Rod Draka

Po otřesném finále Hra o trůny byly spousty fanoušků dost nervózní, aby se Rod draka povedl. První série naštěstí nezklamala a více než důstojně se chopila seriálového žezla příběhů ze Západozemí. První díl byl opravdu nářez a po několika vyjádřeních čtenářů knih a opravdových znalců Martinova světa, jsem měla radost, že se seriál bude zřejmě dost držet knižní předlohy a diváci tak dostanou velice přesnou kánonickou adaptaci. Po konci první série musím říci, že s výsledkem jsem spokojena tak na 85%. Některé momenty a promluvy byly opravdu výborné, ale bohužel jsou zde i místa, která připomínala spíše poslední dvě série GoT (se kterými jsem rozhodně spokojená nebyla). Největší problém spatřuji v tom, že je to strašně uspěchané (za mě určitě lepší kdyby se první série věnovala mladé Rhaenyře a druhá série by začínala oním časovým skokem v šestém díle). Tato uspěchanost způsobila to, že jsem se tolik nevžila do postav a také nebyly dostatečně vybudovány vzájemné vztahy a motivace mezi jednotlivými postavami. Hra o trůny, aspoň ze začátku, byla postavena na silném scénáři a jednalo se spíše o komornější fantasy (vlastně to spíše působilo jako středověké historické drama), to se pak později změnilo a scény se zajímavými dialogy byly nahrazeny spíše scénami na efekt. V Rodu draka si tvůrci drží takový střed. Přirovnala bych to k šachové partii, při které si vytvoříte strategii, rozestavíte figurky a rozehrajete partii. Tady to trochu připomíná hru ne tolik zkušeného hráče, který sice dobře a rychle začne (sebere rychle několik důležitých figurek), ale rychle také prohraje, neboť mu chybí dlouhodobější strategie. A hra, která nás sice bavila svou dynamičmostí, může začít na novo, aniž bychom se do ní ponořili. Takhle na mě působí ty časové posuny, které mi vlastně tolik nevadí, ale trochu mě mrzí, že mohli tvůrci více rozvinout některé vztahy a dějové linky (pán krabů, vztah Daemona s Ottem). Co se týče postav a herců, tak tam nemůžu nic vytknout, zejména Olivia Cooke a Rhys Ifans odvádějí skvělou práci. Daemon, Aemond, Alicent a Otto Hightower zatím za mě nejlepší postavy. Hudba mě trochu zklamala, i když hudební téma Velaryonů je hodně povedené. Po vizuální stránce je seriál velice pěkný, žádné přehnané efekty ani umělé filtry. Je také vidět práce jednotlivých režisérů, neboť epizody se od sebe, ať už vizuálně tak jejich provedením a pokládáním jednotlivých scén, poměrně liší. U každého režiséra se do jím režírovaných epizod otiskl jeho styl , a tak mají epizody odlišnou atmosféru, tempo i kameru, což se mi vlastně celkem líbí. Celkově musím hodnotit 5*, sice je to slabších 5*, ale myslím si, že si to seriál zaslouží a těším se na druhou řadu, která by mohla být už vyváženější a konstantnější. (25.10.2022)

„Pod podlahou se skrývá příšera.“ (19.10.2022)