Elvis

Zatímco snímek Bohemian Rhapsody byl spektakulárním hudebním blockbusterem/dechberoucí oslavou Queenů i Freddieho fakin Mercuryho a byl jakýmsi zjevením které odstartovalo fenomén hudebních filmů, a Rocketman byl třeskutě zábavným terapeutickým životopisem Eltona Johna stylizovaný do fantazijního pohádkového muzikálu, tak 'ELVIS' je takový pomyslný mix obojího...... Zvěsti nelhaly a skutečně jde o báječnej crowd-pleaser, který převážně zaujme svou atraktivní a extrémně překombinovanou formou; nepolevujícím turbulentním tempem a hektickým rytmem (těch 160 minut paradoxně uteče rychlejc než váš táta když si šel do trafiky pro cigára); eklektickou glorifikací mýtu Krále rock n' rollu a jeho nadčasových písní, oslavou černošský muziky (viz. skvělý cameo Little Richarda) z níž rock n' roll melodicky vychází jakbysmet (ten akcent rasismu a segregace mě fakt překvapil); a v neposlední řadě diváckou vstřícností, která kupodivu neurazí, jenže ani nenadchne. Mám s tím totiž dva zásadní problémy: jak radikální chaotický pojetí, tak všelijaký animovaný/CGI finesy (kterejch tady bylo víc jak v průměrný Marvelovce či v relaci na Šlágru, až to bylo prostě k posrání) jsou tak přestylizovaný, až z toho budete mít epileptický záchvaty. Celkově vzato, ta extrémně naspeedovaná stylizace v čele s přehnaně frenetickým střihem mi actually moc nesedla, a ten nekoherentní a nekonzistentní story-telling tuplem ne. Filmy s výrazným autorským rukopisem jsou moje parketa, jenže fanatik Baz Luhrmann mě svou překombinovanou režijní excesí už v Great Gatsby nehorázně štval. Že z toho dost lidí skáče nadšením má svůj důvod – já si to sice užil, ale asi jsem očekával příliš. Ten hype okolo (stejně jako u Top Gun: Maverick) mi zas a znova namazal med kolem huby. No a vytýkat tomu patos, kýč, naivitu či sentiment by bylo hodně nefér..... Že k 'Elvisovi' přistupuju víc kriticky ještě ale neznamená, že nejde o kvalitní dílko, který jsem si náležitě užil. Vycházející hvězda Austin Butler zde předvádí jak hudební tak herecký koncert (scénka se SUSpicious Minds je famózní), je důvěryhodnou kopií hubeňoura z Memphisu který se stal superhrdinou, hudebním revolucionářem a Králem rock n' rollu, a svým výkonem se doslova katapultoval na výsluní hollywoodské smetánky, takže nominace na Zlatýho plešounka je prostě obviSUS. Tom Hanks jako vypravěč decentně sekunduje – kruh se tak uzavřel: Forrest Gump naučil Elvise vykrúcať aby ho pak mohl sedřít z kůže...... Ve výsledku je 'ELVIS' sice žhavej banger, ale tak trochu overrated banger. Elvisovu hudbu müluju, takže jsem k tomuhle příliš přikrášlenýmu a uměle naleštěnýmu biopicu víceméně shovívavější. Jsem zvědav co nám MCU (Music Cinematic Universe) nabídne příště – Královna rocku Freddie Mercury a Král rock n' rollu už měli svou šanci, teď je na řadě Král popu. Každopádně BoRhap je pořád v topu....... [VERDIKT: audiovizuální manýrismus at its finest; 8 pánví z 10] (28.06.2022)

V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž  si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % (29.06.2022)

Nejlepší životopisný film, co jsem kdy viděl a to včetně netradičních chuťovek jako Šest tváří Boba Dylana a o asi světelný rok před limonádou Bohemian Rhapsody. Bazovi Luhrmanovi se tentokrát podařilo ukočírovat jeho pověstné komediantské pozlátko ala Velký Gatsyby, vynechal cukrkandlovost Austrálie, nedával tam žádné hokus pokus nesmysly ala Romeo + Julie a předhodil nám vedle Moulin ROuge svůj nejlepší flák. Skvěle funguje vyprávění o dětství, chápeme vojnu a dobové reálie a s oblibou střílet do kazatelů a prezidentů a výborně funguje vypravěčská linka s Colonelem Parkerem. A ten kluk Austin si zaslouží Oscara. (18.07.2022)

Musím se přiznat, že první půl hodinu jsem dost trpěl a říkal si, jestli vůbec tohle dokoukám. Elvie a jeho příběh ovšem miluji, tak jsem se přemohl, film se trochu "uklidnil" a následně i pohltil. Někteří zde píší, že od určitého bodu film ztratí na tempu a věnuje se nezáživné části Elvisovy kariéry, což je samozřejmě naprostý nonsens. Problém s Elvisovým příběhem je ten, že ačkoli je toto už několikátý počin o jeho kariéře, každý z nich se věnuje trochu více jiné části, tak samozřejmě žádný nemůže obsáhnout vše v takové šíři tak, jak by si to každá z etap jeho život zasluhovala - to může udělat leda 10 hodinový dokument, a to ještě možná. Za každý nová film s Elvisem, který přistupuje k jeho dílu aspoň trochu zodpovědně, můžeme být rádi. Toto je další z nich, povedl se a jsem za něj moc rád. No a Tom Hanks si může zapsat další z nezapomenutelných rolí do svého repertoáru, klobouk dolů. (09.10.2022)