Tokyo Vice

Ansel Elgort je naprosto boží a táhne spolu s Kenem Watanbem skoro celý seriál. A teď mě nechápejte ale vůbec zle, ale ta "ženská" linka byla dle mého názoru naprosto zbytečná a nebýt jí šel bych možná do plných. V módu Yakuza & novinář to funguje skoro dokonale a tak budu dělat, jako, že jsem ani nic jiného neviděl. A už se moc těším na další sérií, která tu mu tříčtvrteční spokojenost posune (snad) ještě o malý kousek výš. (05.07.2022)

| 80% | Tokyo plné neonů, napětí, zvratů a všudypřítomné yakuzy. HBO nám servíruje pomalu se rozvíjející seriál inspirovaný skutečným příběhem amerického novináře v srdci japonské metropole, který je zaplněný osobitými a dobře podanými postavami v čele s Elgortem a Watanabem. Tady mě překvapil především Ansel svou perfektní japonštinou. Tokyo Vice nabízí kromě parádní atmosféry hlavně zajímavou zápletku, která je skvěle podaná a často vede k překvapivým zvratům. Co se týče jednotlivých epizod, stojí za zmínku především ta první, která těží jednak z rychlejšího tempa a taky ze zkušeností režiséra Michaela Manna. Ale i zbytek seriálu je pořád slušná quality TV, takže jsem si tenhle výlet do Japonska dost užil a budu doufat, že se dočkáme i pokračování. With information, there is always a cost. (15.05.2022)

Najprv som si užíval prostredie Tokia 90. rokov. Bohužiaľ neskôr som zistil, že postavy a ich vzťahy sú strašne stupídne odprezentované. Jake Adelsteina, absolútna novinárska nula, sa čoskoro stane ústrednou postavou celého Tokia. Kamaráti sa s vysoko postavenými policajtami, pachtuje s mafianskym poskokom, chodí na čaj k šéfovi mafie,... Nikto k tomu nemá žiadny zmysluplný dôvod, všetko sa deje tak nejako samo od seba. Navyše sa k všetkým chová ako k rovnocenným, a to k*rva pri rozhovoroch s mafiánmi pôsobí fakt drbl*. Je tu asi najväčší mafiánsky ubožák v histórii Sato. Neustále výraz šteňaťa do ktorého práve niekto kopol. Občas sa pokúsi byť drsný, čo je však okamžite utnuté, pretože si zobral väčšie sústo než zvládne. Hiroto Katagiri, výraz že má mesiac zácpu, je v neskutočnom šoku, že mu niekto vyhrožuje? A čo k*rva ako fízl šlapajúci Yakuze na krk čakal? No a Samantha? Tá je tak blbá, že ku koncu prvej série bola už skôr komediálnou postavou. Záverečný záber posledného dielu prvej série bol viac než výstižný. Pohľad na záhradnú hadicu skvelo ilustroval úroveň Tokyo Vice = nestojace za povšimnutie. (10.12.2022)

Seriál jsem si velmi užil a vtáhnul mě hned od začátku. Je zde parádně vyobrazena atmosféra Japonska a hlavně Yakuzy, kde cítíte u nich ten respekt jaký si dokáží vytvořit. Elgort parádní a obří plus za japonštinu, kterou musel podstoupit a zvládl to výborně. Seriál se ale podle mě zaměřoval až moc na vedlejší linky a některé části byly natahované až moc. Zde by svědčilo, pokud by měl seriál tak o 2 díly méně a dostaly bychom tak větší tempo. Také od konce jsem čekal, že to bude více uzavřené, ale pokud 2. série bude stejně kvalitní a aspoň tak napínavá jako tahle, tak se budu těšit. (21.05.2022)

Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (17.06.2022)