Karel Svoboda - Šťastná léta

Na tenhle dokument jsem se podívala kvůli tomu, že Svobodovu hudbu mám ráda a nemám nic proti československé populární hudbě a jejím interpretům. Nehledala jsem odpovědi na otázky, proč se Svoboda zabil a jestli byl dobrý člověk. Tudíž jsem byla veskrze spokojená, usmívala jsem se při rozhovorech pánů Svobody s Gottem a pobavil mě Svoboda zpívající svoji Lady Carneval. Co mě ale netěšilo, byly komentáře Svobody juniora, jeho velmi zjednodušeně vedené rozhovory a závěrečných pět minut (monolog Svobodovy vnučky o tom, jak děda umřel, ona se pak narodila a moc se jí po něm stýská) bylo hodně přes čáru. Takže 50 na 50. (10.01.2021)

Dokument určitě není tak dobrý jako ten s Jiřím Suchým. Přesto jsem šel s hodnocením dost vysoko. Tohle bylo citlivé téma. Karel Svoboda byl v tom co dělal jedinečný a já byl jeho velký fanoušek. Vlastně pořád jsem. Tvorbu poměrně dobře znám, ale jeho život jsem neznal. Bylo fajn se dozvědět jaká byla jeho první žena a nebo nějaké zajímavosti na přímo na pana Svobodu. Na Karlové Svobodu a Gotta nejde zapomenout. Velké díky za vše. 8/10 (26.01.2020)

Karel Svoboda byl úžasný hit maker a tento dokument to vcelku zajímavě mapuje. Ale shodnu se asi s těmi komentujícími, kterým přišlo v tomto dokumentu až moc těch všech homevideí, v nichž vystupuje autor dokumentu a Svobodův syn (viz za mě asi nejkřiklavější záběr z jeho vlastní promoce v Americe - k čemu vlastně??). Ta koncepce dokumentu, kdy až na úplný závěr se dokument soustředí jen na to vše hezké ve Svobodově životě, je zajímavá asi v tom, že se snaží dát jakési rovnítko mezi těmi skladatelovými šťastnými lety a smrtí jeho první ženy Hany. Vzpomínám si přitom, že sám jsem Karla Svobodu začal pořádně registrovat až v dobách jeho muzikálové slávy, která jak dokument poukazuje, jakoby vlastně byla odstartována právě tím úmrtím jeho první ženy (písně jako "Smrt" nebo "Bože jestli někdy vůbec byl" z Drákuly znějí tímto prizmatem ještě víc mrazivěji). Všechno zlé může být k něčemu dobré, chtělo by se říct. Toho zlého bylo ale ke konci života na Svobodu fakt asi moc (viz smrt jeho dcerky) a tak se vlastně ani nedivím těm jeho depresím, kvůli nimž si nakonec vzal život. Ač si pamatuji, jaký to byl pro mě šok, když jsem se to tehdy dozvěděl... (30.01.2022)

Netradiční dokument, který nedělal autor jako profesionální dokumentarista, ale jako syn otce, jehož život a tvorbu chce ukázat laické veřejnosti. Ano, tento dokument by zasloužil zkrátit, zasloužil by pořádného dramaturga a pro některé i jiný koncept, ale já osobně chápu, že syn Karla Svobody chtěl stvořit něco, z čeho on sám bude mít radost a tu chtěl přenést na diváka. A myslím, že se mu to svým osobitým způsobem podařilo. Cílem ani nemohlo být ukázat Svobodu v celkovém rámci, ale jako tatínka, který jen tak mimochodem byl velmi slavný. Čest Karlově památce a díky za všechny tvé skladby a písně. PS: viděno podruhé a ta hudba, to je prostě bájo (teda až na ty diskohrátky) (30.01.2021)

Vzorové zpracování přípravného materiálu pro možný dokument o Karlu Svobodovi, zhruba tak lze označit synovu práci a její mezivýsledek. Lze to přirovnat k edici korespondence např. Boženy Němcové, bylo by však nutné pracovat na pramenných poznámkách; za 20 - 30 let tomu nikdo nebude rozumět. Je však nutné ocenit synovskou lásku a kvalifikovaný a opravdu profesionální výběr dobových materiálů. Rozhodně bych to nezatracoval. Karel Svoboda byl semaforsky rozdychtěný nesporně světový hudebník a skladatel, Rudolf Friml naší doby. Řeč závěrečných titulků je v tomto ohledu alespoň pro mne nesporná. (01.02.2021)