Ratu Ilmu Hitam

Podle traileru jsem čekal velkou porci krve, gore, hnusu a brouků a stonožek vylézajících z různých tělních otvorů, ale kromě toho (možná v o trochu menší než očekávané míře) jsem kupodivu k vlastnímu překvapení dostal i relativně obstojné civilní herecké výkony a překvapivě pevnou režijní ruku, díky čemuž většina filmu bezproblémově funguje jako seriózní horor. Nebudu tvrdit, že to funguje po 100 % stopáže, ale po dejme tomu 98 % ano. Závěrečná třetina je intenzivní hororové peklíčko a těším se, až si ji ve kvalitnější kopii pustím znova. (03.05.2020)

Sirotčinec se už v několika filmech ukázal jako vhodný adept pro horor. Zpočátku se zdálo, že by mohlo jít o duchařinu, což já fakt nemusím.Jakmile se ale začalo mluvit o černé magii, bylo jasné, že nepůjde o bubáky, nýbrž čarodějnice! A návrat ztracených synů nebude milým rozloučením s otčímem ze sirotčince, nýbrž bojem o holý život. A protože dorazily i jejich manželky a též pár dětí, je jasné, že adeptů na smrt bude dostatek. Poměrně nevyvážený příběh, kde se zkraje více tlachá, než dělá, se rozjíždí pomaleji. Jakmile dojde na inferno, snímek dostane konečně šťávu. Stonožky jednoznačně vedou! Autobus smrti, pomsta, dávení nejen krve, procvakaná ústa a postřelený spratek (ten mi fakt lezl krkem). Strašidelné ne, pár napínavějších scén ano. Solidní průměr...3,5* (22.08.2020)

Mé okrajové zkušenosti s jihovýchodní Asijskou kinematografií jsou celkem pozitivní - většinou nejdu naslepo, vybírám si a málokdy jsem zklamán. Akční snímky nebo horory, v tom jsou perfektní, s ničím se neserou, je to živý, horký, zpocený a většinou to bolí. Tohle je přesně ono a jak název napoví, jde o magii a hlavním hrdinům se tu dějí fakt hodně nehezký věci. Oceňuji snahu pracovat na atmosféře, v průběhu děje odhalování historie domu a postav a i když na mě herci často působili nevěrohodně a kamera skoro televizně tak říkám na rovinu, že vidět to jako malej, tak mám snímek v hlavě dodnes. Prostě dobrý strašení, žádný servítky a posledních 10 minut v sirotčinci je fakt hodně hustých. 7.5/10 (13.09.2020)

Indonéská divočina s mnoha hororovými motivy  si žánrově kráčí za svým, kapku horší je to s dějem samotným, který při nejlepší vůli moc smyslu nedává.  Za vychovatelem, který si zřejmě prošel katolickým seminářem a jeho vztah k dětem je tak velmi přátelský, se vrací jeho odchovanci, pochopitelně s celými rodinami, aby ho v jeho poslední chvíli uctili (ehm, dnes tedy wtf)   A idylický obrázek se vcelku brzy změní  v čarodějnické představení plné krve, smrti, stonožek a mrtvých dětí.  Kdo že to bubá a proč je pak vcelku jasné, jen jsem dlouho nechápal proč až tak.  Ale v pekle holt jednomu jebne jedna dvě a pak ztrácí i hlavu, že ano.  Čili i to si nakonec sedlo. Příjemně čistokrevný, byť lehce přemotivovaný horor.  Slabší čtyřka. (09.11.2023)

Kimbo Stamboel není takový řezník jako jeho bratr Tjahjanto, ale tohle se mu sakra povedlo. Skupina přátel se vydá do Sirotčince, kde kdysi vyrůstali, ovšem sirotčinec má temnou minulost a ta si příjde splatit svůj dluh. Černá magie je pojem, který v hororech už tak často nevídáme a Stamboel se jí zhostil s grácií. Stonožky, červi a housenky vylézají snad ze všech možných lidských otvorů a místy se na film kouká fakt nepříjemně. A autobus plný mrtvých zohavených dětí na náladě taky nepřidá. Od vlažnější půl hodiny, film intenzivně jede až do konce a všem zůčastněným se tam dějí hodně ošklivé a nezáviděni hodné věci a dětem včetně. Má to i slušnou atmosféru, parádní masky, rychlé tempo a letos jsem tuším větší divočinu ještě neviděl. Prostředím mi to místy připomínalo i jejich prvotinu Macabre. Příběh**, Akce****, Humor>Ne, Násilí****, Zábavnost****, Hudba****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. (05.04.2020)