Severan

Mám rád Vikingov a tešil som sa na Severana, ale po trailery prišlo celkom vytriezvenie. Páčila sa mi dobová atmosféra, hudba, ktorá k tomu neskutočne sedela, herci, repliky, kostýmy, masky, dekorácia, vypráva, krv a aj samotný aj keď jednoduchý príbeh o pomste, ktorý pripomína Barbar Conana s Arniem, aj keď ten je oveľa lepší. Ako celkom ma to nestrhlo, pretože to Robert Eggers natočil presne ako svoj predošlý film. Je to síce pôsobivo atmosférické, ale pre mňa príliš pomalé až to pôsobí ospalo. Škoda. 70% - 3* (14.07.2022)

Eggers nikam nespěchá a ujíždí si na symbolice početných snových sekvencích, ale nenajde si čas vysvětlit a adekvátně k jejich důležitosti vyobrazit klíčové zvraty v rozhodnutích hlavní postavy. Což je způsobeno buď nešťastným střihem, nebo scénářem tvůrce, který toho umí hodně, vyjma toho nejpodstatnějšího - dramaturgicky komplexně odvyprávět příběh a citlivě pracovat s jeho motivy. The Northman mě bavil duchem krvelačného vlka, vizuálem, osobitým filmovým světem i krutostí, jakou navíc ve spojitosti s nekorektností v současném mainstreamu nevidíme, ale čím více času ubíhá od jeho shlédnutí, tím více je pro mě spíše jenom odvážně podaným béčkem s rozpačitým obsahem, než “artovým velkofilmem”. (21.04.2022)

- Pomsta je má!-. Což se lehce řekne, dokud nezjistíte, že osud vám karty poněkud zamíchal, a překopal tak vaše plány. Spíše jsem očekával variaci na Statečné srdce, tohle ale mělo mnohem blíže k Excaliburu (z něho si vzal snímek nejvíce), šmrcnuté Barbarem (Conanem) a filmy, jako je třeba - Když letí havran. A to já zase můžu a vůbec mi nevadilo, že chvílemi se film proměňoval v naučný dokument o rituálech a obřadech vikingů. Líbila se mi mytologie, co nezapomněla ani na Odina, valkýry, Valhallu, norny a Yggdrasil, který tu ale současně představoval rodokmen. Pěkný vizuál, řachavý soundtrack a herecké výkony odpovídající povaze postav, včetně čubky Kidmanové. Nevěda o některých, jako třeba Dafoe či Björk, zjistil jsem je až podle titulků. A ta hromadná oplodňovací noc dýchající ryzím pohanstvím, jako by vypadla z Andreje Rubleva. Filmu jsem přicházel na chuť postupně a mám ho hned vedle Majáku. Eggersova Čarodějnice se mi zatím líbila nejméně... (14.05.2022)

Četl jsem o poctivé atmosféře, četl jsem o provokativních scénách a nešetření diváka. Platí jen to první. Protože já si projevy těžkých časů představuju ještě syrovější a drsnější. V Eggersově (obecně je Robert Eggers krapet přeceňovaný) Čarodějnici za mě byla přemíra náboženství a přemíra hysterie, tady se k hysterii přidává přemíra rituálů, blouznění a nadpřirozených úkazů. A přebilo to scény, které měly být nasáklé krví. A kterých je vlastně nakonec pomálu. Když ovšem přijdou (útok na slovanskou vesnici), tak se divák zaraduje, zejména práce s mizanscénou nemá chybu. Každopádně postupně: kluk chce pomstít otce-krále a zachránit matku-chladnou podivínku. Pomsta je tím, co ho táhne kupředu. Jenže z vraha-zrádného bratra je farmář, protože o království přišel, a všem je tak nějak ukradený. Jsme ve světě, ve kterém je hodnota lidského života nízká, ve světě pustém a děsivém. Ovšem tak nějak za polovinou je dění na plátně poněkud rozvleklé a nevtahující. Přitom to už je na plátně největší trumf: půvabná otrokyně Anya Taylor-Joy, která mě bavila nejvíc. Výsledek se tváří obrovsky vážně, ale je to takové průměrné vyžití bez hmatatelného vnitřního užití. Klaním se nicméně před kamerou, hudbou a zvukem. Tři až čtyři hvězdy. (15.04.2022)

Čarodějnice u mě stále vede, ale rozhodně jsem si Seveřana užil víc než přehoněnej Maják.  V první polovině jsem věřil tomu, že plná palba padne. Je to drsné, stylové, a ve scéně dobývání vesnice je Alexander Skarsgård opravdu "zvíře". Úplně nejvíc jsem si užíval různé ty šamanské rituály a mýtické výjevy, balancující na pomezí mezi halucinací/snem a nadpřirozenem. Ale nakonec musím strhnout bodík za něco, co si Eggers v tomhle filmu vyzkoušel vůbec poprvé - a imho moc nepřesvědčil. A to jsou normální, pozitivní lidské emoce. Konkrétně láska. V Čarodějnici ani Majáku vlastně vůbec nic pozitivního nebylo, ale tentokrát je na lásce postaven poměrně důležitý dějový oblouk (mezi Skarsgårdem a Taylor-Joy) - a podle mne vůbec nefunguje. A to dokonce tak moc, že jsem byl do poslední chvíle přesvědčenej, že ta zaláskovanost je z jedné nebo z druhé strany (případně z obou stran) jen pouhou lstí, jež vyústí v nějaký zlovolný zvrat. (14.04.2022)