Elvis

Je to oficiálne: Baz Lurmann je najlepší DJ na svete, a díky nemu je film Elvis obrazovo i hudobne-dramaturgicky najnápaditejším biografickým snímkom. Tie hudobné prechody mali až psychedelický účinok! --- Ak bola tá video nahrávka "Unchained melody" naozaj jeho poslednou nahrávkou v živote, tak už chápem, prečo sa stal Presley legendou. Toľko emócií, nasadenia a energie v speváckej interpretácií som možno ešte nikdy nevidel. (20.07.2022)

Opulentní vyšperkovaná jízda. Film se ani na chvilku nezastaví, hýří nápady a na rozdíl od Gatsbyho si je všechny stoprocentně zaslouží, protože od filmu, který vzdává hold Králi, čekáte přesně to, co vám Elvis dá. Jak moc byla jeho hudba nadčasová, dokazuje asi nejlepší písňový soundtrack, jaký jsem kdy slyšel, na němž se Elvisovy hity dostávají do rukou a do hrdel současných muzikantů, kteří si s nimi dělají, co chtějí, a přitom to jsou pořád naprosto skvělé písně. Velká radost... A co se týče Austina Butlera, také velké překvapení - v upoutávkách jsem mu na chuť nepřišel, nicméně ve filmu mu stačilo pár minut a měl mě v hrsti. A v závěru došlo i na ty slzy, to jinak prostě nešlo. Velký požitek z Elvise ale dělá také Tom Hanks, který dokazuje, jak moc všestranný herec je, když dostane možnost. Skvělá práce. Mám rozhodně chuť jít do kina znovu jako na Bohemian Rhapsody nebo neprávem opomíjeného Rocketmana, ačkoliv ty filmy nemohou být odlišnější. (01.07.2022)

„Poviem vám, čo ho zabilo. Zabila ho láska.“ Rád by som bol nadšený... ale nie som. Zarazilo ma, že hoci je to o možno najslávnejšom spevákovi na svete a napriek tomu, že to trvá dve a pol hodiny a napriek tomu, že to natočil Baz Luhrmann, pesničiek je tu šokujúco málo. Ak to bol umelecký zámer, tak riadne divný. Elvisov kamoš Johnny Cash ich mal vo svojom fantastickom filme Walk The Line oveľa viac. Čo na tom, že Elvisov príbeh je silný a tragický, keď nám tvorcovia vyslovene odmietajú dať to, po čom túžime?! Okrem malého počtu pesničiek ma zarazilo, že je to všeličo, len nie životopis. Nevenuje sa to skoro ničomu, čo by si zaslúžilo dôkladnejší rozbor (Nemecko, herecká kariéra, bojové umenia, dvojníci resp. „mystifikácia“ ohľadom smrti). Asi to radšej malo byť o tajuplnom plukovníkovi Parkerovi, než o samotnom spevákovi. (22.08.2022)

[90%] Viděno v kině. Dle traileru jsem na to moc neměl chuť zajít na velké plátno, ale nakonec jsem udělal dobře, že jsem šel. Úvod mi přišel takový roztěkaný, trvalo mi asi 15-20 min, než jsem se do toho ponořil a pak už jsem se bavil až do konce. Hlavně je to točeno takovým zvláštním stylem, kterému vévodí zajímavý soundtrack, kdy v určitých dramatických scénách je to až na oko hudebně přemrštěně dramatické, ale to mi vůbec nevadilo. Písně byly super, postupně gradovaly a nejvíc se odráželi až v pokročilé půli snímku. Ústřední herec Elvise to zvládl dokonale i po herecké stránce. A co náš filmový velikán Tom Hanks? Po delší době se nám pořádně pochlapil a sehrál solidní herecký výkon. Zbytek herců též v pohodě. Takže, třeba takový Bohemian Rhapsody je u mě úplná topka, ale tohle k ní nemá moc daleko. Dlouhá stopáž není problémem, takže já se mohu časem jen těšit na další a další vidění. Skvělá práce! (29.06.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)