Elvis

Skvěle nasnímaná čísla, energické pojetí, dokonalý střih, zvučný hlas, razantní zacházení s Presleyho písničkami, ale také mdlá dramaturgie, místy jalové dialogy a chamtivý Tom Hanks dokazující svoji všestrannost, ač já ho coby herce prostě můžu v jiných úlohách. Tomu všemu znovu předcházela léta studia, protože přepečlivý Baz Luhrmann (přicházející skoro dekádu od rozporuplně přijatého Velkého Gatsbyho, kde jsem i já nejedné naškrobené scéně nevěřil) už takový prostě je. A my si tak můžeme jeho opulentní portrét doby v dalším autorském filmu řádně vychutnat. Do nitra fenomenálního umělce s naleštěnými vlasy, namalovanýma očima a rychlými boky ale režisér nepíchá. A možná právě ta odtažitost a pohled z trochu větší dálky, než bych si přál, mi lehce vadil. Prostě absence uspokojivé psychologie hlavního hrdiny tam je, ostatně to platí i pro jeho „klíčového muže“. Chápu, že na legendy se jednoduše nesahá, ale docela mi trvalo, než jsem si na tenhle přístup zvyknul. Stejně jako na dosud vesměs televizního Austina Butlera. Je tu trochu za prázdnou nádobu, která si nechává druhými doplnit obsah. Pochopitelně zejména obtloustlým manažerem, rovněž i vypravěčem Hanksem (sorry, divně šišlajícím), který dosud žil hlavně z pouťových atrakcí. A právě ani vztah příživníka a talentovaného umělce (jeho vliv na Elvisův život je dodnes předmětem mnoha spekulací), stejně jako třeba úřednická snaha o zákaz vystoupení s ohledem na Elvisova lascivní gesta a pohyby, mě nečapnul. Ale to všechno okolo ano. Včetně kontroverzního hrobového comebacku v Las Vegas. Ač se úplným „nepříjemnostem“ přeci jen vyhýbáme. Přesto žádný rutinní životopisný příběh. Vzestup a pád naivního, ale nesmírně talentovaného mladíka očima legendárního tvůrce totiž nejde jen tak odmakat. Neexistuje, aby píseň prostě jenom odezněla. Řada nápaditých remixů, mísení hudebních stylů a energie tlačící se na všechny strany. A hlavně je tam v průběhu děje několik skvěle zachycených okamžiků, až pudových, a je jedno, zda jde o charismatického umělce nebo třeba omdlévající fanynku. Dokonalá je samozřejmě práce kamery, scénografů, kostymérů… Luhrmann je čaroděj. I když ikonický Moulin Rouge! byl přeci jen někde jinde. Tam byl přetékající hrnec emocí. (24.07.2022)

Myslela jsem, že nadšené komentáře přehání. Nepřehání. Je to opulentní obrazová a zvuková hostina a kluk, co si na Elvise nehraje, nemohl být lepší. K tomu vymazlené hudební zásnuby oldies s moderním soundem a je to táááák nápaditě nastřihané. Úžasná pocta Elvisovi, světu filmu i divákovi. Pane bože! Takhle si představuju dokonalost. (29.06.2022)

Baz Luhrmann zkrátka umí dělat okázalou podívanou. A jaké jiné vhodnější téma než zrovna Elvisova kariéra a život? Film je pastva pro oči i pro uši (výborný soundtrack složený nejen z Elvisových písní), navíc se v něm neskutečně předvedl nejen Austin Butler, kterému by člověk toho Elvise sežral i s navijákem, ale samozřejmě (jako už tradičně) i Tom Hanks. Tohle je prostě ten druh show, co stojí za to vidět v kině. Vůbec nevadí, když člověk není vysloveně fanda Elvise - já jsem naopak byla ráda, že jsem se skrze toto filmové "kukátko" něco dozvěděla o jeho životě a složitém vztahu s manažerem plukovníkem Tomem Parkerem. Film samozřejmě nikdy nepřednáší pouze fakta, ale já osobně se ráda skrze filmovou tvorbu seznamuju s něčím pro mě neznámým. Jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily, byly delší stopáž a "útržkovitá" forma (Luhrmannův styl vyprávění mě někdy vyhazoval z děje - protože se často přeskakovalo z jednoho dění na jiné a pocitově mi tam chyběla větší návaznost). Jinak ale špičková hudební okázalost letošního léta. :) (Viděno 31.7.2022 v kině Aeon Cinema, Okayama.) ~(4,3★)~ (01.08.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)

Kult Elvise mě netankuje, ale byl jsem na to zvědavej spíš z filmařskýho hlediska, protože z hlediska faktů a fikcí už jde jenom těžko přijít s něčím novým, ale tenhle film se o to ani nepokouší a jen hladce klouže po povrchu, ale do hloubky se nedostane. Když pak hlavní postavu hraje někdo kdo mě tuplem netankuje tak to vychází max na 30% (13.11.2022)