Candyman

Helen píše diplomovú prácu o sériovom mäsovom vrahovi, ktorý vraždil ľudí hákom na pravej ruke. Nikto však v neho už neverí. Ten kto, ale jeho meno päť krát vysloví pri pohľade do zrkadla, oživí jeho spomienku a privedie tak späť medzi ľudí. Nakoľko chce Helen pre svoju diplomovku urobiť maximum, poruší základné pravidlo. To nemala robiť. Prvých 45 minút na úrovni najslabšieho futbalového zápasu "okresního přeboru". Neskutočná nuda, úplne bez napätia a ničím zaujímavé dielo. "Druhý polčas", zrejme po prestriedaní zlepšenie, ktoré však mne pohľad na tento film nijak extra nezmenilo. Horory z 90' rokov sú pre mňa len výnimočnou zábavou a tento medzi ne proste nepatrí. Snáď až na pár momentov nie je v tomto filme nič čo by ma nejak výrazne potešilo. A momenty sú asi dva. Trošku málo nie? (29.01.2013)

Tenhle film jsem si ještě z 90. let ze shlédnutí v kině pamatoval jako mrazivý, děsivý snímek. Musím říct, že když jsem ho viděl teď na DVD, byl jsem docela zklamán. Prostě jsem se v průběhu filmu s výjimkou začátku prakticky nebál. Triky jsou místy až směšné (např. létající candyman) - filmu by bývalo pomohlo, kdyby se tam on samotný objevoval co nejméně a zůstal jako skrytá hrozba. Druhá věc je, že film má poměrně dost hluchých míst. Naopak co mně dostalo poměrně silně, je kombinace dlouhých záběrů na ghetto v kombinaci s hudbou P. Glasse - u toho opravdu mrazí. (30.04.2007)

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)

..........řeknou o mě, že jsem prolil krev. A k čemu je krev, když ne k prolévání ?.......... Konečně jsem se dostal k trilogii Candyman. Sehnal jsem je všechny v jedné kolekci a už se docela těším na příběh o chlápkovi, co má místo pravé ruky hák. Nikdy jsem ty filmy neviděl, tak právě teď začínám. CITÁT - Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Ca.......... Jeho pindík našli v záchodě a to se nedá spravit. Lepší být mrtvej než bez piňdíka. Je to vykuk ten Candyman, takhle si zahrávat z lidským osudem. Z příběhu odehrávajícího se v chudinské černošské čtvrti jasně vyplývá, že Candyman ( Tony Todd ) je černoch. Tento příběh má docela pěkný hudební doprovod ( Philip Glass ) Ponurý a krvavý až do samého konce. CITÁT - Z hákem místo ruky, rozpářu ti břicho.....přišel jsem si pro tebe.......... Ve filmu si zahráli - ..........Virginia Madsen jako HELEN LYLE a ..........Xander Berkeley jako TREVOR LYLE. Film má docela slušný konec. CITÁT - Helen, Helen, Helen, Helen, He.......... (24.04.2011)

Spoiler. „Ver vo mňa. Staň sa mojou obeťou a budeš nesmrteľná.“ Svojho času o Candymanovi v českej Cineme písali ako o nedocenenom horore. A (zase raz) mali pravdu. Tento horor (nakrútený podľa poviedky klasika hororového žánru Clivea Barkera) patrí k najzásadnejším hororom desaťročia. Vrátil žánru dôstojnosť, strach a rešpekt, hodil do koša zábavných zabijakov á la Freddy Krueger a Jason Voorhees a stavil na bezradnosť, neistotu a smrť. Smrť, ktorá si vás bez problémov našla nielen na samote alebo v lesnej chate, ako bolo dovtedy zvykom, ale uprostred ľudí, v meste, v činžiaku, na sídlisku. kde je síce plno ľudí, ale aj tak vám nikto nepomôže a radšej sa bude tváriť, že vás nevidí, len aby sa nenamočil do problémov, ktorých má beztak dosť svojich vlastných. Vďaka Candymanovi sme sa opäť začali príjemne nepríjemne báť. Príbeh otroka, ktorý sa zamiloval do nesprávnej ženy, vracia desivé mýty naspäť do sídliskového folklóru ako urban legends, ktoré sa dedia z generácie na generáciu a aj najmladší pred nimi stále majú zdravý rešpekt, lebo veď čo keby náhodou... Parádna ošarpaná atmosféra (a samozrejme logicky tým pádom aj výprava) chudobného sídliska, kde Boh nikdy nebol, skvelá Virginie Madsen a fantastický Tony Todd. Ten mal len dva roky dozadu v hre parádnu kladnú rolu Bena vo farebnom remaku Noc živých mŕtvol a ako Candyman patrí k najstrašidelnejším hororovým kreatúram 90. rokov (a mne sa páčili aj obe pokračovanie, už to síce neboli beštiálne dobré filmy, ale pohodové horory áno). Poviedka v češtine vyšla dva razy (v slovenčine hádajte koľkokrát... máte pravdu) a film sa od nej pomerne radikálnym spôsobom odlišuje. Samotný Candyman v poviedke vystupuje minimálne, objaví sa až na samom konci a pre jeho zjavenie vôbec nie je nutné, aby ste 5x po sebe do zrkadla povedali jeho meno. Film je doslovnejší (v poviedke nepadne ani slovo o tom, že to kedysi bol zamilovaný otrok-maliar, ktorému zlí belosi amputovali ruku, potreli ho medom a zvyšok dokončili rozbesnené včely). Poviedka je krátka a napriek tomu sa z nej stvorila "nekonečná" filmová séria. Toto má podobné napr. s Kingovými Kukuričnými deťmi. Candyman. Candyman. Candyman. Candyman. Candy... (18.12.2004)