Vojna a mier II
Vojna i mir II: Nataša Rostova
War and Peace: Part II
Obsahy(1)
Na svém prvním velkém plese se Nataša Rostovová seznámila s knížetem Andrejem Bolkonským. Zamilovali se do sebe a kníže Andrej přijíždí do domu Rostovových žádat o ruku mladé hraběnky. Získal svolení, ale z celé řady důvodů byla svatba odložena o rok. Nedlouho před vypršením stanoveného termínu uzavření sňatku se v salónu Elen Bezuchovové přiznává její bratr Anatol Kuragin k zoufalé lásce k Nataše. Nataše se rozhodne s Anatolem uprchnout. Uprchlíci jsou však včas zastaveni. Kníže Andrej ruší dohodu a vrací Nataše její dopisy i portrét.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
Redukce voice-overů a velkoleposti a soustředění na postavy vytváří koherentnější a působivější celek. Působivější právě díky komornosti a koncepnějšímu a účelnější používánímu jak split-screenů apod. tak i prolínání hledisek a přenášení fokalizace z postavy na postavu. Dokonce i zmíněné vnitřní monology, zbytečně zahlcující díl první, jakoby nebyly jen otravnou doslovností (vynucovanou asi do jisté míry kulturní politikou SSSR), ale něčím jako nejasným a neuskutečněným dialogem mezi postavami. ()
Velkofilm, který je opravdovým pohlazením po duši. Je bohatý nejen svou rozsáhnou výpravou, má rozvětvený děj, je poctivý i v detalilech. Kamera je nápaditá jak v celku, tak i v komorních scénách. Uchvacující a odzbrojující je i naivka Nataša. scénář: Sergej Bondarčuk, Vasilij Solovjev, kamera: Anatolij Petrickij ()
Dejovo sa mi to zdalo ešte slabšie ako jednotka, príbeh sa vlastne točí hlavne okolo Nataši Rostovej a nič okolo sa výraznejšie nerozvíja, všetko ostatné ako keby zastalo, pričom pozornosť sa venuje len mini romantickej odbočke ohľadom sľubu zásnub, citovému ochladnutiu, pocitovej nevere a zrušeniu zásnub. Kostýmy, réžia a výprava boli však podobne ako v jednotke veľkolepé a dych vyrážajúce. Z môjho pohľadu určite nadčasové, nič podobne dokonalé som vo filmoch z tohto obdobia nevidel. Bondarčuk skrátka v tomto smere všetkých strčil do vrecka, filmarina bez chybičky. Preto aj keď dej možno moc nezaujme, milovník filmu si snímok aj tak užije. 75/100 ()
Vojna a mír je v tomto díle pouze mírem. Vojny se v celém díle, který je výrazně kratší než jeho předchůdce, prostě nedočkáme. Celý díl se točí kolem Nataši Rostovové, jak už bystřejší jedinci vydedukovali z názvu. Ti pomalejší i úplní dementi si to uvědomili právě nyní. Kdybych chtěl být ještě konkrétnější, tak bych jistě prozradil, že se vše týká počátků milostného života této hraběnky. A protože se pohybujeme v dobách plné pedo bearů, tak je hraběnka u mužů oblíbená. Těžko uvěřit, že ji v době natáčení, pokud mě nezrazují počtářské dovednosti, bylo cirka 24 let. Vypadá spíše na 11 a půl a chová se na 13 pryč. Nikdy bych nevěřil, že mě někdy osloví milostný příběh dvou a více lidí. U podobně laděných snímků se obvykle svírám v bolestech, ale tenhle kousek skutečně není špatný a já musím hodnotit shodně s dílem minulým - tedy 3*. ()
Tentokrát se děj plně soustřeďuje na osudy kolem Nataši. Na frontu vůbec nezavítáme. Přesto Bondarčuk hned úvodní scénou na bále dává zapomenout na zlé jazyky (tím myslím sebe sama) myslící si, že jeho síla tkví v exteriérech s (deseti)tisícovým komparsem a nikoli v interiérových drobnohledech do života tehdejší šlechty. Minimálně o třídu lepší a nespočtukrát soudržnější než na poprvé. Vypiplané hrátky s kamerou nevymizely. Naopak jich ještě přibylo (vlčí pohled!). Chtělo by to pouze ubrat na lacině působících duševních monolozích. Proč stále chodit s křížkem po funuse a vyslovovat to, co je stejně očividné? ()
Reklama