Konec jasnovidce

Odborový časopis okultních pracovníků Jasnovid a jejich Za vyšší obsahovost věštby, jakož i společensko-politická proměna Miloše Kopeckého paralyzovala ve své době nejen diváky, ale především bdělé cenzory, kteří tuto brilantní satiru poslali na několik desetiletí k ledu. Vladimír Svitáček s Jánem Roháčem se posléze objevili na neviditelné černé listině nepodporovaných tvůrců. V každém ohledu stál ten nesmyslný zákaz za to. (17.07.2013)

Pokud někdy (politická) satira dokázala patřit k vysokým druhům umění, myslím, že se jí to podařilo zde. Příběh o znárodnění živnosti jasnovidce a o všech důsledcích takévého kroku, byl svého času zcela nepřijatelný, ale i dnes ve změněných poměrech je myslím stále zábavný. Ukazuje na neočekávaný talent dvou začátečníků. Bohužel první film Roháčka a Svitáčka byl na několik let i jejich poslední. Jestlipak jim nejvíc uškodilo odhalení, že "Sovětský jasnovidec - (je) - náš vzor"? (12.06.2004)

„A to vás vždycky vyhoděj, nebo jdete sám?“ –„No však to znáte, napřed vás vyhoděj a potom, to už jdete sám.“ Nadprůměrná komedie, ale hlavně pěkně rýpavá satira. Krásná proměna ze soukromého „podniku“ na státní demonstrovaný úsměvnými písemnostmi, hesly (Dej si hádat z ruky, ušetříš si muky), úřednickou „pásovostí“ a transformací tajuplného mistra na burana-rutinéra (oficiálně). Potěší plejáda (na daný formát) až štědře obsazených rolí a roliček v čele s mistrným Kopeckého Šibolínem (vychytaná pracovna, rituál). Dávám solidní 4*. „Já du teďka na ústředí kvůli těm premiím.“ –„Co myslíte, dostaneme je?“ –„Jo, to kdybych věděl.“ (25.02.2014)

Je to fajn satira a na svou dobu je i dost odvážná, ale bohužel mi přišla úplně zbytečně rozvleklá. Sice ty jednotlivé návštěvy něco do sebe mají vždycky, ale stejně mám pocit, že kdyby jich bylo míň, asi by se nic nestalo. Natočené a zahrané je to ale slušně, to určitě. Líbilo se mi to, ale ani mě to bůhvíjak nenadchlo. Lepší 3* (18.03.2021)

Na rok 1957 neskutečně ostré a potměšilé vůči dobovým nešvarům. Opravdu hodně daleko za hranicemi běžné a povolené komunální satiry. A navíc věci, na které se dnes v českém filmu zapomíná (a nebo kašle a nebo už to nikdo neumí) - pečlivá práce s drobnými detaily, ať už jsou to gesta, pohyby, dialogy, rekvizity a vůbec celé rozzáběrování. (17.02.2014)