Na prahu temnot

Príjemná oldschoolová vizáž s muzikou a vyžarovanie hororovej atmosféry typickej pre 80. roky - to je to, s čím môže divák pri tomto snímku určite rátať. Pamätníci to jednoznačne ocenia. Príbehová kostra bola však slaboduchá, nudná a miestami aj infantilná. Ide o taký romantický film pre mladých (niečo ako predchodca Tvajlajtu), kde láska medzi človekom a upírom prekoná všetky prekážky a nakoniec sa všetko na dobré obráti, len to bolo trocha viac krvavé a menej gýčovité.... Ako hororová jednohubka a zároveň ako pekná pripomienka zlatého hororového veku by film nemal nikoho uraziť, za skúšku to stojí. 65/100 (07.05.2015)

Nepopírám, že tady ta atmosferická alt-upířina měla něco do sebe, právě té jinakosti vděčí za svůj cult-classic úspěch, masakr v baru (doporučení Tarantino) a přestřelka s policií (čau Devil’s Rejects) jsou fajn scény, ALE jinak prostě hrozně utahaný, nesedlo mi zobrazení dračulů jako bandy vandráků č*ráků a ještě k tomu bez masek - škoda jako. (30.06.2021)

K tomuhle filmu mám svým způsobem osobní vztah už pěknou řádku let - někdy před třinácti lety byl v časopise Videoplus profil Lance Henriksena (rubrika Hvězdy nižší svítivosti tuším :) a v ní odkaz na údajně vynikající film Near dark, to by samo o sobě nestačilo, ale byla tam fotka mega fucking cool Lance v kápi a ohořelého (na fotce to vypadalo jako mech), která mě dostala. Fotku jsem uschoval, na různých místech vystavoval a celou tu dobu nárazově sháněl tenhle film až konečně byl tu...Po ultra kladných odkazech zde, jsem byl ještě více natěšen, a to byl asi právě kámen úrazu jako obvykle. Film už zkrátka nemohl dostát tak vysokým očekáváním, ale dobrej byl, a ne málo (ten konec sux). ----na tomto místě jsem se dopustil hrubé neznalosti citovaného, takže zbývající text vymazán----- (17.07.2007)

„Čo s tým budeš robiť?“ – „Čo sa dá.“ – „To je málo.“ V roku 1986 natočil James Cameron v produkcii Kathryn Bigelow (svojej budúcej manželky) legendárnu kultovku Votrelci. O rok neskôr Bigelow nakrútila realistický upírsky hororový triler Near Dark, do ktorého „náhodou“ obsadila nielen Bishopa a Vasquezovú, ale rovno aj Hudsona. Výsledok má niečo do seba, na čom má zubí podiel najmä solídny scenár Erica Reda (Stopár, Modrá oceľ). Film atmosférou veľmi pripomína Redove spomenuté tituly (alebo Sám doma 2): je nesmierne temný a deväťdesiatkovo ponurý, miestami ako keby pripomínal až nejaký apokalyptický svet, v ktorom sú ľudia k problémom tých druhých absolútne ľahostajní a nepomohli by vám ani kebyže vás niekto zabíja uprostred námestia plného ľudí. Čo potom ešte v noci, keď okrem vás a vraha nie je nikto? V dobe svojho vzniku sa mohlo jednať o solídnu „realistickú“ šupu disponujúcu okrem relatívne skvelého kastingu (nechcel by som zabudnúť ani na sympatického ústredného hrdinu) a silnými momentami, ktorým dominuje scéna z baru. Zaujímavý je realistický prístup k béčkarskej hororovej téme. V tomto Near Dark dosť pripomína o 7 rokov mladšiu epizódu z Aktov X nazvanú Trojica. Spomínate si? Tá tiež ukazovala pomerne presvedčivo, ako by asi vyzeral „normálny“ život upírov v našom svete tak, aby si bežní smrteľníci nevšimli, že nejakí upíri vôbec existujú. Upíri kočujú naprieč obrovskou Amerikou a ak aj občas urobia niečo, čím na seba upozornia, o pár hodín sú už o stovky kilometrov ďalej a stopa vychladne. A etika? Tak tú vážne neriešia. Tomuto prístupu odpovedajú nielen kostýmy odpadlíkov, ale tiež pochmúrna, depresívna výprava pozostávajúca alebo z nepríjemne samotárskeho vidieka, kde nič nie je, alebo z nočných miest, kde je „všetko“, ale v prvom rade najmä zločinnosť a násilie a nikto vám nepomôže, ak začnete kričať o pomoc (čo je fakt desivé). Určite tým pádom musím oceniť aj naturalistickú, nepríjemnú kameru Adama Greenberga (Terminátor 1 - 2, Likvidátor, Duch, Traja muži a nemluvňa, Lebkáči). A malého upíra. Near Dark nesie mnohé znaky štvorhviezdového hororu a ak by som raz robil rebríček najvýznamnejších upírích hororov, skoro určte by sa doňho prehrýzol. Ale bohvieako ma nebavil. No atmosféra super. (12.06.2021)

Stylová osmdesátková kuriozitka, celá o upírech, aniž by v ní přitom aspoň jednou padlo slovo jako "upír", "vampyrismus" apod. Upíři jsou "samozřejmě" vyobrazeni v pokleslém stylu americké popkultury, tedy jako bezskrupulózní krvelačná monstra se zálibou v zabíjení a oháknutá jako glamrockeři. Zapomeňte na nějakou upírskou aristokratickou vznešenost, tohle jsou vulgární upírští plebejci. Nemám rád americkou představu upírů, protože mám rád evropskou představu upírů. Tedy, vlastně je mezi oněmi parodiemi na upíry i jedna citlivá a romantická upírka, ovšem její postava mě iritovala ještě víc. A ze závěrečného happyendu se mi zvedl kufr. Z hlediska vampyristické kinematografie je tedy Near Dark opravdu spíš jakási kuriozita či alternativa. Myslím, že kromě hudby je na filmu nejzajímavější fakt, že se v něm sešli hned tři herci z velkolepého druhého Aliena, a to android Bishop, sráč Hudson a božská svalnatá prsatice Vasquezová. A ona romantická upírská buchta je opravdu ona groupie, kterou si v The Wall přivede Pinky do hotelového pokoje, jak jsem si od první chvíle myslel. (13.05.2020)