Honzyg

Napsat pilotní díl tak, aby vůbec nezaujal, nevytvořil žádné napětí, neotevřel žádné zásadní otázky, na které budete chtít znát odpověď, to je vskutku tvůrcovská fušeřina. Je dost možné, že v součtu ten seriál bude dobrej, celkové hodnocení napovídá, že tomu tak skutečně bude. Ale prokousejte se k tomu přes zoufale nezáživný začátek, když nic nenaznačuje, že by to mělo být brzy lepší. Soudě dle dalších pár negativních komentářů nestrádá jen první epizoda a tak jen těžko odhadovat, kdy by se mělo dostavit kýžené nadšení. Existuje tolik různých skvělých seriálů, že koukat na něco tak zoufale nudného jen kvůli tomu, že to má dobré hodnocení, je zbytečný luxus, respektive nesmyslná ztráta času. Na první dojem má každý jen jednu šanci.

Drama o lidské duši, jako takové moc milé, místy úsměvné, jindy dojemné. Celkový dojem by byl veskrze pozitivní, kdyby Američané netrpěli absurdní potřebou nacpat do toho trans gender tématiku. Hollywoodským kvótám a moderní sociální masírce bylo tímto zajisté učiněno zadost, ale pro evropského diváka zatím ještě nezmanipulovaného agresivní ideologií tato linka ve filmu působí jako pěst na oko. Autorům americké verze asi přišlo, že gay, který roli zavrženého syna představuje ve švédském originále, už není dostatečně "kontroverzní", takže svou verzi "vylepšili" touto alternativou. Hlavní hrdina, který jinak bublá kvůli každé blbině a na úplně všechny, a který byl kvůli změně značky automobilu schopen a ochoten rozbít letité přátelství, se nad změnou genderové identity teď-už-chlapce ze sousedství poněkud nevěrohodně vůbec nepozastavuje. Ne, ten film není zdaleka jen o tom, a vlastně by se bez trans postavy úplně klidně obešel, ale ve výsledku z něj právě tahle rovina výrazně vystupuje, a přesně proto je tam navíc. Škoda, mohlo to být ideologicky nezatížené, ale zase to soudruhům nevyšlo. Pozoruhodné mi přijde, že mladého Otta hraje syn Toma Hankse Truman údajně kvůli jeho podobnosti s mladým Tomem Hanksem. Pokud byla primárním kritériem výběru protagonisty podoba, měl roli dostat Collin Hanks, který je rozhodně věrnější kopií svého otce.

Tak jsme si ten kalich museli dopít až do hořkého konce. Žádné odražení ode dna se bohužel po trojce nekonalo a čtyřka už je jen taková podprůměrná střílečka bez přidané hodnoty. Že by se ve filmu objevila zajímavá skvadra akčních legend, to se opět říct nedá. Vlastně je tu jen Statham, protože Stallone už na to asi fyzicky ani nemá, a tak se před kamerou moc nezdrží. Pak je tu banda nezajímavých ksichtů, kterým vévodí zoufale nepěkná a nepřitažlivá a k tomu bídně hrající Megan Fox. Čtvrtí a údajně poslední Postradatelní jsou skutečně tím nejpostradatelnějším z celé série.

Tak dobrá jako jednička Glass Onion není, ale baví pořád solidně. Daniel Craig u kterého v Knives Out zjevně není potřeba maskovat věk jako v Bondovi, předvádí poctivý herecký výkon a zbytek ansámblu mu celkem zdatně sekunduje. Co určitě stojí za zmínku je hudba, která naprosto skvěle buduje atmosféru. Zápletka sice není tak skvostná, aby dosáhla na vysoko nasazenou laťku předchozího dílu, ale rozhodně to pro mě není důvod netěšit se na třetí kapitolu. Tedy za předpokladu, že si udrží alespoň úroveň té druhé.

Derek disponuje dokonalým mixem. Humor je směsicí lidskosti, grotesky i zvrhlosti, okořeněné je to dramatem, zaměřením na lidský osud, přístup k životu i k smrti, místy je to až drasticky dojemné. Vše podáváno na podnosu mimoně Dereka, jehož osoba by za běžných okolností byla směšná a nepoužitelná, ale tady je esencí opravdovosti a bezelstnosti. Navíc jde o bravurní herecký koncert všech zúčastněných. Jak má Ricky Gervais ve zvyku, neždíme se zde námět do poslední kapky. Jde o pár dílů dokonale hutné seriálové potravy, kde žádný díl není navíc. Z pohledu diváka by klidně mohla být ještě jedna série, ale z pohledu autora - proč riskovat, že už nebude co víc říct a že se téma začne točit v kruhu? Porce je tudíž ve zcela akorátní velikosti a dokonalé kvalitě. 6*/5

Jedná se o na nic si nehrající jednoduchý akčňák s ošoupaným námětem a nesmrtelným hrdinou, ale je natočený tak dobře, že po celou dobu bezvadně baví. Mads Mikkelsen je ve své roli vynikající a těch pár míst, kde si to scénárista až příliš zjednodušil naštěstí nesráží celou tuhle srandu do kolen. Jako oddechovka na večer to funguje výborně.

Doufal jsem, že po filmu Uteč (2017) Jordan Peele potvrdí, že umí točit skutečně nevšední kousky, které stojí za to vidět. Bohužel tímto filmem to nepotvrdil (stejně jako to nepotvrdil scénářem k Nene (2022)). Zápletka, která se na začátku jeví originálně a opravdu zajímavě, se nakonec přetaví v rozuzlení, nad kterým zůstává rozum stát. Hlavní překvapení je předvídatelné a nic pořádně nedává smysl. Sice je fajn, že se režisér nesnaží diváky primitivně lekat a napětí buduje mnohem rafinovaněji, ale bohužel to pohřbívá pointa, bez které se dobrý zážitek nekoná.

Daniel Kaluuya a Jordan Peele po velmi vydařeném Uteč (2017) natočili další horor/thriller, to si nemůžu nechat ujít, řekl jsem si. Místní hodnocení mě neodradilo, a tak jsem si "dopřál" tuhle více jak dvouhodinovou ufo slátaninu. Atmosféra je budovaná dobře, ale to je tak celé. Příběh i pointa jsou slouboučké a ani slibný Daniel Kaluuya nepotěší. Zatímco v Uteč hraje perfektně, tady je toporný, nevýrazný a v přiblbě nasazené kšiltovce tak nějak na facku.

Na Byt jsem koukal až po zhlédnutí Miluj mě, prosím (2004) (4*), abych se seznámil s jeho francouzskou předlohou. Po většinu stopáže jsem byl překvapen, jak moc je tato předloha v remaku následovaná. V mnoha ohledech se jedná prakticky o kopii. Hry s časovými rovinami mě v Bytu bavily stejně, jako v americké verzi. Akorát Vincent Cassel není žádný krasavec, zvláště pak v časové lince, ve které se do něj měly zamilovat obě hlavní protagonistky. Taky Romane Bohringer je obzvlášť ve své mladší verzi rušivě nesympatická. Ale to by se dalo přehlédnout. Proti francouzskému gustu devadesátých let žádný dišputát. Nicméně ze závěru originálního snímku jsem byl regulérně v šoku. Něco tak nesmyslného a překombinovaného jsem opravdu nečekal. Vůbec se nedivím, že se tvůrci remaku rozhodli závěr změnit tak, aby v kontextu celého příběhu dával smysl. Originál totiž na konci zazdí všechno, co celou dobu složitě buduje. Dva ze tří vrcholů milostného trojúhelníku (resp. čtverce) na poslední chvíli absurdně změní své priority (do té doby údajně determinované nepřekonatelnou láskou). Ve snaze o nečekaný zvrat poslal scénárista a režisér v jedné osobě příběh solidně do kopru.

Fantastický, skvěle zpracovaný a silně alarmující náhled do duše té části světa, kde už se definitivně stali obětí relativizace čehokoli a kde každý, kdo má ještě všech pět pohromadě a pokusí se to dát najevo, dostane jaxepatří po hubě. Bylo by to zábavné sledovat, jak si Matt Walsh nenásilně a chytře maže na chleba všechny ty genderové rádoby odborníky (navíc pohříchu částečně sestávající z dost legračních figurek), nicméně úsměv člověku tuhne při uvědomění, že tato patologická "progrese" zpoza oceánu již zcela nepokrytě prosakuje i do naší evropské kultury, a tak je nejspíš jen otázkou času, kdy i naši učitelé budou zvažovat, jestli tolerovat dětem štěkání, nebo to své řemeslo, které je dost náročné i bez podobných civilizačních "výdobytků", raději zapíchnout a zachovat si zdravý rozum.