Elvis

Sympaticky divoký, energií nabitý a velmi "klipovitý" bio, co muselo stát šíleně moc práce, ALE za mě až příliš bling-bling na efekt. Jako že mám problém brát to celý vážně, převažuje nejistý dojem a odkázal bych spíše na výborný dokument (x). Butler překvapil, Hanks působí jako regulérní karikatura (což není výtka), zajímavý tah zvolit zrovna perspektivu plukovníka... Tady ta mi hrála při obřadu: ♪♫ (13.08.2022)

Baz Luhrmann zkrátka umí dělat okázalou podívanou. A jaké jiné vhodnější téma než zrovna Elvisova kariéra a život? Film je pastva pro oči i pro uši (výborný soundtrack složený nejen z Elvisových písní), navíc se v něm neskutečně předvedl nejen Austin Butler, kterému by člověk toho Elvise sežral i s navijákem, ale samozřejmě (jako už tradičně) i Tom Hanks. Tohle je prostě ten druh show, co stojí za to vidět v kině. Vůbec nevadí, když člověk není vysloveně fanda Elvise - já jsem naopak byla ráda, že jsem se skrze toto filmové "kukátko" něco dozvěděla o jeho životě a složitém vztahu s manažerem plukovníkem Tomem Parkerem. Film samozřejmě nikdy nepřednáší pouze fakta, ale já osobně se ráda skrze filmovou tvorbu seznamuju s něčím pro mě neznámým. Jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily, byly delší stopáž a "útržkovitá" forma (Luhrmannův styl vyprávění mě někdy vyhazoval z děje - protože se často přeskakovalo z jednoho dění na jiné a pocitově mi tam chyběla větší návaznost). Jinak ale špičková hudební okázalost letošního léta. :) (Viděno 31.7.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,3★)~ (01.08.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)

Čekat na Luhrmannův nový celovečerní film devět let bylo utrpení, ale minimálně po stránce vizuální a střihové a v souhrnu všech obvyklých autorových manýrů Elvis nezklamal, naopak. Všechno svítí, pulzuje a přejíždí ze strany na stranu, od okna k oknu nebo přes střechy přesně tak, jak si fanoušci vymodlili. Problematický, ale zároveň tuze odvážný tvůrčí zvrat je vypravěč. Oddálit se od zbožštěné ikony a nechat mluvit někoho, kdo je i při sebevětší objektivitě antagonistou, mohlo dopadnout absolutním scenáristickým karambolem. Místo toho je Elvis živější než jiné biografie, zároveň ale divácky ne vždy příjemný a chvílemi až jedovatý. Zkrátka jako kdyby Austrálii vyprávěl Fletcher nebo dokonce kdyby nás po Moulin Rouge svým hlasem prováděl sám Vévoda - tedy úplně jiný druh emocionálního zážitku. Chápu všechny, kteří této změně propadli, chápu ale i všechny, kteří měli dojem, že je tvůrci nutí začít nenávidět Toma Hankse. Já zůstal blízko nadšené horečky ze všech kamerových a zvukových hrátek, ale i mírně roztrpčen tím, že všechny Bazovy filmy za posledních třicet let mě zasáhly ještě o tón přesněji. (10.10.2022)

Je mi strašně líto, že Elvis byl nasazený jen v minimu promítacích časů. Zasloužil by si mnohem více prostoru. Svou živelností a vizuální podmanivostí se totiž v suchém triku dostane mezi (mé) nejlepší filmy roku. Luhrmann geniálně kloubí jednotlivé motivy a i díky skvělému Austinu Butlerovi dostává Presleyho na plátna v té nejlepší formě. K ruce má navíc vychytralého „plukovníka" v podání Toma Hankse, který si vpovzdálí jede svůj tvrdý byznys a drží tak jinak velmi nadšený snímek pevně při zemi. Jedním slovem - paráda. (10.07.2022)