V lúčoch slnka

Máte rádi spartakiády, útlak, popírání vlastní existence nebo dvacetihodinové směny, kde teatrálně tleskáte a zpíváte, že vaše produkce je o 400 % lepší, než včera? Vítejte v KLDR. Myslím si, že ještě zlaté Československo v dobách svého komunistického rozkvětu. KLDR se ukazuje jako nejhrůznější prostředek pro vytváření lidských nedomrdků. Se zvyšující se snahou jihu pašovat do KLDR západní filmy a zprávy se sice situace do jisté míry polevuje, naopak si ale myslím, že strana šrouby ještě více utahuje, a ono zdánlivé volnější vedení je jenom iluze. Iluze je denním chlebem ve všech směrech, jinak si nedokáži vysvětlit, proč si soudruzi pouští filmaře do jejich vůdcovského teritoria. Chtěli se ukázat v lepším světle, ale mezi pauzami šel krásně vidět kontrast mezi realitou a jejich snovou představou. Pomalu tam jedí štěrk z blátivých cest, ale ideologii musí oslavovat, protože... bez ní by měli třeba už moc jídla a vůdce nic, a to by přece nešlo. (02.04.2018)

Je fakt vtipné, že jednou ze zemí původu je Severní Korea. Opravdu by mě zajímalo, jak se severokorejským koproducentům výsledný produkt líbil. Hádám, že Vitalij Manskij je tam teď asi nežádoucí osoba:) Film je mírně úsměvnou absurdní komedií, kde úsměv vzbuzuje hlavně rozdíl mezi tím, jak soudruzi chtěli, aby to působilo, a jak to skutečně působí. V mnoha scénách vidíme pauzy mezi záběry a v nich severokorejského spolurežiséra, který aranžuje scénu a snaží se falšovat a přikrášlovat realitu. Já si rád připomenul nějaká místa, na která se už znovu nepodívám. Poprvé jsem pořádně viděl nového bronzového MEGA-Kima v péřové bundě (hezčí než ten starý, škoda, že tam nebyl od začátku). Připravte se ale na hodně dlouhé záběry, na to, že nejčastější slova filmu jsou "Kim", "Velký" a "Maršál", a na hromadu budovatelských písní (Severokorejci jsou národ s 5. nejhorším hudebním vkusem na světě, hned po ČR, Slovensku, Německu a Itálii). (21.04.2016)

Celé to působí jako děsně vtipná parodie či satira. Nejsmutnější na tom však je, že je to realita.Je to realita každého všedního dne každé obyčejné rodiny a jednotlivce, kteří v této příšerné zemi (rozuměj příšerném diktátu klanu Kimů) žijí. Závěrečný záběr je jedním z nejsilnějších momentů, které jsem kdy na filmovém plátně viděl. Tento dokument doporučuji kokotům jako je basketbalista Rodman a snad jeho kámoš Un a jemu podobní nebudou u vlády příliš dlouho. I když si bohužel myslím, že v této zemi budou. (07.11.2016)

Z mlčenlivých záběrů se dá pochytit jen to nejzákladnější. Severní Korea očividně nevzkvétá. Vývoj země, drcený triptychem ekonomických sankcí, nevýkonnosti plánovaného hospodářství a enormních výdajů na zbrojení, se po dvaceti letech překotného růstu téměř zastavil. Celá země jakoby ustrnula v sedmdesátých letech. Mobilizace společnosti je absolutní. Severní Korea je tak militarizovaná a cílevědomá, že vedle ní i Izrael vypadá jako Monako. Příprava na válku proti sice skutečnému a silnému nepříteli, ovšem neochotnému bojovat, odsává veškerý potenciál státu. Tyto kulisy se mašinérie státu pokusila přemalovat obrázkem idylického života typizované severokorejské rodiny. Už po pár minutách je ovšem poznat, že je vše pečlivě aranžované. Nikde není žádná spontánnost, žádná vřelost, žádné soukromí. (Ne)herci se pečlivě hlídají a všichni skrývají nervozitu. Štábu se podařilo natočit i momenty, kdy všudypřítomní ideologové teprve připravovali scénu a instruovali postavy, což dojem absurdnosti ještě prohlubuje. Je to sice důkaz, že Severní Korea manipuluje s obrazem sama sebe v zahraničí, ale to není žádná novinka. O životě obyčejných lidí v KLDR se nedozvíme téměř nic. Režisér si vybral zřejmě nesplnitelný úkol a není proto vyloženě chyba že neuspěl. Přesto mám z dokumentu pocit zbytečnosti. Naneštěstí je obrazového materiálu o téhle zemi tak málo, že se počítá každý pokus. (04.11.2016)

Pred pár dňami som mal tú česť, sledovať priam konšpiračný, diskutabilný dokument "Propaganda", ktorý je oproti "Under The Sun" doslova tornádom. Tu je tempo rapídne pomalšie, vďaka hudbe pôsobí depresívnejšie, pričom divák pre tento krát "žasne" akýmsi iným, podivným spôsobom. Je naozaj smutné byť "robotom" vlastnej krajiny, ktorá drieme v absolútne hlbokom brlohu socializmu. Zaujímalo by ma, aký dojem tento snímok vyvolal v samotných tvorcoch, súdruhov z "KĽDR". Lebo pokiaľ chceli svet presvedčiť o svojom idealizme, že ich cesta je tá jediná správna, tak sa im to "hrubo" nepodarilo. (12.11.2016)