Rod Draka

// Westeros is back. Condal se Sapochnikem vzali podle všech indicií náročnou předlohu, kterou proměnili v shakespearovské drama o dvou rodinách, třech hradech a sedmi dracích, přičemž nejsilnější scénou bylo asi dvouminutové belhání krále trůnním sálem k židli. Pomalé, ale zatraceně výživné! O to víc mě tak mírně zklamalo finále, které je (možná nevyhnutelně, ale stejně) jen dalším setupem bez žádného payoffu. Ne tak špatný, jako finále druhého Hobita, ale rozhodně horší než všechny poslední díly Hry o trůny. Mohlo to být bezchybný, takhle si holt počkáme na druhou sérii, no. 9/10 (24.10.2022)

// Velkolepý návrat k tomu, co Hru o trůny poprvé udělalo tolik populární. Prolog vás vcucne, během následné představovačky postav si každou zamilujete, a první pohyby figurkami po šachovnici ve druhé polovině pilotu vás zaháčkují takovým způsobem, že vaše pondělky budou v následujících pár letech opět ve znamení jediné věci – hltání každičkého momentu, který vám tvůrci seriálu spolu s G. R. R. Martinem v tomhle světě naservírují. Chybělo mi to a jsem moc rád, že se to vrací v takhle líbezném stylu. Více zde. 9/10 (21.08.2022)

// Shakespeare, jsi to ty? (03.10.2022)

// Nejdojemnější scéna v historii Hry o trůny? Možná dokonce dvě? Djawadi zase kraloval, teda nejen on, no. (10.10.2022)

// Nemám tady Aryu, takže si ten kill list musím začít psát sám: Ser Criston Cole. Sir Cristone Cole podruhé. Ser Fucking Criston Cole potřetí, jenom abychom se ujistili, že je fakt mrtvej. Otto Hightower. Aegon Targaryen (ten, no však víte kterej) a Larys Strong. Krucinál, Martin fakt umí psát prvotřídní šmejdy, a House of the Dragon díky tady těm pomalým epizodám, kdy mi ke konci pokaždé hrozí zástava srdce, atakuje seriál roku. Další desítková epizoda, tak snad finále nezklame. (17.10.2022)