Bouře duší

Filmy jako Bouře duší vznikají v dnešní Evropě jen sporadicky a soustavně se jim věnují snad jen Poláci a Rusové. V první řadě představují nejnákladnější a technicky nejnáročnější typ produkce za situace, kdy jsou diváci zhýčkaní válečnými velkofilmy amerických a asijských studií. Za druhé jim nesvědčí stávající společenské klima, kdy evropské kulturní elity jsou kosmpolitní a vyznávají multikulturalismus. Národní hrdost si spojují s nacionalismem a patriotismus pro ně bývá jen jiným termínem pro fašismus. Projekty typu Bouře duší většinou souvisí s potvrzováním národní identity a státnosti. V případě Pobaltí pak přímo s obnovou národů, které vzhledem k počtu obyvatel a historickému vývoji vůbec nejsou samozřejmostí. Na poměry malé lotyšské kinematografie jde po všech stránkách o mimořádný výkon. Mladičký Arturs toho za pět let stihne opravdu hodně. Pozná tři ženy, vystřídá tři armády, bojuje za čtyři různé režimy, zažije tři ofenzívy, utrpí čtyři zranění a jeho rodiště se ocitne pod čtyřmi státními útvary. Jo, Evropa tehdy byla hodně divoké místo pro život a hodilo se být stále ve střehu. Bojové scény jsou nasnímané bez patosu a heroizace té správné strany, počínání filmových hrdinů netrpí logickými kotrmelci. Jednoduše jde o kvalitního zástupce žánru. Celkový dojem: 90 %. (27.01.2021)

nemám úplně srovnání,protože jsem doposud neviděl žádný jiný Lotyšský film,ale pokud jsou všechny na podobné úrovni,tak kam se hrabe naše současná filmografie.Neumím si představit,že by něco podobného vzniklo v našich končinách a že jsme podobných vojáků - hrdinů měli určitě také hodně.Bouře duší je každopádně skvělé po technické stránce a to i přes to,že bych si první světovou představoval ještě podstatně drsnější a špinavější.Příběhově to sice není až takové,protože krom hlavního hrdiny je tu ještě kvantum dalších postav,ke kterým si ale divák nemá šanci vytvořit jakýkoliv vztah a velmi rychle mu splynou v anonymní dav.Což je trochu škoda.Ani bitevních scén není moc,ale když už jsou,tak nejsou vůbec špatné a osobně jsem rád vlastně za jakýkoliv film z první světové,už jen proto že jich je málo.Jakoby tenhle konflikt neměl co nabídnout narozdíl od druhé světové.Přitom se ukazuje že to není pravda...80% (19.01.2021)

Univerzální příběh mladíka, který je zavlečen do válečného běsnění. Ze začátku je vidět naivita, ta klukovská poblázněnost o hrdinství a slávě. S postupujícím časem, s přibývajícími padlými, se situace malinko mění. Protagonista filmu toho ale moc nepředvede, pouze reaguje na věci okolo něj. Někdy musí být nechápající, jindy rozjařený, pak trudomyslný. Všechno se děje automaticky. Chtělo to nějakou nosnější linku. Film je pouze sledem scének, rozprostírající v rozmezí několika let. První polovina dvacátého století byla pro Lotyšsko dynamická a smutná. Jak to bývá, malý národ byl zachycený ve víru pletichaření větších hráčů. Tvůrci se snaží od všeho pojmout trochu. To by mnohem víc fungovalo v minisérii, kde by měli více prostoru k prokreslení postav a jejích motivací, a ne v dvouhodinovém celovečeráku. Po technické stránce si není na co stěžovat. Měřítko snímku je menší, přesto dokáže příjemně překvapit svým pojetím. Nejedná se o průšvih, ale tenhle film vám docela rychle vyšumí z hlavy. (09.01.2021)

„Lotyšští střelci! Při útoku na Němce uspějete. Poštěstilo se vám bojovat bok po boku s nejlepšími jednotkami ze sibiřské 12. armády. Svými bajonety osvobodíte Jelgavu. Čekají na vás otcové a matky. Vy je obejmete v paprscích vítězství.“ Jenže na některé nečeká žádné objetí s rodiči, ani boj po boku nejlepších jednotek, nýbrž kulka, a to vystřelená třeba i spolubojovníkem…Vystavěním příběhu možná trochu obyčejný, zpracováním ovšem kvalitní válečný film. Vyjukaného Arturse si rychle oblíbíte a prožíváte vše s ním. Od úvodního nadšení, přes ztráty, deziluzi, čím dál marnější boj o život až po skutečně hrdinství a převzetí zodpovědnosti („Zamířit. Pal. Dolů. Nabít.“). V mnohém mi to připomnělo estonsko-finský film 1944. I zde se rychle mění oficiální přátelé či nepřátelé. Tak či onak, zákopový chaos člověka pohltí, přitom jsou ale bojové scény dostatečně přehledné. Žádné epické střety, nýbrž adrenalinové záchvěvy nezáležící ani tak na schopnostech, jako spíš štěstí jedince. Konec očekávatelný, ale zklamán jsem nebyl. Dám solidní 4*. (18.09.2022)

Průměrná až podprůměrná bitevní vřava za císaře pána, zprostředkovaná lotyšskou armádou. A právě exotika v podobě vzácně vídaných vojenských stejnokrojů značky Lotyšsko je na filmu tím nejzajímavějším. Celkový dojem z filmu je ale vyloženě záporný. Snímek postrádá nějakou vrcholnou scénu. Za dvě hodiny si nevytvoří nic unikátního. Bitvy jsou povětšinou jalově natočené, nejde z nich žádné napětí ani energie, v úžasu jsem z nich rozhodně nezůstal.  Navíc lotyšská armáda není žádný pluk, nýbrž sestává z pár vojáků, co čítají tak maximálně rotu. V popředí dějství stojí extrémně nesympatický sedmnáctiletý mladík, který je měkkota (klišé č. 1) a nerad zabíjí protivníky (klišé č. 2). Narukoval po násilné smrti své matky (klišé č. 3), načež spolu s ním do armády vstoupil i jeho postarší otec - válečný veterán (hovadina úděsná). Působilo to směšně. Mladíka ztvárnil otřesný typ jménem Oto Brantevics, který má v repertoáru jednu grimasu, víc nepředvedl. Je znát, že režisér Dzintars Dreibergs absolvoval na poli hraného filmu svoji premiéru. Předtím točil jen samé dokumenty, jistě záslužná práce, ovšem hraný film má zcela jiná kritéria, které režisér plně pomíjí. Absolutně se mu v prvé řadě nedaří diváka zaujmout. Klidně mohl z extrémních situací na bojišti, kterých se jistě mohla naskytnout hojnost, vytěžit stěžejní adrenalinový bod svého vyprávění. A neděje se tak. Mimo bojiště je film ryze skvoucí tragédie, rozplizlé vyprávěnky mimo bojové zákopy a valy jsou těžce nezvládnuté, naprosto vše působí nudně a prázdně. Ke všemu se na obzoru rýsuje rušivá a nadbytečná romantická linka s místní děvečkou. Na bojišti se divák občasně umaže od nečistot a krevního průtoku, jenže je toho poskrovnu. Dvě hodiny se vlečou. Závěr to sice nevytrhl maximálně, ale i tak se v něm stačí sejít to nejlepší. Poprava vojáků má rysy drastické podívané, náhled na ústřední  postavu nabral cosi méně šablonovitého, jenže režisér s tím stejně přišel pozdě a s novým rozměrem svého hrdiny neuměl až tak dokonale pracovat. Vždy bude platit, že filmy z 1. světové války většinou souboj o atraktivitu s filmy z 2. světové války prohrávají.  Najdou se výjimky, třeba 1917 bylo poutavé a svěže natočené, Tohle drama prostě v ničem (technicky nebo emočně) nezapůsobilo. 4/10 (14.02.2022)