Obsahy(1)
Charismatický trenér František Straka přijíždí do severomoravské vesnice Holasovice zlepšit úroveň místního fotbalového klubu. Poznává tu nejen fotbalisty, ale i jejich rodiny a místní svérázné figurky. Zkrátka vesnický život takový, jaký je! (TV Prima)
Recenzie (81)
U Perunovy holé řitě, apage Strakanas!!! Ve skrytu duše doufám, že jsem z přemíry alkoholu (byť jsem měl k obědu jen dvě piva) blouznil a tento pořad vlastně vůbec neexistuje. Jdu se usilovně štípat... P.S.: Tak, jelikož po téměř čtyřiadvaceti hodinách od zhlédnutí dostatečně opadl nával mého akutního zhnusení a jsem tedy schopen obohatit zdejší lingvisticky zglajšaltovanou databasu o bigotně-pokrytecko-moralisticky nezávadný slovní průjem, můžu pokračovat. Herr tataráček und olejíček se nám v prvním díle v jakési polské díře projde třikrát okolo sochy nějakého svatého Stříkala (originální název světce si nepamatuji, prostě patron hasičů), naučí tamní fotbalovou rodinku (příbuzní jsou tam navzájem skutečně všichni) rozcvičku, uloží úkol (5. místo v pralese) a k velké úlevě duševně příčetného diváka odtáhne. Martyrium nicméně začne trochu jinak, neboť Franzovu roli ústřední postavy přebírá na psychiatrii patrně dosud nediagnostikovaný (jinak si nedovedu představit, že by mu i přes jeho zjevně mlsný pohled bylo umožněno vést i žáčky) hlavní trenér, vedle kterého by i zarostlý nehet na mykotickém palci Pepika Hnátka byl za Alexe Fergusona, a jehož progresivní fotbalové myšlení se projevuje toliko tím, že učí své svěřence simulovat pády (nutno říct, že mnoho ze zpoceného vidláctva v dané disciplíně předvádí schopnosti na úrovni minimálně kaprligy!). Byv šokován tak mocně, že jsem první díl dokoukal do konce, jsem se pak ještě dočkal pochodu Adamitů, přehlídky z kuchyňského výběhu uteknuvších fotbalových slípek a samozřejmě velkého Franzova návratu, který své svěřence za to, že skončili o pět míst níže, než bylo uloženo, pouze mírně pokáral, a aby to snad na domorodcích přesto nezanechalo trvalé následky, podaroval je sportovními kabelkami. Jestli byl jeho přístup obdobný i na regulérní trenérské sesli, pak se závratným úspěchům této prominentní trenérské smažky vůbec nedivím. Jeden díl tedy úplně stačil, abych se opět ujistil, že žumpa televizní "zábavy" je v této patrně i Satanem zapomenuté zemi naprosto bezedná... ()
Kdo neskáče, není Čech na ČT byla také slabota a v podstatě tam rovněž šlo jen o zviditelnění pár jednodušších lidí v televizi a získání pocitu velkých hvězd, aby jim pak kumpáni v hospodě s velkou slávou zaplatili rundu, ale aspoň to mělo nějaký vývoj a dalo se to sledovat. U Ano, trenére člověk pořádně neví, co je vlastně smyslem pořadu a Strakovým úkolem. Trapné parazitování na dobrém jménu Ano, šéfe. ()
Prima se snaží tématicky navázat na úspěch konkurenčního televizního projektu Okresní přebor, i když zcela jiným žánrem. Pralesní fotbal je v kurzu a tak se musí reagovat. První díl mě ale nenadchl zdaleka tak, jak jsem si představoval. Franz měl trénovat, ale to nedělal, jen plkal a učil jak se správně protahovat. Kdo má co doma na poličce a kam se Moravané chodí stříhat mě vážně nezajímá. Zkusim další díl a snad to nezatratim úplně. ()
Myšlenka správná - výsledky... nebyly dobré. Snaživá kopírka Ano, šéfe v tom směru, že se to snaží o jakousi sociologii fotbalu, ale na rozdíl od plešatého fantoma restaurací není naspeedovaný Franz pohotový glosátor a dobrý moderátor. Nemá to smysluplný koncept a stojí to i padá s výkony "domácích". V první díle byly tragické, ve druhém jakž takž. Franze mám rád, byl to vždycky divadelník, ale pořad prostě neutáhne. Obzvlášť tenhle řídký dramaturgický guláš. Není důvod, proč si nedat znovu Okresní přebor... a když už "reality show", tak o něco vtipnější Kdo neskáče není Čech. ()
Mně ten koncept nepřijde zase tak špatnej - fotbal je v tuzemsku pořád nejoblíbenějším sportem, do mičudy kope kdejaká vesnická roštěnka a v hospodách je nekonečným tématem ke konverzaci pro každýho ostřílenýho štamgasta. Proč o tom tím pádem nenatočit nějakou tu bžundu. Nehledě na fakt, že tahle "nižší kopaná" má sportovnějšího ducha, než prvoligová promenáda brutálně přeplácených automatů na fingovaný bolístky. Výsledek nakonec připomíná takovou bizarní sondičku do duší venkovských čutálistů, kde je ovšem Franty Straky podezřele málo a nudy docela dost. Uvidíme, co přinesou další epizody. ()
Reklama