Druhý svého jména (S01E03)

Seriál Rod Draka nadále raketově skáče v čase, třetí epizoda se rovnou odehrává tři roky po závěru epizody druhé. Sliby o tom, že 1. série Rodu Draka pokryje rovnou 27 let vládnutí rodu Targaryenů začínají dostávat reálné obrysy, již brzy by ostatně mělo dojít i na přeobsazení Rhaeneryry Targaryen a Alicent Hightower, kdy minimálně fantastická Milly Alcock bude velmi chybět. Důležitější je ovšem fakt, že ani po třetí epizodě neztrácí prozatím seriál lesk. Už u druhé epizody se Greig Yaitanes jako režisér solidně předvedl, proto potěší, že u režie třetí epizody nepolevil. A to je důležité především díky velkolepé bitevní sekvenci, která se nejen dokáže vyrovnat těm nejlepším bitvám ze Hry o trůny, ale i díky přítomnosti nového draka jménem Seasmoke si draci okamžitě dokážou sjednat ještě větší respekt a dokázat, že i když pohled na Rhaegala, Viseriona a Drogona mohl být sebevíc ohromující, Daenerys Targaryen by si s draky jako Caraxes Deamona Targaryena nebo právě Seasmoke Laenora Velaryona dokázala srovnat ještě o poznání větší respekt.  Daemon Targaryen v podání Matta Smitha a jeho neteř Rhaenyra v podání Milly Alcock nadále platí za nejzajímavěji vykreslované postavy seriálu, prostor si ovšem v této epizodě dokáže krást i někdo jiný. Steve Toussaint se jako Corlys Velaryon projevuje jako další castingová trefa do černého a postava, se kterou to bude ještě zajímavé, král Viserys v podání Paddyho Considina si poté prochází dilematem ohledně toho, jak přistoupit k prohlášené dědičce trůnu Rhaenyre a zároveň začít počítat s tím, že by do velké míry sexističtí představitelé Západozemí na trůnu radši viděli mužského dědice, králova mladého syna Aegona II. Především Aegonův dědeček Otto Hightower v podání Rhyse Ifanse, kterého jde již po třetí epizodě bez problémů pasovat na ideálního nástupce Malíčka, velice schopného manipulátora, kterého je na jednu stranu velmi snadné nenávidět (i když do budoucna bude ještě určitě o pár důvodů navíc), i díky skvělému podání Rhyse Ifanse to ovšem vlastně zas tak snadné není. Po vzoru Hry o trůny se jasně prokazuje, že mnoho mocných lordů prahne po ještě větší moci, každý se chce svézt na krizi v královské rodině i mimo ní a i tentokrát to vše spěje k tomu, že dojde k řádkám brutálního krveprolití a postavy nejspíš časem skutečně nebude moci označovat za černé nebo bílé. Pořád se tam navíc reflektuje hrdost mužů, kterým se hnusí představa vládnoucí ženy, s tím i spojený motiv o tom, že se Rhaenyra snaží předvést, že obsah rozkroku nutně nevede k ideálním předpokladům pro držitelé trůnu. Rod Draka v zásadě nekope za feminismus první ligu, po třech epizodách ovšem nadále představuje jeden z nejsympatičtějších a zároveň do očí nebijících feministických reflexí za hodně dlouhou dobu. Kdo s ním poté má problém, má stejný problém jako ty krapet omezení povýšení lordi ze Západozemí.  Pozoruhodnost solidních vizuálních efektů jde poté spatřit i jinde než na přítomnosti draků, potěší poté nadále fakt, že seriál z produkce HBO dle očekávání nevypadá lacině. Zajímavá je poté i přítomnost Jeffersona Halla, který si již ve Hře o trůny zahrál rytíře Hugha z údolí, zde poté dostává příležitost v dvojroli dvojčat Tylanda a Jasona Lannisterových. Dávní předci Tyriona Lannistera nejspíš též v seriálu sehrají zásadní roli, prozatím ovšem nedokáží vyvolat respekt, který už při svém nástupu na scénu dokázal vyvolat Tywin Lannister v podání Charlese Dance. To ovšem ani nebyl úmysl, bude ovšem ještě zajímavé vidět Jeffersona Halla v tak zajímavém podání dvou dvojčat. I proto, že i když jsou si bratři podobní jako vejce vejci, pod skořápkou jsou oba očividně tak trochu jiní.  Třetí epizoda neohromí jen díky fenomenální akční sekvenci, ale dokáže nadále udržet pozornost při každém libovolném momentu. Stěžejní je fakt, že po vzoru Hry o trůny dokáže Rod Draka skutečně vyvolávat chuť vidět další kousek mozaiky a doufat, že týden uteče jako voda. Půda pro Tanec draků je sice teprve v zárodku, už základní pilíře ovšem prozatím fungují skvěle. Nestačí jen doufat, že si tuhle formu seriál udrží alespoň do finále 1. série.... (05.09.2022) (menej) (viac)