V paprscích slunce
V lučach solnca
Im Strahl der Sonne
Under the Sun
Réžia:
Vitalij ManskyjScenár:
Vitalij ManskyjKamera:
Alexandra IvanovaHudba:
Kārlis AuzānsHrajú:
Lee Zin-MiVOD (1)
Obsahy(1)
Severokórejská dievčina Zin-mi sa pripravuje na oslavy výročia najvyššieho vodcu Kim Čong-ila. Uznávaný ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostáva povolenie sledovať celú jej rodinu. Je mu však umožnené filmovať iba podľa starostlivo pripraveného scenára, aby nič nenarušilo obrázok života spokojného ľudu. Napriek tomu je snímok úplným opakom propagandy. Dokumentaristi totiž nechali bežať kameru aj vo chvíľach, keď sú scény vopred aranžované severokórejskými „režisérmi". Alebo ju namierili na usvedčujúce detaily, ktoré majstrom manipulácie unikli. Zábery, ktoré nemali nikdy vzniknúť, šikovne vložili do príbehu o zdanlivo šťastnom živote v novodobej potemkinovskej dedine. Film V lúčoch slnka portrétuje Severnú Kóreu asi jediným možným spôsobom – ako nezámernú situačnú tragikomédiu. (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (132)
Jenom doufám, že ta holčička a její rodiče to neodskákají deportací do některého ze severokorejských koncentráků... ()
hodně těžký téma... fakt nevěřim tomu že něco takového je v 21. století možné... dokument neskutečný... ()
Tvůrci nám předkládají hodně silný dokument, ze kterého na nás z každého záběru dýchá atmosféra jak z knihy George Orwella. Člověku až běhá mráz po zádech, když vidí, do jakého extrému lze dotáhnout kult osobnosti a tvrdý komunistický režim. Situace, kdy severokorejští „režiséři“ zasahují do práce dokumentaristů, by působily komicky, kdyby si člověk nebyl vědom mrazivé pravdy, která se za tímto jednáním skrývá. Vytkl bych jenom zvukové efekty, které na mě působily nepřirozeně a rušivě. Na konci dokumentu jsem pociťoval vztek a beznadějný pocit, když jsem si uvědomil, že v té zemi žije několik ztracených generací, jimž nikdo svobodný život nikdy nevrátí. Při pohledu na plačící děvčátko je nejtěžší přijmout, že konec téhle hrůzovlády je v nedohlednu. Stojí za zhlédnutí. ()
Až jednou budou mít Severokorejci internet, zjistí že se jim zbytek světa smál 😀😀 ()
Ano, tak tohle zažila (v polovině minulého století) i naše země, ač ne v tak brutální verzi. Kdosi před lety, podstatu komunistického režimu pregnantně vyjádřil: "Zástupy hnané na porážku mávají vstříc zaměstnancům jatek". Závěrečná scéna plačící holčičky vystihuje vše..... Ten film je opravdová pecka a jeho tvůrci budiž za jejich odvahu a nasazení pochváleni. Měl by být promítán všem, kteří již pozapomněli.... ()
Vždy, když mě naštve, Zeman, Babiš a jemu podobní, tak si vzpomenu na ty chudáky v KLDR a cítím vděčnost, že žiju kde žiju... Vellice silný dokument, a mi z něj bylo fyzicky nevolno.... ()
Silny film s nadhernou kamerou a reziou. ()
Ponurá atmosféra, bolestně dlouhé záběry a všeobepínající lítost nad lidmi, které v dokumentu vidíte a ještě větší nad těmi miliony, které žijí v chudobě za hranicemi severokorejské výkladní skříně. Absurdita nacvičování rodinné večeře či školní výuky mluví sama za sebe. ()
Je mi smutno z některých zdejších komentářů. Jak někdo může napsat, že to bylo nudné, zdlouhavé a nebo dokonce vtipné? Copak jste vůbec nepochopili, o co v tomto "dokumentu" šlo? Pokud to některým z vás přišlo zdlouhavé, chtěl bych vás vidět, na co byste si stěžovali v Severní Korei, kde televizi nemá skoro nikdo, ostatně tam skoro nikdo nemá ani nic k jídlu a otevřeně si nesmíte ani nic myslet a pokud tak učiníte, z gulagu do konce života nevylezete. Jedinou útěchou vám pak může být, že v takovém gulagu zemřete hned první měsíc a nebudete se tak dlouho trápit... Jak zdlouhavý by byl váš celý život v takové zemi, oproti stu minutám, které jste strávili sledováním tohoto snímku? A pokud i po závěrečné scéně, která je jednou z nejsmutnějších, co jsem kdy viděl a to hlavně proto, že je opravdová a jako jediná v tomto snímku nehraná, máte pocit, že dokument byl nudný, tak bych vám i celé vaší rodině přál alespoň rok v takové zemi. Protože kdo si neváží života druhých, nedokáže si vážit ani toho svého. Žádný inteligentní a zdůrazňuji INTELIGENTNÍ člověk nemůže napsat, že tento dokument byl nudný... Zdrcující? Ano. Mrazivý? Ano. Smutný? Ano. Ale nudný a nebo k smíchu? Ten, kdo si myslí, že tento dokument je nudný, je k smíchu... Vlastně, když na tím tak přemýšlím, tak spíš k pláči. když se zamyslím nad tím, že v mé zemi žijí lidé, které denně potkávám na ulici a kteří jsou tak hloupí a bez jakékoliv empatie k druhým a jejich utrpení. ()
Řekl bych dost podprůměrný snímek.Možná že dokument je odrazem toho jak plyne život v KLDR ale,určitě se dal zachytit zajímavějším spůsobem.Snímek je velice dlouhý až nudný a myslím si že dost nepoukazuje na hlavní a zásadní problémy KLDR.Je ovšem faktem že snímek spíš zachycuje vybranou rodinu.Hlavní postavy které byli pro natáčení vybrány.Snímek je celkem smutnou a ponurou podívanou,ale nemyslím si že zachycuje celou podstatu věci.Doporučuji spíš snímek Vítejte v KLDR. ()
Nechápu, jak je možný, že takhle absurdní režim mohl tak dlouho vydržet. Možná je to tím strachem severokorejců, možná už jsou po tolik generací vyplachování mozků propagandou tak otupělí, že tomu sami věří. Nedokážu si to představit. Ta tlustá svině ve vedení země by měla vypadnout z okna. ()
Pro boomery zbytečně zdlouhavá stopáž. Skanzen, který je o 30 let za námi. Dokonce i tu bajku o imperialistech mají stejnou. Kult osobnosti je tam dotaženej do maxima, a té holčičky je mi líto, na konci tam pláče, ale pochybuji, že je to proto, že by pochopila, v jaké pr.deli to žije. Spíš neví, co má pro maršála udělat... ()
Brutální, tak bych to popsal. Přesně proto nejsem proti globální vládě, páč ta by tuhle věc zarazila. Jsou hrozné shitplacy a hellholy po světě, to asi všichni víme. Ale Severní Korea je dnes víceméně pískoviště na hraní pro rodinu Kimů, jejich pijavic a dalších jedinců u moci. Na těch lidech je to úžasně vidět a tenhle dokument to nádherně ukázal. Ti úředníci si vážně mysleli, že když řeknou větu "ohromně jsme zvýšili výrobu shitbakelit džínů, tak to někoho na západě bude zajímat... ach jo, na těch lidech byla vidět ta fyzická bolest, když je k tomu nutil. A ten konec, ten konec: (. Ti lidé už nemají sílu, ti se z toho sami nikdy nedostanou. Lidi na youtube můžou řvát o konci světa atd., ale tohle je pravý konec světa, beznaděj, čirá beznaděj. A Generálové co mají 30 medajlí +... ()
Můžeme věřit oficiální korejské propagandě? Můžeme věřit výjevům beze slov, který režisér dovysvětluje hudbou? Je to, co vidíme "za oponou hraného optimismu" ve filmu opravdu viditelné nebo je to jen náš předpřipravený názor?........ Zajímavej film! ()
Povedený (a velmi tíživý) dokument. Pánové Manskij s Ivanovem se do Pchjongjangu pravděpodobně již nikdy nepodívají. Asi jim to ale žily netrhá, tu nejkrásnější kimčongilii na světě už stejně viděli. ()
Na jednu stranu groteskně absurdní (z pohledu diváka, který měl to štěstí, že v jeho zemi byl "pouze" socialismus) pohled na -snahu- severokorejského "spolurežiséra" navodit dojem spokojeného a radostného života v "ráji na zemi", nicméně být tam v roli "tatínka", tak bych se asi tak nesmál :-( a to ani v tom případě, kdy se z prostého novináře rázem stal vedoucí ředitel textilní továrny, kde se překračovaly normy o 50% co minutu :-) . Při sledování té "nehumorné" až depresivní části (která byla v drtivé většině celého dokumentu) by se v sále pověstné krve člověk nedořezal... Masivní, až obludné vymývání mozků nejen dospělé populace bylo až za hranicí soudnosti. Hlavní "hrdinka" byla pod neustálým tlakem, jenž vyústilo k celkové únavě a prázdnoty nevinné duše. V zemi, kde existuje pouze jedný směr a to směr vševládnoucího, milujícího, věčného Maršála Kima není pro skutečnou radost a smích místo.... Pokud dneska někdo říká, že 5Oté léta v ČSSR bylo "peklo na zemi" tak po shlédnutí tohoto snímku už to říkat nebude... Proti tomto byly ony léta úplnou procházkou růžovým sadem..... 4hvězdy za neskutečně silný emotivní zážitek. ()
Dokumentaristicky geniální, geniáně mrazivé, mrazivě smutné, smutně strašidelné, strašidelně Orwellovské... ()
Zážitek z těch, které se neopakují. Dobrá rada: až si budete říkat, jak jsou některé pasáže zdlouhavé, a potlačovat zívání, uvědomte si, že ti lidi v tomhle žijí celý život, a s velkou pravděpodobností to není ani tehdy o moc míň dada. Pozn.: další přírůstek do kategorie PPNSŠ (Promítat Povinně na Středních Školách) ()
Tohle je hodně depresivní snímek, který nutí lidí k zamyšlení nad naší společností a že i za tvrdého socialismu to tu nebylo tak strašné jak to mohlo být. Řekl bych, že Stalin, byl proti rodině Kimů úplný amatér. Tenhle film je plný scén který zanechává mráz v zádech je o tom jak může fungovat lidská společnost a zanechává to velice hluboký dojem hlavně v poslední scéně s Zin-Mi. Děsivost jak režím totálně zmanipuloval národ k totální poslušnost, dle mně předčí i leckterý horor. Lidi co tenhle film dělali museli mít neskutečnou odvahu se pokusit režimu, ktery měl všechno dopředu nalajnované se mu vzepřít a vytvořit něoo co aspoň zachycuje drobný odraz reality, klobouk dolu. ()
Súvisiace novinky
Východní fronta vstupuje do kin
24. února 2022 Jevhen odešel na frontu. Od první minuty rozsáhlé ruské agrese proti Ukrajině natáčel všechno kolem sebe. Desetitisíce uprchlíků opouštějící ve spěchu své domovy a vytvářející… (viac)
V sálu kina Luna nás sedělo asi jen dvacet a to je velká škoda, protože v době, kdy nám na hradě vlají rudé trenky, čínský prezident se prohání po Praze vyzdobené jak za bolševika a rudoši si na své sjezdy zvou soudruhy z "té nejlepší ze všech Koreí," by se na tento dokument o jedné "obyčejné" holčičce z KLDR mělo chodit povinně a všichni. Od začátku je jasné, že Vám těch lidí musí být líto, ale i přes to díky absurdnosti mnohých situací řvalo kino smíchy častěji, než u řady komedií z dílny Zdeňka Trošky - tedy ty nové tento dokument překonával alespoň o soudružských 200%. Přitom režisér ani moc netlačí na pilu, spíše jen tak poodhaluje, veškeré mluvené slovo obstarávají sami Korejci (kromě závěru o kterém se ještě zmíním) a občas jen dostaneme malou vysvětlující vsuvku režiséra v textové formě. Dokument je v podstatě založen na tom, že tu a tam kamera švenkne někam mimo "oficiální" záběr, zabírá reakce někoho, kdo se místo soudružského nadšení snaží jen přežít další nudnou a nakašírovanou událost v životě severokorejského soudruha a hlavně na opakovaných záběrech sehraných "scének," mezi kterými soudruzi instruují "amatérské herce" co a jak mají říkat. A bohatě to stačí, protože ta koláž je složena opravdu mistrovsky. Abych trochu přiblížil situaci, dovolím si spoiler (takže kdo nechcete nic vědět, skočte až na další odstavec). Štáb je přiveden do vzorové továrny na oblečení (nebo co to tam šijí) a otec hlavní hrdinky, údajně prý novinář, ale pro potřeby dokumentu soudruzi rozhodli, že bude inženýrem právě v této továrně, na poradě s dvěma soudružkami řeší závažný problém, jak zvýšit kvalitu výroby. Přiznám se, že jsem se na této poradě naučil pár skvělých obratů, které při nejbližší příležitosti použiji na nějakém meetingu. Pak se ocitáme na dílně, kde soudružka vedoucí oznámí, že byl plán splněn na 150% (oj, ty vzpomínky) a to i díky nejstarší pracovnici, které předává kytku. Zasloužilá pracovnice neváhá a říká, že to není jen její zásluha, ale hlavně našeho pana inženýra a svou kytku mu hbitě předá. Výborná scénka, soudruzi však nejsou spokojeni a bude se opakovat, s větším nadšením a panu inženýrovi se nesmí zapomenou poblahopřát ke vstupu jeho dcery do pionýra. Jede se tedy znovu, soudružka vedoucí se ujme iniciativy a tentokrát už byl plán splněn na 200% (v této chvíli si diváci se slabšími svěrači odcházeli za hurónského smíchu měnit pampersky). Jak už jsem zmínil o zábavné momenty není nouze, ale celou dobou Vás při tom mrazí v zádech, protože si začnete všímat různých detailů, jako že se nikdo ze Severokorejců neusmívá, ani dospělí, ani děti, kromě chvil, kdy to mají zjevně nařízeno, lidé jsou jako roboti, nemyslící, strojově a na povel chodící, jásající atd., vše je děláno mechanicky, bez zájmu, bez života. Když se stane něco neočekávaného, nebo se po nich chce něco co nebylo předem připraveno, tak jsou naprosto bezradní. Jediné co jim jde je odpovídat na cokoliv naučenými frázemi, které jako by vypadli z úst Bronislava Poloczka v roli kapitána Ořecha z Černých baronů. Výuka ve škole je praktické vymývání mozků, ostatně jako vše, co se ve filmu děje, pokud si stěžujete, že v naší televizi je zase to hnědé zapáchající, tak záběry na běžící TV v KLDR vás donutí tento názor radikálně přehodnotit, zkrátka, jako reálné vyobrazení Orwellova románu 1984. Já jako Husákovo dítě už takovou pakárnu sice nepamatuji, ale i tak mě často mrazilo, když se mi vraceli vzpomínky na tu dobu, kdy rudá byla rudější a soudruzi soudruhovatější. Pochopitelně, že ve filmu nemůže chybět i řada dojemných a tragických momentů a ten nejsilnější Vás profackuje na samém konci, kdy si skutečně v plné síle uvědomíte hrůzu a vyprázdněnost životů běžných lidí v KLDR. (Pozor zase spoiler!) Zin-mi opět přeříkává nějaké naučené kecy, ale pod tlakem už neudrží slzy. Režisér se ji snaží uklidnit (a to je poprvé a naposled kdy za celý film promluví) a pomocí překladatelky ji říká, aby se uklidnila, že všechno bude v pořádku, ať myslí na něco hezkého. V té chvíli Vám váš mozek sám nabídne slova "a na co?" a vzápětí Zin-mi přesně toto vysloví! Několikrát ji režisér opakuje "na něco hezkého," ale dívka je bezradná. Pak ji řekne ať myslí třeba na nějakou hezkou básničku, na to Zin-mi po chvilce přemýšlení odrecituje pionýrský slib, slzy zmizí a dívka se opět ocitne za hradbou své komunistické výchovy, opět v bezpečí své Watersovksé zdi. Asi nemusím ani říkat, že z kina odcházíte se značně zjitřenými pocity, říkáte si, kdo s tím severokorejským bordelem konečně udělá pořádek a děkujete své oblíbené pohádkové postavičce za to, že komanči jsou u nás už pouze v rezervacích, i když stále vystrkují růžky. () (menej) (viac)