Spider-Man: Cez paralelné svety

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Asi je zbytočné vypisovať subjektívne negatíva pri filme, ktorý bol tak pozitívne globálne prijatý, nehovoriac o nadšení cieľovej kategórie, čo je inteligentnejšia mládež, povedal by som. Za mňa už príliš nefunguje wow efekt prvej časti, všetko je väčšie a komplikovanejšie, až by som výsledok nazval organizovaným chaosom. Ten mi bránil sa viac zamerať na postavy, ako to napríklad robí záverečná štvrtina, dovtedy môj mozog bojoval s nanosekundovými zmenami premyslenej bohatej mizanscény. Ale uvidíme po ďalšej časti, ktorá snáď všetko uzavrie. (25.04.2024)

Na tomto filmu se mi líbila spousta věcí, hlavně komiksový vzhled, úžasné akční sekvence a sladký fan service. Problém, který jsem s ním měl, je, že přestože se jedná o 2 části, tak velká část emocionální expozice byla natahována mnohem déle, než bylo nutné, a to prostřednictvím neinvenčních dialogových scén mezi Milesem či Gwen a rodiči. První hodina filmu je věnována tomu, abychom pochopili, že Miles je mladý muž, který hledá svou cestu životem (netuším, jak to některé mladší děti v sále vydržely, asi je jen fascinovaly křiklavé barvy). Lepší scénáristé by to mohli zpracovat mnohem zhuštěněji a stále by to mělo potřebný dopad. Vzhledem k tomu, že film končí v bodě, který působí jako přirozený začátek závěrečného třetího aktu, zanechal ve mně pocit zkratkovitosti. Jsem zřejmě jeden z mála, co nemusí seriály. Bohužel, za pár let už zřejmě nebude nic jiného ani v kinech... Očekávám, že až opadne prvotní mega reakce fanoušků a více obyčejných diváků odejde šokováno zprávou "to be continued", skóre na ČSFD výrazně klesne. Připadám si drsně, když to říkám, protože animace, soundtrack a postavy jsou úžasné! "Spider-Man: Napříč paralelními světy" je celkově dobrý film. Jen mi přijde, že se lidi chovají, jako by to byl nejlepší animovaný film, který kdy vyšel, ale to prostě není. Nedosahuje ani velikosti svého předchůdce. Snad to finále příští rok bude stát za to! /60%/ (02.07.2023)

Půl bodu srážím za ten konec, tohle přece není žádný seriál, aby bylo přípustné to během důležitého zlomového bodu ve scénáři takhle sprostě utnout, film navíc není jasně označený, třeba jako „Part 1“ takže jsem nevěděl do čeho jdu a cítil jsem se tak nějak ošizený, nebo možná i hůř, asi jako kdyby mě během úžasného večera plného toho nejlepšího sexu (za posledních pár let) partnerka v půlce vyhodila nahého na verandu a s úsměvným "Přijď zase za rok...“ za sebou zabouchla dveře. A nebyl jsem v tom sám, rodiče v kině se nad tímhle zakončením vztekali jak malé děti a ty jejich malé děti zase byly nepokrytě zklamané – bylo toho celé kino, které bylo ale naštěstí ve středu poloprázdně, ovšem i tak jsem to musel poslouchat, což jen prohlubovalo můj vlastní hněv… Ale víc jak půl bodu strhnout nechci, protože tohle byl veskrze úžasný zážitek. Má to něco pro zoomery, boomery, rodiče i děti, zkrátka pořád se něco děje, film je plný povedených hlášek, ale i procítěných emocí, poselství o významu rodiny (které je díky několika úhlům pohledu zase tak nějak pro všechny), a na poli animace Spider-Man doslova přetéká tvůrčí kreativitou. Dále je to plné popkulturních odkazů, odkazů na další Spiderman filmy, ale hlavně je to první film, který dokázal prakticky a bezchybně použít ten nejznámější Spiderman meme template! Kromě toho utnutí v nejlepším nemám prakticky nic, co bych vytknul, skvěle jsem se bavil, celou dobu jsem seděl přikovaný k plátnu a ani jsem nepostřehl, že to celé trvalo skoro dvě a půl hodiny, naopak, kdyby mi někdo teď řekl, že se můžu kouknout na další tříhodinové pokračování, tak tam klidně jsem třeba až do půlnoci. Tohle byl (stejně jako Paralelní světy) zážitek, další ukázka toho, co dokáže animace, nebo třeba toho, jak se má pracovat s barvami, aby dokonale podkreslovaly atmosféru scén. Nebýt toho konce – ale dost už 9,5/10! (07.06.2023)

Blesk nikdy neuhodí dvakrát na to stejné místo, pokud nejste Phil Lord a Chris Miller. Ti blázni to znovu dokázali a znovu posunuli Spider-Mana, animaci a superhrdinský filmy o úroveň výš. Na tak velkolepý, energický a divoký film, který je tradičně nabobtnalejším a velkolepějším pokračování se však jedná často o překvapivě komorní a emocionálně silný kousek. Který nezapomíná na důležitost výstavby. Postavy, mytologie, zápletky a záporaci se krásně organicky rozvijí, jakoby to od začátku měla být jasná trilogie. Takhle přirozený pokračování, které krásně pokračuje v načrtnutých vztazích a tématech, jen tak neuvidíte. Ovšem je to jen první půlka z celku a tak tu máme trochu podivnou strukturu, která hlavně ve finále brání filmu naplnit stejný potenciál. A až trojka zpětně ukáže, zda se tenhle film postaví po boku staršího brášky a nebo půjde o lehce slabší film. (12.06.2023)