Ratu Ilmu Hitam

Podle traileru jsem čekal velkou porci krve, gore, hnusu a brouků a stonožek vylézajících z různých tělních otvorů, ale kromě toho (možná v o trochu menší než očekávané míře) jsem kupodivu k vlastnímu překvapení dostal i relativně obstojné civilní herecké výkony a překvapivě pevnou režijní ruku, díky čemuž většina filmu bezproblémově funguje jako seriózní horor. Nebudu tvrdit, že to funguje po 100 % stopáže, ale po dejme tomu 98 % ano. Závěrečná třetina je intenzivní hororové peklíčko a těším se, až si ji ve kvalitnější kopii pustím znova. (03.05.2020)

Indonéská divočina s mnoha hororovými motivy  si žánrově kráčí za svým, kapku horší je to s dějem samotným, který při nejlepší vůli moc smyslu nedává.  Za vychovatelem, který si zřejmě prošel katolickým seminářem a jeho vztah k dětem je tak velmi přátelský, se vrací jeho odchovanci, pochopitelně s celými rodinami, aby ho v jeho poslední chvíli uctili (ehm, dnes tedy wtf)   A idylický obrázek se vcelku brzy změní  v čarodějnické představení plné krve, smrti, stonožek a mrtvých dětí.  Kdo že to bubá a proč je pak vcelku jasné, jen jsem dlouho nechápal proč až tak.  Ale v pekle holt jednomu jebne jedna dvě a pak ztrácí i hlavu, že ano.  Čili i to si nakonec sedlo. Příjemně čistokrevný, byť lehce přemotivovaný horor.  Slabší čtyřka. (09.11.2023)

Moc jsem to nepochopil. Vedoucí sirotčince kdysi zkoušel na své ovečky Feri tail a královna černé magie místo toho, aby vedla vendetu s chirurgickou přesností (např. srpem zbavila nemohoucího pan Bandiho výhonku), tak ztrácí hlavu a hodlá brutálně vyvraždit půlku Indonésie. Na jednu stranu působivé v některých jednotlivostech okultního běsnění, na druhou občas přehnaně teatrální a s maňáskovými postavami neadekvátních reakcí. Konec beru tak, že se toho zase tolik nestalo a děcka mají před školou novou paní, co diriguje dopravu, ale možná se mýlím.. (31.05.2021)

Sirotčinec se už v několika filmech ukázal jako vhodný adept pro horor. Zpočátku se zdálo, že by mohlo jít o duchařinu, což já fakt nemusím.Jakmile se ale začalo mluvit o černé magii, bylo jasné, že nepůjde o bubáky, nýbrž čarodějnice! A návrat ztracených synů nebude milým rozloučením s otčímem ze sirotčince, nýbrž bojem o holý život. A protože dorazily i jejich manželky a též pár dětí, je jasné, že adeptů na smrt bude dostatek. Poměrně nevyvážený příběh, kde se zkraje více tlachá, než dělá, se rozjíždí pomaleji. Jakmile dojde na inferno, snímek dostane konečně šťávu. Stonožky jednoznačně vedou! Autobus smrti, pomsta, dávení nejen krve, procvakaná ústa a postřelený spratek (ten mi fakt lezl krkem). Strašidelné ne, pár napínavějších scén ano. Solidní průměr...3,5* (22.08.2020)

Indonésie přichází s další démonickou hitparádou gore scén a tíživě temných obrazů a já říkám: „Jen tak dál!“ Kimo Stamboel a Joko Anwar si vzali do parády indonéskou hororovou klasiku Ratu Ilmu Hitam (1981), ale látku ve velké míře pozměnili a aktualizovali, takže z původního filmu zbylo jen pár prvků a jinak jde o úplně novou, povýšenou podívanou. Skupina starých známých se setkává v odloučeném sirotčinci, aby vzpomněli na staré časy, ale minulost se ukáže být mnohonásobně děsivější, než by si kdokoliv z nich dokázal připustit. Po hororové stránce snímek funguje velmi dobře a přináší několik opravdu nepříjemných vizí. Vytknout bych snad mohl jen nadměrné užívání digitálních efektů (ten počítačový hmyz tomu hodně ubližuje), jinak jde o atmosférou velmi silnou podívanou, jejíž nejsilnější momenty jsou opravdu pekelné. (13.10.2020)