Spider-Man: Cez paralelné svety

Neuvěřitelně nahuštěný animovaný komiksový snímek čerpá z uvědomělého nadhledu, internetových memů, popkulturních narážek, dlouhé komiksové historie a z rafinovanosti, s níž tvůrci přistupují k frenetickým akčním scénám a k práci s postavami. Strhující audiovizuální obžerství nacpané nápaditými detaily, které si navzdory ultra-svižnému tempu, hromadě gagů a přehršli dynamické akce zachovává prostřednictvím příběhu dvou mladistvých superhrdinů a jejich rodinného zázemí i seriózní dramatickou rovinu, v níž vynikají naopak tiché emoce a pomalejší dialogové pasáže, jenž stojí na rodinných vztazích a na tématech osudovosti, dospívání a boje proti předurčenosti. (04.01.2024)

„Za umění můžeme považovat i metakomentář k tomu, co považujeme za umění,“ říká Spider-Woman Gwen Stacy při bitce v newyorském Guggenheimově muzeu. Podobně jízlivými a kulometně servírovanými komentáři se snímek jen hemží, což znamená hned několik věcí. Jednak jej není možné naplno stíhat, a to ani pro dospělého diváka, natož pro toho dětského. Frenetičnost zde nabývá nového významu, a to navíc na velké části dvou a půl hodinové stopáže, kvůli čemuž je výsledný dojem trochu úmorný. Zároveň se ale také bezesporu jedná o velmi chytrý film, který si je mnohem lépe než veškerá tvorba MCU vědom svých komiksových základů a hrdě se k nim hlásí. Pomrknutí na fanoušky prostřednictvím easter eggů či rovnou ukázání konkrétních sešitů Spider-Manových dobrodružství se objevuje každou chvíli a snad i díky tomu se tenhle multivesmírový bordel daří jakžtakž ukočírovat. Tempo však přesto leckdy hapruje a vyprávění se občas boří pod vlastní vahou. Ústřední dobrák Miles rozhodně nechce být Amorales, a tak se vzpouzí utilitaristickým proklamacím Miguela, Spider-Mana 2099. Stejně jako se ve filmu mnohé děje, tak by šlo i o mnohém psát, důležité však je pouze to, že v jádru se jedná o poctivě zpracovaný příběh o dospívání, v němž si Miles i Gwen musejí vybojovat své pubertální bitvy. Škoda jen velmi neuspokojivého konce, který namísto monumentální závěrečné třetiny příběhu nabídne pouze cliffhanger. Ale když se s tím smíříte, dostanete jednu z nejnápaditějších komiksovek za dlouhou dobu. (02.06.2023)

Spider-Man: Across the Spider-Verse je skvelé pokračovanie a jeden z najlepších tohtoročných animákov, kde podľa sequelových pravidiel musí byť všetko väčšie, akčnejšie, hlučnejšie a zbesilejšie. A ktorého hlavným problémom je vlastne to, že prichádza až druhé v poradí po vynikajúcom Spider-Man: Into the Spider-Verse. Prvý film totiž šlapal na plné obrátky po každej stránke, zatiaľ čo pokračovanie má predsa len o niečo málo viac zakopnutí. Tým prvým je pomerne prestrelená stopáž, kde nával tých neustálych dialógových prestreliek, frenetickej akcie a zbesilého uháňania vpred s tisícom nových postáv pôsobí predsa len trochu úmorne. Úprimne, viac som si film vychutnával práve v momentoch, kde spomalí a rieši sa ústredný vzťah Milesa a Gwen. Druhým hlavným problémom je, že pokračovanie vôbec nepôsobí ako samostatný, uzavretný film ako jednotka. Nič proti lákaniu na pokračovanie, ale Across the Spider-Verse prakticky nemá žiadne vyvrcholenie a končí akoby vám film niekto vypol v polovici najlepšej scény a odrazu pustil záverečné titulky. Paradoxne, napriek 140 minútovej stopáži tak nakoniec pôsobí ako epizóda seriálu niekde v strede sezóny, a ja by som si chcel film radšej užiť ako samostatný produkt s aspoň nejakým jasným začiatkom a vyvrcholením. Každopádne v tomto prípade som skôr hnidopich, pretože inak to je stále výborný animák, ktorý sa pasuje s tématikou multiverziu sto krát lepšie a zaujímavejšie než celé MCU, skrýva sa tu milión nápadov, easter eggov a perfektná animácia. Akurát sa vytrafil ten wow efekt ako pri prvom filme, no to pokračovanie nemohlo už zákonite zopakovať. Takže vo výsledku stále veľká spokojnosť, aj keď tentoraz s výhradami. CELKOVO: 8/10 (26.08.2023)

Na tomto filmu se mi líbila spousta věcí, hlavně komiksový vzhled, úžasné akční sekvence a sladký fan service. Problém, který jsem s ním měl, je, že přestože se jedná o 2 části, tak velká část emocionální expozice byla natahována mnohem déle, než bylo nutné, a to prostřednictvím neinvenčních dialogových scén mezi Milesem či Gwen a rodiči. První hodina filmu je věnována tomu, abychom pochopili, že Miles je mladý muž, který hledá svou cestu životem (netuším, jak to některé mladší děti v sále vydržely, asi je jen fascinovaly křiklavé barvy). Lepší scénáristé by to mohli zpracovat mnohem zhuštěněji a stále by to mělo potřebný dopad. Vzhledem k tomu, že film končí v bodě, který působí jako přirozený začátek závěrečného třetího aktu, zanechal ve mně pocit zkratkovitosti. Jsem zřejmě jeden z mála, co nemusí seriály. Bohužel, za pár let už zřejmě nebude nic jiného ani v kinech... Očekávám, že až opadne prvotní mega reakce fanoušků a více obyčejných diváků odejde šokováno zprávou "to be continued", skóre na ČSFD výrazně klesne. Připadám si drsně, když to říkám, protože animace, soundtrack a postavy jsou úžasné! "Spider-Man: Napříč paralelními světy" je celkově dobrý film. Jen mi přijde, že se lidi chovají, jako by to byl nejlepší animovaný film, který kdy vyšel, ale to prostě není. Nedosahuje ani velikosti svého předchůdce. Snad to finále příští rok bude stát za to! /60%/ (02.07.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)