Noc živých mŕtvych

Kolorovana verzia - Film ktory stanovil mnohe zaklady v zombie zanre tak ako ho teraz pozname, a ktore sa s mensimi zmenami objavuju prakticky v kazdom zombie-horore. V skratke. Nevedno odkial sa objavi virus, ktory ludi meni na zombie. Skupinka charakterovo odlisnych ludi (obsahujuca vsetky potrebne charaktery ako uz vodcu s chladnou hlavou, ci zbabeleho podrazaka) sa nahodne stretne a zabarikaduje sa v opustenom dome, snaziac sa prezit. Gore efektikov je poskromne, ale za to su slusne a aj teraz kadekoho dokazu znechutit. Je pravda ze to nema ten naboj a napatie ako napr. Snyderov Usvit mrtvych, ale treba povedat ze bez tohto filmu by nasi milovany zombici neboli tam kde su.....Suma sumarum, film ktory by kazdy milovnik zombies, ale aj vobec hororov nemal minut. (8/10) (04.05.2007)

Romero okopíroval leitmotiv z jisté slavné a kultovní knihy, zabalil jej do kabátu survival hororu s potácejícíma se mátohama, odrážející strach z pošahaného Jihu, celé to pojal jako dokument a sám tak zadělal na další legendární kult. BTW: hrůzostrašné televizní přenosy informující o situaci někde "tam venku" jsou zkrátka bezchybné! (03.03.2008)

Jistě, Noci oživlých mrtvol patří otcovství zombie hororu tak, jak ho známe. Oceňuji pozoruhodnou práci s kamerou a hudbou. Jenže na mě už to vůbec nijak nepůsobí... atmosféru jsem chvílemi nepociťoval žádnou, jinde jen zašlý náznak. Pokud bych měl sestavit svůj osobní žebříček vyčpělých klasik, byla by Noc vysoko. Ani ten konec už to nespraví. Pokračování se mi líbila více. (04.02.2008)

Šedesátá léta dvacátého století přinesla zásadní tematický posun pro filmové horory. Do té doby totiž žánrové snímky zobrazovaly ohrožení přicházející zvně našeho světa, zpravidla v podobě nadreálných monster typu upírů, vlkodlaků, mimozemšťanů či všemožných zvířecích bestií. V případě, že nositelem zkázy byl výplod člověka jako v případě doktora Frankensteina, bylo vždy jasně konstatované, že strůjcem zla je outsider stranící se společnosti. V roce 1960 přišel zásadní zlom s Psychem Alfreda Hitchcocka, kde vrahem byl na první pohled obyčejný mladý muž s psychickou poruchou. O čtyři roky později snímek The Last Man on Earth (Poslední muž na zemi, 1964) podle románu Richarda Mathesona Já, legenda (I Am Legend, 1954) rozvedl monstrositu obyčejných lidí do apokalyptických rozměrů. Potenciál tohoto směru dovedl do maxima George A. Romero ve svém debutu Noc oživlých mrtvol, který inicioval zlom v ikonografii filmových zombií. Nejen, že oživlé mrtvoly ani náznakem nespojuje s mystikou či okultismem, ale ani se nezatěžuje tradičně nesoudným vysvětlováním jejich původu. Zombie zde totiž slouží nikoli jako laciná atrakce, ale coby katalyzátor vyprávění. Nejzásadnější posun, s nímž Romero přišel, bylo přenesení pozornosti z vnější hrůzy fantaskních zrůd na vnitřní zlo, které se ukrývá v lidech samotných. Romerova nihilistická vize společnosti hroutící se tváří v tvář iracionálnímu ohrožení rezonovala s dobovými náladami v Americe konce šedesátých let. Vleklá válka ve Vietnamu a její dopad na veřejné mínění a polarizaci společnosti v USA se odráží jednak v obsažených mediálních obrazech apokalypsy, ale také v zastřešující nedůvěře vůči státním aparátům. V době uvedení filmu nicméně málo kritiků dokázalo ocenit komplexnost a myšlenkovou výbušnost snímku. Naopak spíše jeho autorům spílali za explicitní násilí a absenci jakýchkoli pozitivních hodnot. Již o pět let dříve ustanovil trashový klasik Herschell Gordon Lewis svým snímkem Krvavá hostina (Blood Feast, 1963) žánr gore filmu a záhy i další tvůrci zkoušeli explicitní krvavé výjevy povýšit na přímočarou atrakci. Nicméně fušerskost a okatá hloupost Lewisových snímků i děl jeho následovníků umožňovaly divákům získat vůči zobrazovaným hrůzám bezpečnou distanci. Tentokrát ale díky dramatickému vyprávění, s důrazem na konflikty mezi lidmi zbavenými racionálních jistot a bezpečí společenské struktury, veškeré zobrazované hrůzy přesně cílí na úzkosti a podvědomé obavy publika. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Najlepší čierno-biely horor na svete? Mladý Romero ukázal, že ak filmár nadáva na malý rozpočet, je to od veci. Kvalitný režisér z toho urobí plus. Krásna kamera, jedinečná atmosféra, skvelá výprava (pochmúrny cintorín, ponurý dom, depresívny vidiek), bravúrna práca so svetlom/tmou/šerom, v čase premiéry šokujúci scenár (Afroameričan ako titulný hrdina) a pôsobivá výprava sychravých jesenných lesov s množstvom legendárnych scén (úvod na zvečerievajúcom sa cintoríne, mrazivé strieľacie finále). Ale farebný remake sa mi páči ešte viac. Cinematik Piešťany 2007 (22.01.2005)