Rod Draka

7,5/10 – Samotného mě to překvapuje, ale postupně, epizodu po epizodě, si mě tento seriál začíná získávat. Za to, že jsem k němu zprvu byl velmi kritický, může hned několik faktorů, mezi nimiž určitě má své místo řekl bych až nadměrná poplatnost Hře o Trůny. Ačkoliv ústřední konflikt dvou bratrů byl vystaven vcelku povedeně už od začátku, nemohl jsem se zbavit dojmu, že kromě toho se v seriálu vlastně nic moc neděje a že ačkoliv proletáři všech zemí zasedají s králem u stolu a křečovitě se snaží tvářit, jakože možná kují nějaké pikle, konflikt není dostatečně silný, aby utáhl celou zápletku. Mno... mýlil jsem se. Show se ve čtvrté epizodě konečně trošku utrhla ze řetězu, a i když většina bojů se sváděla v posteli, poprvé to na mě emočně působilo a upřímně jsem si pletichaření užil. Tentokrát bych se ho s velkolepou Hrou o Trůny nebál srovnávat... alespoň přibližně. Myslím, že hlavní přísada, která Rodu Draka dosud chyběla, byly dopodrobna prokreslené postavy. Ve čtvrté epizodě se jich několik vybarvilo a hned to bylo mnohem záživnější. Pokud se v budoucích dílech dozvíme více o motivaci ostatních postav, má seriál potenciál na velice napínavou hru intrikánů. To se ale samozřejmě uvidí, záleží, jak si Clare Kilner poradil s choreografií bitev – protože zatím v tomhle ohledu nic extra nepředvedl – a hlavně jestli přinesl na stůl něco originální, anebo jen slepě papouškoval již viděné. Nemístná poznámka: "Hlavně že už Rhaenyra není taková otravná feministická pipka s hlavou v oblacích a nosíkem nahoře." (18.09.2022)

6/10 – V nejlepším se má přestat. Jinak si neumím vysvětlit, proč by tvůrci po pěti epizodách, kterým se po prvotním váhání, kolem čeho se vůbec bude děj točit, povedlo více než slušně rozjet zápletku a s ní spojenou intrikánskou hru, dobrovolně zvolili veškeré dějové linky utnout nedořešené a přenést nás o 10(!) let dopředu. Na stranu jednu to dává smysl – kdyby linky ukončili, museli by v druhé půlce seriálu svým způsobem znovu začínat. To po nich po prvních dvou epizodách, které se jaksi mrskaly na hladině bez očividného cíle či účelu, opravdu nikdo nechce. Jenomže na stranu druhou přidáním hromady postav vlastně začali od znova tak jako tak. Kromě toho skok o 10 let po nich také nikdo nechtěl. Skákání v čase je totiž nesmírně ošemetná věc, to tu jistě nemusím nikomu zdůrazňovat. Jakmile se začne skákat v čase, ať už doleva, nebo doprava po časová ose, plynou z toho jenom nepříjemnosti. Takové jednání totiž zákonitě vybízí diváka k otázkám typu: "Co se dělo v mezidobí?" Kvůli časté absenci uspokojivých odpovědí navíc přichází na řadu tzv. headcanon, vymýšlení si vlastních odpovědí. S tím už se zákonitě pojí lehká nespokojenost. Nespokojenost eskaluje, když si příběh ještě ke všemu protiřečí a ani headcanon už nefunguje. No, ale to nejhorší, co se může stát, je, že tvůrci začnou přeobsazovat. Nevybavuju si jediný seriál, kde by tento krok přinesl dobrotu. Možná tak Spartacus, ale to je výjimka potvrzující pravidlo – plus jsou si oba herci podobní, takže se dá změna přehlédnout. Zkrátka netvrdím, že takový seriál neexistuje, jen říkám, že jich je zatraceně málo. Zato bych mohl spatra vyjmenovat hned 3 seriály, kterým to od veřejnosti přineslo jen zášť a zapuzení. Jsou jimi Vikingové, Dva a půl chlapa a Death Note. Nejlépe se za příklad hodí uvádění Vikingové, protože v těch zbylých dvou se přeobsazovalo proto, že hlavní postavu nechali umřít. Vikingové jsou ideální příkladem hned z několika důvodů, sdílí totiž s House of the Dragon více společných faktorů: a) podobný žánr; b) nekonečnou zápletku – boj o železný trůn x boj o území; c) časový skok o mnoho let dopředu; d) obsazování mnoha nových dětských postav. No a jak to veřejnost přijala? Pro většinu fanoušků Vikingové skončili smrtí Ragnara, pro některé ještě dřív. Suma sumárum: Pojďme si to shrnout. To máme nedokončené dějové linky všech postav, rozehraná šachová partie, skok o deset let kupředu, nezodpovězená otázka "Co se dělo během těch 10 let?", obsazení několika nových postav a rozehrání jejich dějových oblouků, přeobsazení některých starých postav, ignorování některých starých postav, ... Pardon, přehlédl jsem někde smysl? Ne vážně, vidí ho někdo v tom seznamu? Já asi taky ne... On tam totiž není. Nemístná poznámka: "Aspoň že jsme se zbavili té ropuchy." (27.09.2022)

10/10 – Nemožné se stalo skutečností. Poprvé za celý seriál Rod Draka jsem měl při sledování pocit, že sleduju pravý, nefalšovaný sequel Hry o Trůny, který dosahuje kvalit svého velkolepého předchůdce. Desátá epizoda je jednoduše úžasný divácký zážitek od začátku až do konce, bez jakéhokoliv hluchého místa. Zkrátka to šlape jako hodinky. Tempo, napětí – chvílemi jsem ani nedutal –, hudba, výprava, scénář. To všechno zde funguje na výbornou a skvěle to zúročí vztahy a pletky, jež byly pracně a solidně vystavěny v předešlých dílech. CGI výborné, práce s kamerou také na jedničku, předává přesně ty pocity, které má. Konflikt je velmi ostře narýsován a pompézní intrikánská hra o trůn, přízeň a moc může započnout. Dokonce i herci a herečky se činili o 106. Škoda, že seriál v tomhle tempu neběžel celou dobu, nebo se alespoň neodehrával v jedné časové lince. Tady lze vidět, jak krásně to mohlo fungovat. Ve zkratce: "Skvělý pay-off, který kazí jen vzpomínka na to, jak zdlouhavé dokázaly být předchozí díly." (23.10.2022)