momentu, než vám dojde, že tohle není karikatura komunismu, ale tvrdá realita, kterou někteří nedobrovolně žijí. Některé scény jsou z našeho kontextu (až uboze) vtipné a jiné neuvěřitelně smutné. Vlastně to má všechny emoce. Od humoru po lítost. To všechno vyvrcholí v poslední scéně a v té je více pravdy, než bych si asi chtěl připustit. ()
Súvisiace novinky
Východní fronta vstupuje do kin
24. února 2022 Jevhen odešel na frontu. Od první minuty rozsáhlé ruské agrese proti Ukrajině natáčel všechno kolem sebe. Desetitisíce uprchlíků opouštějící ve spěchu své domovy a vytvářející… (viac)