Ticho na mori

Áno, hlavná postava a aj tie vedľajšie sú trochu odfláknuté, ale pozitíva tohto filmu vidím inde. Náhľad do rozdielneho premýšľania a pohľadu na vec na nemeckej strane, podrobne zobrazené prípravy mladých nemeckých vojakov na popravy, ktoré neboli ani pre strelcov prechádzkou ružovou záhradou, rozkazy totiž vydávali iní, tí za stolom. Takže žiadna extrémna démonizácia na jednej a heroizácia na druhej strane, tí, ktorí vykonávali atentáti, totiž vystavovali mnoho krajanov nebezpečiu. V televízii je to za štyri, v kine by som určite frflal nad inscenačnosťou diela, podobne, ako pri Deviatom dni. Volker už proste nie je in a na festivaly sa jeho staromódne filmy nehodia. (31.05.2017)

Film z čias nemeckej okupácie Francúzska zobrazujúci udalosť odplaty Nemcov za zabitie ich dôstojníka vo forme popravy 150 francúzskych zajatcov najmä z radov komunistov. Medzi nimi 17 ročného chlapca, ktorého list na rozlúčku sa každoročne číta na francúzskych školách. Žiaľ Schlöndorff na ploche 90 minút asi 50 minút nezáživne naťahuje čas a na miesto toho, aby z figuriek spravil plnohodnotné postavy, tak nepriblíži prakticky nikoho. Tým celý koncept záverečného mechanizmu rekonštrukcie popravy stráca na intenzite, ktorú by získal, ak by bol divák s postavami viac zžitý. (25.03.2012)

La Mer à l'aube - Moře po ránu, neboli Ticho na moři: televizní film jest dramatizací historických událostí. Volker Schlöndorff při zpracování francouzské akce odporu a následující nacistické zběsilé reakce msty využil zejména literární zpracování Ernsta Jüngera, kontroverzního a také nevyzpytatelného německého spisovatele a vojáka. Schlöndorffovou myšlenkou k přemítaní je především slovo povinnost. Karel Čapek o povinnosti napsal: "Dejme tomu, že nijak se vám nelíbí dostat ránu holí, kdybyste však obdržel z vysokého místa rozkaz pod nevímjakým trestem postavit se na rohu Můstku a tam každého kolemjdoucího uhodit holí, učinil byste tak patrně s dětsky čistým svědomím a po každé pořádné ráně, kterou byste uštědřil, měl byste téměř příjemný pocit: Plním jen svou povinnost. Dejme tomu, že byste to ani nedělal pod trestem smrti, ale pod radovským platem s postupem a penzí, i pak byste plnil jen svou povinnost." Svědomí mnohé nedovoluje, povinnost dovoluje to, co nedovoluje svědomí. Na této bázi funguje společnost, politika, válka. Z tohoto pohledu na věc je chování německých vojáků i francouzských policistů ukázkové, protože jen tak je zachován řád společnosti, ať se nám to sebevíce nelíbí. Událost ještě dnes vzbuzuje emoce a malý Guy se dostal i do poezie. Ústřední postavou dramatizace historie je Guy Môquet (příjemný Léo-Paul Salmain), nejmladší rukojmí a symbol té nacistické zběsilosti. Z dalších rolí: přirozený vůdce vězněných bolševických "teroristů" Jean-Pierre Timbaud (Marc Barbé), německý kapitán a literární zapisovatel události Ernst Jünger (Ulrich Matthes), francouzský velitel vězeňského tábora Lucien Touya (Jean-Marc Roulot), věznění významní vůdci komunistů Désiré Granet (Philippe Résimont) a Victor Renelle (Charlie Nelson), nepropuštěný a propuštěný Claude Lalet (Martin Loizillon), jeho čekající žena Eugénie (Caroline Wouters), bezradnější policejní pod-prefekt Bernard Lecornu (Sébastien Accart), vězněný komunista a lékař Dr. Maurice Ténine (Gilles Arbona), soucitný otec Moyon (Jean-Pierre Darroussin), velmi zrádný bývalý komunista Georges Chassagne (Luc Florian), okupační vojenský velitel celé Francie generál Otto von Stülpnagel (André Jung), seznamem rukojmích pověřený Kristukat (Christopher Buchholz), na popravy nepřipravený německý vojáček Otto (Jacob Matschenz), či Guyova láska Odette Nilès (Victoire Du Bois). Televizní film Ticho na moři je poměrně zručně provedenou dramatizací připomínky francouzské bolestivé minulosti a hrůz druhé světové války. (24.09.2021)

Skvělý film, který by měli vidět naši zarytí antikomunisté. A nebo naše mládež, aby viděla, kdo byl mezi největšími hrdiny odporu proti německému nacismu. Takový film by určitě naše veřejnoprávní televize nevysílala. Francouzští komunisté stáli společně s dalšími skupinami antifašistů a tento film ukazuje, že společně s židy byli těmi, kdo přinesli v boji proti fašismu největší oběti. Vytryskly mi slzy, když se chlapi z internačního tábora loučili a mávali na rozloučenou, zatímco jim ženy zpívaly Internacionálu. Zajisté, atentát na německého důstojníka byl zbytečný a oběti, o nichž je film, do jisté míry také. Uvědomme si současně, že film natočili v dnešní době Francouzi a Němci, u nás je téma komunistického odboje tabu nebo je alespoň zlehčováno. Tím silněji na mě ale uvedení filmu na kanálu Festival zapůsobilo. (05.10.2017)

Vo filme ide o zoznam, ale nie je to Schindlerov zoznam života. Ide o zoznam smrti, s ktorým nikto nemôže nič urobiť. Prapodivne poslušní francúzski policajti ho slepo dodržia a dokonca nemeckí dôstojníci k nemu majú výhrady. Beh udalostí sa ale nezmení a netreba ani pomyslieť na happy end. Len na silné finále, ktoré zatienilo slabšie momenty zo začiatku filmu. –––– Drahá mamička, brat a otecko. Idem na smrť... –––– Nebuďte otrokom príkazov. Načúvajte svojmu svedomiu. (21.03.2019)