Elvis

Chvíľu to filmu trvá, než sa usadí a kým sa začneme dostávať Elvisovu pod kožu. Teda aspoň čiastočne, Luhrmannovi sa to cez všetky jeho trademarkové finesy nepodarilo úplne. Divák si však príde na svoje vo všetkých smeroch, ale tiež nie úplne. Naratívne síce ide o klasický životopis, predsa ale len pôsobí navonok netradične. Či je to lepšie, ako keby sme sledovali napríklad Elvisove detstvo a prvé kroky k hudbe a nástup slávy tradičnejším spôsobom, je skôr na vkuse diváka, niežeby sme to mali Luhrmannovi vyčítať. Ako nefanúšik Elvisa ide ale pre mňa iba o jednohubku, tieto dve a pol hodiny už nikdy v živote dobrovoľne neabsolvujem. (23.06.2022)

Skvěle nasnímaná čísla, energické pojetí, dokonalý střih, zvučný hlas, razantní zacházení s Presleyho písničkami, ale také mdlá dramaturgie, místy jalové dialogy a chamtivý Tom Hanks dokazující svoji všestrannost, ač já ho coby herce prostě můžu v jiných úlohách. Tomu všemu znovu předcházela léta studia, protože přepečlivý Baz Luhrmann (přicházející skoro dekádu od rozporuplně přijatého Velkého Gatsbyho, kde jsem i já nejedné naškrobené scéně nevěřil) už takový prostě je. A my si tak můžeme jeho opulentní portrét doby v dalším autorském filmu řádně vychutnat. Do nitra fenomenálního umělce s naleštěnými vlasy, namalovanýma očima a rychlými boky ale režisér nepíchá. A možná právě ta odtažitost a pohled z trochu větší dálky, než bych si přál, mi lehce vadil. Prostě absence uspokojivé psychologie hlavního hrdiny tam je, ostatně to platí i pro jeho „klíčového muže“. Chápu, že na legendy se jednoduše nesahá, ale docela mi trvalo, než jsem si na tenhle přístup zvyknul. Stejně jako na dosud vesměs televizního Austina Butlera. Je tu trochu za prázdnou nádobu, která si nechává druhými doplnit obsah. Pochopitelně zejména obtloustlým manažerem, rovněž i vypravěčem Hanksem (sorry, divně šišlajícím), který dosud žil hlavně z pouťových atrakcí. A právě ani vztah příživníka a talentovaného umělce (jeho vliv na Elvisův život je dodnes předmětem mnoha spekulací), stejně jako třeba úřednická snaha o zákaz vystoupení s ohledem na Elvisova lascivní gesta a pohyby, mě nečapnul. Ale to všechno okolo ano. Včetně kontroverzního hrobového comebacku v Las Vegas. Ač se úplným „nepříjemnostem“ přeci jen vyhýbáme. Přesto žádný rutinní životopisný příběh. Vzestup a pád naivního, ale nesmírně talentovaného mladíka očima legendárního tvůrce totiž nejde jen tak odmakat. Neexistuje, aby píseň prostě jenom odezněla. Řada nápaditých remixů, mísení hudebních stylů a energie tlačící se na všechny strany. A hlavně je tam v průběhu děje několik skvěle zachycených okamžiků, až pudových, a je jedno, zda jde o charismatického umělce nebo třeba omdlévající fanynku. Dokonalá je samozřejmě práce kamery, scénografů, kostymérů… Luhrmann je čaroděj. I když ikonický Moulin Rouge! byl přeci jen někde jinde. Tam byl přetékající hrnec emocí. (24.07.2022)

Musím se přiznat, že první půl hodinu jsem dost trpěl a říkal si, jestli vůbec tohle dokoukám. Elvie a jeho příběh ovšem miluji, tak jsem se přemohl, film se trochu "uklidnil" a následně i pohltil. Někteří zde píší, že od určitého bodu film ztratí na tempu a věnuje se nezáživné části Elvisovy kariéry, což je samozřejmě naprostý nonsens. Problém s Elvisovým příběhem je ten, že ačkoli je toto už několikátý počin o jeho kariéře, každý z nich se věnuje trochu více jiné části, tak samozřejmě žádný nemůže obsáhnout vše v takové šíři tak, jak by si to každá z etap jeho život zasluhovala - to může udělat leda 10 hodinový dokument, a to ještě možná. Za každý nová film s Elvisem, který přistupuje k jeho dílu aspoň trochu zodpovědně, můžeme být rádi. Toto je další z nich, povedl se a jsem za něj moc rád. No a Tom Hanks si může zapsat další z nezapomenutelných rolí do svého repertoáru, klobouk dolů. (09.10.2022)

No teda. Byla jsem po několik měsíců vystavena mediální masáži propagující tento film, a stejně jsem si předem neuvědomila, že ve filmu hraje i Hanks, a ani to, že hraje hlavní postavu. (A stojím si za tím, že na záporáka nemá tu správnou jiskru, pořád působí jenom jako pohádkový dědeček se stupidním přízvukem, který ta skutečná postava prý ani neměla.) Sice to je běžný přístup používat v životopisných filmech někoho jiného jako vypravěče a průvodce k nazírání na hlavní objekt zájmu, ale způsob, jakým to Baz udělal tady, odsunul Elvise na druhou kolej a učinil z něj kompletně pasivní figurku. (A je mi to až líto vzhledem k tomu, jak citlivý a přesný výkon Butler podává v porovnání s Hanksovým pitvořením.) Mému zmatení/nepochopení/nepřijetí filmu určitě nepomáhá, že na rozdíl od spousty jiných hudebníků jsem o Elvisovi nikdy nic nečetla a tak o něm nic nevím, a tento film neudělal nic pro to, aby mě přesvědčil, že na něm jako osobě bylo něco hodno zájmu. Nejvíc tak pro mě "Elvis" představuje možnost podívat se, kam se posunuly Bazovy schopnosti, a z toho vývoje jsem taky docela smutná. Některé pasáže, například jak se samy se sebou střetly různé verze That's Allright, jsou promyšlené a políbené vyšším plánem, ale jinak mi pan tvůrce připadal jako by sám nevěděl, proč co dělá. Moderní covery/varianty/aluze Elvisových písní puštěné k některým scénám působily násilně a náhodně. Buďto na ně měl být dán větší důraz jako na budoucí odkaz toho, co se na plátně odehrává, a nebo tam radši neměly být vůbec. Možná když by si člověk pustil soundtrack a soustředil se jen na hudbu, tak se vyjeví síla této rozmanitosti svedená na jedno místo, ale při promítání filmu samotného, kde se zmíněné skladby jen tak mihly, jako by se tam ocitly omylem, a než si člověk stihl uvědomit, co to vlastně poslouchá, byly pryč, mi to připomínalo spíš zoufalost a bezradnost než tu slavnou "inovativnost", která se Bazovi napříč jeho kariérou přisuzuje. (18.08.2022)

V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž  si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % (29.06.2022)